Synové hor

Synové hor
Země původuČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Jazykčeština
Žánryfilmové drama
životopisný film
sportovní film
ScénářFrantišek Kožík
Čeněk Duba
RežieČeněk Duba
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleJosef Bek
Svatava Hubeňáková
Jiří Vala
Jaroslav Vojta
Vladimír Řepa
… více na Wikidatech
KameraJosef Střecha
StřihJan Chaloupek
Antonín Zelenka
Výroba a distribuce
Premiéra1956
Synové hor na FPČSFDIMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Synové hor jsou černobílý film popisující tragický závod na 50 km roku 1913, při kterém zemřeli Bohumil Hanč a Václav Vrbata. Byl natočen roku 1956 Čeňkem Dubou podle stejnojmenné knihy Františka Kožíka.

Děj

Film začíná na krkonošských hřebenech, kdy sledujeme závěr závodů na 50 km v roce 1912. Poté sledujeme "boj" mezi Hančem (Josef Bek) a Vrbatou (Jiří Vala) o dívku Jaroslavu (Svatava Hubeňáková). Ta si nakonec vybere Hanče a z Vrbaty se stane rodinný přítel. Vidíme řadu obrazů z Podkrkonoší, včetně cvičení Sokola s Janem Bucharem (Jaroslav Vojta) či tkalcovské práce. Hanč kupuje na splátky od faktora Krause polorozpadlou chalupu. Hanč je původně zedník a podaří se mu s pomocí kamarádů dát stavení do pořádku. Novomanželé jsou šťastni, tíží je však dluh u Krause, ale i ten se jim nakonec podaří zaplatit. Bohumil Hanč chce po vítězství v roce 1912 na prosby své ženy Slávky závodění zanechat. V roce 1913 se na závody přihlásí silní zahraniční soupeři, proto Bohumil podlehne prosbám kamarádů a rozhodne se naposledy jet. Při závodech se však změní počasí a Hanč mijí kontroly, které se mu snaží marně naznačit, že závod pro nepřízeň počasí skončil. Potkává svého přítele Vrbatu, který se mu vypravil na pomoc a předává mu své rukavice a kabát. Hanč mu děkuje a odjíždí, přičemž si o několik set metrů dál sedá do sněhu a odpočívá. Promrzlý Václav Vrbata se nedostane daleko a je nalezen Emerichem Rathem, který se vydal hledat ztraceného Hanče. Po jeho příchodu ovšem zjistí, že to není Hanč a tak se vypraví hledat dál. Když jej nalezne, je však již pozdě.

Film končí záběrem na pomníky obou přátel na Krkonošských hřbetech.

Obsazení

Jiří ValaVáclav Vrbata
Josef BekBohumil Hanč
Svatava HubeňákováJaroslava Hančová
Jaroslav VojtaJan Buchar
Vladimír ŘepaKraus
Miloš NesvadbaFeistauer
Otakar Brousek staršíEmerich Rath
Miroslav PolachKarel Jarolímek
Josef RozsívalInženýr Fišer
Jan Otakara Martinhančův otec
Robert VrchotaOswald Bartel
Karel Pavlíkdoktor Vajna
Emerich Rathlesník

Kritika

Film je kritizován jako příliš idealistický, nepopisující dostatečně prostředí hor a situaci (ať už národnostní nebo majetkovou) lidí v horách.[1]

Pietně dokonalý Hanč, jehož životní osud je až po tragický konec rovný jako stůl, nedal Josefu Bekovi příležitost k tvorbě živé postavy. Hromada dobrých vlastností, které ve filmu defilují jako mravoličné čtení, bránila herci v navození potřebné dramatické gradace. Proto je Bekův Hanč bezkrevným čítankovým hrdinou, ovšem ne vinou představitele. Obdobně jsou postiženi i Vrbata Jiřího Valy a Jaroslava Svatavy Hubeňákové, která v "Synech hor" absolvovala svůj filmový debut

—Ivan Dvořák, dobová recenze

Zajímavosti

  • Josef Bek byl nelyžař a musel být dublován. Po uvedení filmu dostával pozvání k lyžařským závodům.
  • Film se točil i při teplotách dosahujících -22 stupňů Celsia
  • Roli ve filmu dostal i „zachránce“ Hanče Emerich Rath. Zahrál si starého lesníka.[2]
  • Příběh tragédie zpracoval také producent Oldřich Beránek ve filmu Poslední závod, uvedeném v roce 2022. Bohumila Hanče zde zahrál Kryštof Hádek a film je více zaměřen na třetího účastníka závodu, Emericha Ratha.[3]

Odkazy

Reference

  1. S.R.O. (FDB.CZ), 2003-2019, Filmová databáze. Synové hor (1956). FDb.cz [online]. [cit. 2020-04-23]. Dostupné online. 
  2. Synové hor (1956) | Zajímavosti. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  3. GARBOVÁ, Gabriela Volná. Natočí drama z hor s názvem Poslední závod. Na snímek přispěje i Liberecký kraj. Liberecký deník. 2019-03-27. Dostupné online [cit. 2020-04-23]. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“