Symfonická báseň

Symfonická báseň je dílo pocházející z oblasti klasické hudby určené pro orchestr. Patří mezi díla tzv. programní hudby, protože má od svého autora určen jiný nehudební "program". Jinými slovy to znamená, že je zhudebněním určitého příběhu nebo obrazu (opakem programní hudby je hudba absolutní, která žádný autorem stanovený program nemá). Námětem pro symfonickou báseň je nejčastěji nějaké literární či dramatické dílo, které má své kořeny v lidové slovesnosti, jako např. legenda, epos, mýtus, pohádka, pověst, nebo obraz města či krajiny. Vynálezcem symfonické básně je uherský skladatel Ferenc Liszt.[1]

Symfonická báseň je obvykle jednovětá skladba. Více za sebou seřazených symfonických básní může vytvářet symfonickou svitu nebo cyklus symfonických básní. Příkladem je svita Lemminkäinen finského skladatele Jeana Sibelia.

Významné symfonické básně

  • Antonín Dvořák
    • Vodník, Op. 107 (1896)
    • Polednice, Op. 108 (1896)
    • Zlatý kolovrat, Op. 109 (1896)
  • Paul Dukas
    • Čarodějův učeň (L'apprenti-sorcier)
  • Richard Strauss
    • Tak pravil Zarathustra (Also sprach Zarathustra)
    • Don Quijote
    • Symphonia Domestica
    • Alpská symfonie

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku symfonická báseň na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy