Symfonie č. 15 (Šostakovič)
| Symfonie č. 15 A dur, Op. 141 | |
|---|---|
| Skladatel | Dmitrij Šostakovič |
| Druh skladby | symfonie |
| Datum vzniku | 1971 |
| Premiéra | 5. března 1972 Kujbyšev, Divadlo Maxima Gorkého |
| Části | 1. Allegro 2. Adagio 3. Allegretto 4. Adagio – Allegretto |
Symfonie č. 15. (A dur op. 141) Dmitrie Šostakoviče je autorova poslední symfonie. Napsal ji v roce 1971 v Repinu.
Poprvé byla uvedena 8. ledna 1972 pod taktovkou autorova syna, Maxima Šostakoviče.
Symfonie bývá často považována za kvintesenci skladatelova života, která však nemá znamenat konec tvorby.
Obsah
Symfonie má čtyři (resp. pět) vět:
Hlavní tónina první věty je a moll, ve druhé větě je to f moll a ve třetí g moll. Poslední věta se v průběhu mění z a moll do A dur.
Hudba
Zatímco ve svých posledních symfoniích Šostakovič často obsazoval sbor nebo sólové zpěváky, 15. symfonie je čistě instrumentální. Zvláště nápadné je pak časté užití citátů v této symfonii. Objevují se v ní motivy z Rossiniho Viléma Tella a z Wagnerových oper, ale také témata z některých dřívějších děl. Celkové vyznění symfonie pak obsahuje jak veselé tak teskné části.
První věta volně cituje místo z Rossiniho opery. Druhá věta pro dechové nástroje představuje reminiscenci smutečního pochodu. Čtvrtá věta se vyznačuje zejména polyrytmickými prvky a perkusivní instrumentací, a zpracovává témata z Wagnerových oper Valkýra a Tristan a Isolda.
