Sylvia Earleová

Sylvia Earle
Sylvia Earle (6. února 2009)
Narození	30. srpna 1935 (88 let) Gibbstown
Alma mater	Dukeova univerzita (do 1967) Florida State University
Pracoviště	Kalifornská univerzita v Berkeley
Obory	oceánografie, joule a mořská biologie
Ocenění	Řád zlaté archy (1981) Gold Medal of the Society of Woman Geographers (1990) Národní ženská síň slávy (2000) Women of Discovery - Sea Award (2003) Cena TED (2009) … více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sylvia Alice Earleová (rozená Readeová, nepřechýleně Earle, Reade; * 30. srpna 1935 Gibbstown, New Jersey, USA) je americká mořská bioložka, oceánografka, objevitelka, botanička a lektorka. Od roku 1998 je vedoucí výzkumnou pracovnicí v National Geographic.^[1] Earleová se jako první žena stala vedoucí výzkumu v Národním úřadu pro oceán a atmosféru v USA a byla časopisem Time Magazine v roce 1998 jako první v řadě označena titulem Hrdina pro planetu. Je také součástí skupiny Ocean Elders, která se věnuje ochraně oceánu a jeho fauně. Řád zlaté archy, Hubbardova medaile, Cena kněžny asturské za svornost, Cena TED, Národní ženská síň slávy, Doktorka věd na Edinburské univerzitě (2018) atd.

Sylvia Earleová získala bakalářský titul na Státní univerzitě na Floridě (1955), magisterský titul (1956) a doktorát z fykologie (1966) na Dukeově univerzitě. Stala se kurátorkou fykologie na Kalifornské akademii věd (1979–1986) a vědeckou pracovnicí na Kalifornské univerzitě v Berkeley (1969–1981), stipendistkou Radcliffe Institute (1967–1969), což je součást Harvardovy univerzity, kde také pokračovala ve výzkumu až do roku 1981. Od roku 1980 do roku 1984 působila v Národním poradním výboru pro oceány a atmosféru.

V roce 1982 se svým pozdějším manželem Grahamem Hawkesem založili Deep Ocean Engineering, kde navrhovali, provozovali a posuzovali pilotované a robotické podmořské systémy.^[2] V roce 1985 tým techniků Deep Ocean Engineering navrhl a postavil výzkumnou ponorku Deep Rover, která se potápěla do hloubek až 1000 metrů. Earleová odešla ze společnosti v roce 1990 a byla jmenována vedoucí výzkumu v Národním úřadu pro oceán a atmosféru (National Oceanic and Atmospheric Administration), kde zůstala do roku 1992. V této funkci byla Earleová s ohledem na své odborné znalosti o působení ropných skvrn vyzvána, aby během války v Perském zálivu v roce 1991 vedla několik výzkumných cest k určení ekologické škody způsobené ničením ropných vrtů v Kuvajtu ze strany Iráku.^[3]

V roce 1992 Earleová založila Deep Ocean Exploration and Research (DOER Marine) pro rozvoj námořních technologií. Od roku 1998 je vedoucí výzkumnou pracovnicí National Geographic.

Vzhledem k jejím zkušenostem s úniky ropy Exxon Valdez a Mega Borg byla Earleová v roce 2010 povolána k posouzení katastrofy Deepwater Horizon v Mexickém zálivu.

Vedle své práce v Mission Blue působí také na několika výborech, včetně Institutu pro ochranu mořských živočichů.

V roce 2009 Sylvia Earleová založila Mission Blue (také známá jako Sylvia Earle Alliance, Deep Search Foundation a Deep Search). Snaží se zde zajistit veřejnou podporu celosvětové síti chráněných mořských oblastí, Hope Spots, dostatečně velkých, aby zachránily a obnovily modré srdce planety. Vizí Mission Blue je do roku 2030 dosáhnout 30% ochrany oceánu a doposud je v této misi podporovalo více než 200 organizací (2019). Velkou podporou jsou přednášky TED.

S Mission Blue a jejími partnery vedla Earleová expedice do Hope Spots po celém světě. Mezi expedice patřily: Kuba v roce 2009, Belize v lednu 2010, Galapážské souostroví v dubnu 2010, Kostarika a Středoamerický dóm na začátku roku 2014 a Jihoafrické pobřeží na konci roku 2014.

V srpnu 2014 Netflix vytvořil dokument s názvem „Mission Blue“. Zaměřuje se na život a kariéru Earleové a na její kampaň Mission Blue k vytvoření globální sítě chráněných mořských oblastí. Do roku 2020 vytvořila Mission Blue po celém světě 122 Hope Spots.

Earleová je autorkou nebo spoluautorkou více než 150 publikací, Národní knihovna však žádný překlad do češtiny neuvádí.^[4] Například knihy:

• Ellen, Prager; EARLE, SYLVIA. Oceány. [s.l.]: McGraw-Hill, 2000. Dostupné online. ISBN 0-07-138177-5. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• Earle, Sylvia. Na skok do vědy: Korálové útesy (v originále Jump into Science: Coral Reefs). [s.l.]: National Geographic Children's Books, 2003. Dostupné online. ISBN 0-7922-6953-5. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• Earle, Sylvia; LINDA K. GLOVER. Oceán: ilustrovaný atlas (National Geographic Atlas). [s.l.]: National Geographic, 2008. ISBN 978-1-4262-0319-0. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• Earle, Sylvia. Svět je modrý: Jak jsou náš osud a oceán propojeny (v originále The World Is Blue: How Our Fate and the Ocean's Are One). [s.l.]: National Geographic Books, 2009. ISBN 978-1-4262-0541-5. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• Earle, Sylvia (2012). Sladké místo v čase. Proč oceán záleží na každém z nás a všude (v originále The Sweet Spot in Time. Why the Ocean Matters to Everyone, Everywhere) Virginia Quarterly Review, Fall.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sylvia Earle na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sylvia Earle na Wikimedia Commons
• Mission Blue
• Profil National Geographic
• Sylvia Earleová na Literati.net Archivováno 25. 3. 2021 na Wayback Machine.