Synodalita

Synodalita (z řeckého συν [„společně“] + ὁδός [„cesta“, „putování“]) je v katolické církvi termín „často používaný k popisu procesu bratrské spolupráce a rozlišování, k jehož vyjádření byly vytvořeny orgány, jako je biskupská synoda“.^[1]

Význam

Synodalita označuje zvláštní styl, který kvalifikuje život a poslání církve. Mezinárodní teologická komise Svatého stolce uvádí, že synodalita, pokud se týká katolické církve, označuje „specifický modus vivendi et operandi církve, Božího lidu, který odhaluje a dává obsah jejímu bytí jako společenství, když všichni její členové putují společně, shromažďují se ve shromáždění a aktivně se podílejí na jejím evangelizačním poslání“. Synodalita také „odkazuje na zapojení a účast celého Božího lidu na životě a poslání církve“.^[2] Církevní Dikasterium pro podporu jednoty křesťanů poznamenává, že termín synodalita „[v] širokém rozsahu [...] odkazuje na aktivní účast všech věřících na životě a poslání církve“.^[3]

Současné použití

Synodalita je považována za jedno z klíčových slov, která charakterizují pontifikát papeže Františka.^[4][5]

V březnu 2018 byl zveřejněn dokument Mezinárodní teologické komise, který se zabývá synodalitou.^[6]

Synodalita se stala tématem synody o synodalitě (zahájené v Římě v říjnu 2021).

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Synodality na anglické Wikipedii.

Literatura

Je zde použita šablona {{Refend}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Související články

• Biskupská synoda
• Kolegialita v katolické církvi
• Konciliarita
• Sensus fidelium