Syntaktické struktury

Syntaktické structury
Obálka prvního vydání
Obálka prvního vydání
AutorNoam Chomsky
Původní názevSyntactic Structures
ZeměSpojené státy americké
Jazykangličtina
NámětSyntaxe přirozených jazyků
Žánrlingvistika a nonfikce
VydavatelMouton & Co.
Datum vydáníúnor 1957
Typ médiaPrint
Počet stran117
Předchozí a následující dílo
The Logical Structure of Linguistic TheoryAspects of the Theory of Syntax
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Syntaktické struktury (anglicky Syntactic Structures) je vlivná práce v oboru lingvistiky, kterou publikoval v roce 1957 americký lingvista Noam Chomsky. Chomsky rozpracovává model transformační generativní gramatiky svého učitele Zelliga Harrise.[1][2][3] Přestože jde o krátkou monografii o sto stránkách, je považována za jednu z nejvýznamnějších studií 20. století.[4][5] Obsahuje proslulou větu „Bezbarvé zelené nápady zuřivě spí“ (anglicky „Colorless green ideas sleep furiously“),[6], kterou Chomsky uvádí jako příklad gramaticky správné věty, která nemá rozumný význam, čímž ilustruje nezávislost syntaxe (popisující větnou strukturu) a sémantiky (popisující význam).[7][Pozn 1]

Chomského první kniha vychází z poznámek k přednáškám, které připravoval pro své studenty na Massachusettském technologickém institutu,[Pozn 2] a prezentuje první výsledky dosažené v generativní gramatice. Přístup k syntaxi je plně formální, založený na symbolech a pravidlech. Chomsky vychází z použití frázových pravidel,[Pozn 3] která věty rozkládají na menší složky. Tato pravidla jsou kombinována s novým druhem pravidel, která Chomsky nazývá „transformační“, čímž vznikají odvozené větné struktury například vztažných nebo tázacích vět.[8] Chomsky využívá pojmy zavedené do lingvistiky dánským lingvistou Louisem Hjelmslevem[1] a tvrdí, že pomocí konečné množiny pravidel lze „generovat“[9][Pozn 4] právě všechny gramatické věty daného jazyka, kterých je nekonečně mnoho.[10][11] Později byl tento způsob popisu jazyka interpretován tak, že favorizuje představu, že mysli člověka je jazyk vrozený, že nejde o naučené chování,[Pozn 5] ačkoli takové úvahy nejsou v knize explicitně uvedeny.[12] Hjelmslev a jiní evropští lingvisté však považovali generativní počet za naprosto nepsychologický.[13][2]

Kniha Syntaktické struktury, kterou Chomsky napsal, když byl ještě neznámým vědcem,[Pozn 6] měla velký vliv na studium znalostí, mysli a mentálních procesů, a položila základ vlivným pracím při vytváření oboru kognitivní vědy.[14] Také výrazně ovlivnila výzkum počítačů a mozku.[Pozn 7] Význam Syntaktických struktur tkví v Chomského přesvědčení o biologické perspektivě jazyka v době, kdy to bylo neobvyklé, a v kontextu formální lingvistiky, kde to bylo neočekávané.[12] Díky této knize je Chomsky považován za jednoho ze zakladatelů oboru dnes známého jako sociobiologie.[15][16] Další důvod pro věhlas Syntaktických struktur bylo, že poté co Hjelmslev v roce 1965 zemřel, generativní gramatici neměli jasno o původu teorie.[1][17] Někteří odborníci kritizovali Chomského teorii, protože se domnívali, že jazyk není vhodné popisovat jako ideální systém. Také tvrdili, že podceňuje sběr a testování dat.[Pozn 8] Nicméně změnu kurzu americké lingvistiky druhé poloviny 20. století lze přičítat právě této knize.

Pozadí

Místo v lingvistické teorii

V době své publikace Syntaktické struktury popisovaly nejnovější poznatky formálního modelu analýzy jazyka nazývaného transformační generativní gramatika, který vytvořil Zellig Harris.[1] Díky Chomského příspěvkům můžeme také mluvit o Chomského verzi nebo Chomského teorii. Ústřední koncepty modelu ale vycházejí z knihy Louise Hjelmsleva Prolegomena to a Theory of Language, která vyšla roku 1943 v dánštině a v roce 1953 v anglickém překladu Francise J. Whitfielda.[18][1][2][3] V knize je popsán algebraický nástroj pro lingvistickou analýzu, který sestává z terminálů a soupisů různých typů lingvistických jednotek, které hrají podobnou roli jako terminální a neterminální symboly ve formálních gramatikách. Systém funguje především jako deskriptivní zařízení, což Hjelmslev vysvětluje takto:

„„Od teorie jazyka například vyžadujeme, aby umožňovala popsat správným a vyčerpávajícím způsobem nejen nějaký zadaný francouzský text nebo všechny existující francouzské texty, ale všechny možné a myslitelné francouzské texty.“[19]“

Pokud tuto práci provedeme na uspokojivé úrovni, umožní nám také předpovídat všechny gramatické věty daného jazyka:

„„Díky takto získaným lingvistickým znalostem budeme schopni pro stejný jazyk konstruovat všechny myslitelné nebo teoreticky možné texty.“[20]“

Hjelmslev také zdůrazňuje, že algoritmický popis jazyka umožňuje generovat nekonečné množství vět z konečného počtu primitivních prvků:[1]

„„Pokud porovnáme seznamy získané v různých stádiích odvozování, ukazuje se, že se jejich velikost obvykle s dalším postupem zmenšuje. Pokud je text neomezený, tj. můžeme jej prodlužovat neustálým přidáváním dalších částí … bude možné zaznamenat neomezený počet vět.“[13]“

To jsou logické důsledky matematického systémů, které navrhl David Hilbert a Rudolf Carnap, a které do lingvistiky zavedl právě Hjelmslev,[1] jehož myšlenky následně využil Chomsky:

„„Základním cílem lingvistické analýzy jazyka L je rozlišit gramatické posloupnosti, které jsou větami jazyka L od negramatických posloupností, které větami jazyka L nejsou. Gramatika jazyka L tedy bude právě tím prostředkem, který generuje všechny gramatické posloupnosti slov jazyka L a negeneruje žádné negramatické.““

Podobně Chomsky tvrdí, že rekurzivní zařízení jako například uzavřené smyčky umožní, aby gramatika generovala nekonečný počet vět.[21]

Existují ale významné rozdíly od Hjelmslevovy koncepce. Hjelmslev byl strukturalista a použil matematické modely na koncept jazyka Ferdinanda de Saussura jako interaktivního systému významu a formy. Ačkoli se škole lingvistů Leonarda Bloomfielda ze začátku a v polovině 20. století přezdívalo 'američtí strukturalisté', v zásadě odmítali základní zásady strukturalismu, že lingvistická forma je vysvětlována významem a že lingvistika patří do oboru sociologie.[1][2][3]

Místo toho myšlenku jazyka podporovanou Leonardem Bloomfieldem a jeho následníky odvozovali z mentalistické psychologie Wilhelma Wundta, která byla v Bloomfieldově knize Language z roku 1933 nahrazena behavioristickou psychologií. To vedlo k oddělení syntaxe od sémantiky jako nepozorovatelného spojení v řetězu stimul–reakce. Chomsky stejně jako jako Harris a další američtí lingvisté se shodovali, že neexistuje žádné kauzální spojení mezi sémantikou a syntaxí.[1]

I přes posun paradigmatu američtí lingvisté zachovávali Wundtovu syntaktickou analýzu, což mělo za následek chápání gramatického předmětu jako součásti slovesné fráze. Věřili, že analýza jazyka musí vycházet z toho, co rodilý mluvčí cítí jako správné. Převedení této myšlenky do vědeckého tvrzení zůstávalo palčivým problémem americké lingvistiky celá desetiletí.[1] Harris a Rulon Wells odůvodňovali analyzování předmětu jako součásti slovesné fráze za 'hospodárné'; ale tento termín opět pouze naznačoval vnímanou 'snadnost' postupů.[22]

V Syntaktických strukturách Chomsky mění význam Hjelmslevova principu arbitrárnosti, který říká, že generativní mechanismus je pouze nástroj pro lingvisty, nikoli skutečně existující struktura.[1][13] David Lightfoot ale zdůrazňuje ve svém úvodu ke druhému vydání, že v Syntaktických strukturách samotných této otázce nebylo věnováno mnoho místa, a výsledné rozhodnutí, zda pravidla nebo struktury jsou 'kognitivní', vrozená nebo biologická bylo učiněno jinde, zvláště v kontextu sporu mezi Chomskym a zastánci behaviourismu.[12] Ale o několik desetiletí později se Chomsky jasně vyjádřil, že syntaktické struktury, včetně toho, že předmět je závislý na slovesné frázi, jsou podmíněny genetickou mutací u lidí.[23]

Chomsky jako mladý lingvista

Noam Chomsky autor knihy Syntaktické struktury na fotografii z roku 1977

Chomského zájem o jazyk začal v časném věku. Ve dvanácti letech zkoumal pod vedením svého otce hebrejštinu.[Pozn 9] První rok na Pensylvánské univerzitě zkoumal také arabštinu.[Pozn 10] Zde se v roce 1947 setkal se Zelligem Harrisem, zavedeným lingvistou a zakladatelem fakultní katedry lingvistiky. Výzkum prováděl způsobem, který rozvrhl americký lingvista Leonard Bloomfield.[24] Harris nechal Chomského dělal korektury své knihy Methods in Structural Linguistics (1951),[Pozn 11] díky čemuž se Chomsky seznámil s formální teorií lingvistiky a brzy se rozhodl, že svůj výzkum zaměří tímto směrem.[25][Pozn 12]

Chomsky si za cíl své práce vytyčil aplikaci Harrisových metod na hebrejštinu. Na Harrisovu radu zkoumal logiku, filosofii a základy matematiky.[26] Zjistil, že Harrisovy názory na jazyk se velmi podobají práci Nelsona Goodmana o filozofických systémech.[Pozn 13] Chomsky byl také ovlivněny pracemi W. V. O. Quineho[Pozn 14] a Rudolfa Carnapa.[Pozn 15][Pozn 16] Quine ukázal, že nelze úplně verifikovat význam věty pozorováním.[27] Carnap vyvinul formální teorii jazyka, v niž používal symboly a pravidla, která se neodkazují na význam.[28]

Chomsky se následně pokusil vytvořit gramatiku hebrejštiny, která by generovala fonetické nebo zvukové tvary vět. Za tím účelem pozměnil organizaci Harrisových metod.[Pozn 17] Pro popis větných tvarů a struktur použil sadu rekurzivních pravidel. Jde o pravidla, která se odkazují zpátky na sebe sama. Chomsky zjistil, že existuje mnoho různých způsobů prezentace gramatiky. Snažil se vyvinout metodu, jak měřit, jak jednoduchá určitá gramatika je.[Pozn 18] Kvůli tomu hledal „zobecnění“ mezi možnými sadami gramatických pravidel.[Pozn 19] Svoji diplomovou práci The Morphophonemics of Modern Hebrew Chomsky dokončil v roce 1949. Její upravenou a rozšířenou verzi pak v roce 1951 publikoval jako svou doktorskou práci.

V roce 1951 se Chomsky stal doktorandem (Junior Fellow) na Harvardově univerzitě.[29] Zde se snažil vytvořil zcela formální lingvistickou teorii.[Pozn 20] To byl jasný odklon od existující tradice studia jazyka.[30] V roce 1953 Chomsky publikoval svůj první článek jako vědec.[31] V něm se pokoušel upravit jazyk matematické logiky založený na symbolech pro popis syntaxe lidského jazyka. Během svého postgraduální stipendia Chomsky zorganizoval všechny své myšlenky do rozsáhlého rukopisu, který měl délku asi 1000 strojopisných stránek. Dal mu název The Logical Structure of Linguistic Theory (LSLT).[32]

V roce 1955 získal Chomsky práci na MIT, kde pracoval jako lingvista na projektu strojového překladu.[33] Téhož roku podal svou disertaci na Pensylvánské univerzitě. Universita mu udělila titul Ph.D. za jeho práci Transformational Analysis (Transformační Analýza), která ve skutečnosti byla devátou kapitolou LSLT.[34]

Publikace

Přestože v roce 1955 získal Chomsky doktorát v lingvistice, stále usiloval o publikaci svých teorií a názorů na jazyk.[35] Nabízel k publikaci svůj rukopis The Logical Structure of Linguistic Theory (LSLT), ale vydavatelství MIT Technology Press knihu odmítlo vydat. Také jeho článek do akademického lingvistického časopisu WORD byl rychle zamítnut.[Pozn 21] V oboru lingvistika tak zůstává outsiderem. Jeho recenze a články byly v té době publikovány převážně v nelingvistických časopisech.[36][Pozn 22]

Mouton & Co. bylo nizozemské vydavatelství se sídlem v Haagu. Získalo akademickou reputaci publikováním prací o Slavistice od roku 1954.[37] Speciálně publikovali práce lingvistů Nicolaase Van Wijka a Romana Jakobsona. Brzy začali novou řadu nazvanou Janua Linguarum neboli „Brána jazyků“[38] myšlenou jako řada „malých monografií“ o obecné lingvistice.[Pozn 23] První svazek řady napsali Roman Jakobson a Morris Halle pod názvem Fundamentals of Language vyšel v roce 1956.[39] Chomsky se s Jakobsonem jako profesorem na Harvardu setkal již během svého postgraduálního stipendia. Halle byl Chomského spolužákem na Harvardu a pak byli blízcí kolegové na MIT. V roce 1956 Chomsky a Halle spolu napsali článek o fonologii do festschriftu pro Jakobsona,[40] který vydavatelství Mouton vydalo v roce 1956.

Editorem řady Janua Linguarum v Moutonu byl Cornelis van Schooneveld – holandský lingvista a přímý student Jakobsona,[41] který pro tuto sérii sháněl vhodné monografie. Kvůli tomu navštívil v roce 1956 Chomského na MIT. Se zprostředkováním Morrise Halleho (a případně Jakobsona),[37] Chomsky ukázal van Schooneveldem své materiály k úvodnímu lingvistickému kursu pro univerzitní studenty. Van Schoonevelda tyto materiály zaujaly a nabídl publikaci jejich rozvinuté verze v nakladatelství Mouton, s čímž Chomsky souhlasil.[Pozn 2]

Chomsky pak připravil rukopis požadovaného rozsahu (nejvýše 120 stránek)[Pozn 24] pro tuto řadu. Po revizi původního rukopisu Chomsky poslal van Schooneveldovi závěrečnou verzi v prvním týdnu srpna 1956.[Pozn 25] Editor přesvědčil Chomského, aby knihu z komerčních důvodů přejmenoval na Syntaktické struktury.[Pozn 26] MIT si také předem objednal velké množství výtisků. To zvyšovalo motivaci nakladatelství Mouton knihu publikovat. Chomského monografie tak vyšla pod názvem Syntaktické struktury v druhém týdnu února 1957.

Brzy po první publikaci knihy dal Bernard Bloch, redaktor prestižního časopisu Language, Chomského kolegovi na MIT, lingvistovi Robertu Benjaminu Leesovi, příležitost napsat na knihu recenzi. Leesova velmi pozitivní[Pozn 27] recenze délky eseje se objevila ve vydání časopisu Language z července-září 1957.[42] Tato časná ale vlivná recenze zviditelnila Syntaktické struktury v prostředí lingvistického výzkumu. Kniha krátce poté způsobila domnělou „revoluci“ v oboru.[Pozn 28] Někteří lingvisté později vyslovili své pochybnosti, zda skutečně šlo o revoluční průlom.[43] Kritický a propracovaný popis přináší sborník Chomskyan (R)evolutions.[44] Přestože Frederick Newmeyer uvádí, že „publikace Syntaktických struktur měla hluboký vliv, jak intelektuální na studium jazyka, tak sociologický na obor lingvistiky“,[45][46] John R. Searle tři desetiletí po své původní recenzi napsal,[47] že „soudě podle cíle uvedeného v původním manifestech revoluce neuspěla. Možná uspělo něco jiného nebo mohlo nakonec uspět, ale cíle původní revoluce se změnily a v původním smyslu byly opuštěny.“ A uplynulo dalších 17 let, než se publikace dočkala LSLT.[48]

Syntaktické struktury byla čtvrtá kniha řady Janua Linguarum. Byla nejlépe prodávající se knihou této řady; do roku 1978 byla přetištěna třináctkrát.[49] V roce 1962 byl v Moskvě publikován ruský překlad od Konstantina Ivanoviče Babiského pojmenovaný Синтакси́ческие структу́ры .[50] V roce 1963 Yasuo Isamu pořídil japonský překlad knihy, pojmenovaný 文法の構造 (Bunpō ne kōzō).[51] V roce 1969 vydalo nakladatelství Éditions du Seuil v Paříži francouzský překlad Michela Braudeaua pojmenovaný Structures Syntaxiques.[52] V roce 1973 nakladatelství Mouton vydalo německý překlad od Klause-Petera Langeho, pojmenovaný Strukturen der Syntax.[53] Kniha byla přeložena také do korejštiny,[54] španělštiny,[55] italštiny,[56] češtiny,[54] srbochorvatštiny[57] a švédštiny[53].

Obsah

Cíle syntaktického výzkumu

V Syntaktických strukturách se Chomsky snaží zkonstruovat „formalizovanou teorii jazykových struktur“. Klade důraz na „přesné formulace“ a „přesně zkonstruované modely“.[58] V první kapitole knihy uvádí definici syntaxe lidského jazyka. Pak popisuje cíle syntaktického studia. Podle Chomského je cílem lingvisty vytvořit gramatiku jazyka. Gramatiku definuje jako zařízení, které produkuje všechny věty studovaného jazyka. Za druhé musí lingvista najít abstraktní koncepty za gramatikou, aby vyvinul obecnou metodu. Tato metoda by pomohla vybrat nejlepší možné zařízení nebo gramatiku pro libovolný jazyk, pokud máme jeho korpus. Lingvistická teorie musí dále poskytovat uspokojivý popis všech úrovní analýzy jazyka. K těmto úrovním patří zvuky, slova a větné struktury.[59]

Gramatičnost

Graf složkové struktury věty „Colorless green ideas sleep furiously.“

Druhá kapitola je pojmenovaná „Nezávislost gramatiky“ (The Independence of Grammar). Chomsky v ní tvrdí, že jazyk je „množina … vět, které mají konečnou délku, a jsou vytvořeny z konečné množina prvků“. Lingvista musí rozlišit „gramatické posloupnosti“ nebo věty jazyka od „negramatických posloupností“.[9] „Gramatickou“ větou Chomsky míní větu, který je intuitivně „přijatelná pro rodilého mluvčího“.[9] Je to věta vyslovená s „normální větou intonací“, která je také „vybavena mnohem rychleji“ a „pochopena mnohem snadněji“.[60]

Chomsky pak analyzuje další o základ „gramatičnosti.“ Ukazuje tři způsoby, které neurčují, zda je věta gramatická nebo ne. Za prvé gramatická věta nemusí být obsažena v korpusu. Za druhé nemusí být smysluplná. A nakonec nemusí být statisticky pravděpodobná. Chomsky demonstruje tyto tři body pomocí nesmyslné věty „Colorless green ideas sleep furiously.“[6] Píše, že tato věta je pro rodilého mluvčího angličtiny intuitivně „gramatická“. Ale v té době nebyla obsažena v žádném známém korpusu, není smysluplná, ani statisticky pravděpodobná.

Chomsky dochází k závěru, že „gramatika je autonomní a nezávislá na významu.“ Dodává, že „pravděpodobnostní modely neposkytují žádné pochopení nějakých základních problémů syntaktické struktury.“[7]

Carnapův vliv

Britský lingvista Marcus Tomalin uvedl, že určitou verzi věty „Colorless green ideas sleep furiously.“ použil o desetiletí dříve Rudolf Carnap.[61][62] Tento německý filosof nabízel v roce 1934 pseudovětu „Piroten karulieren elatisch“.[63] Podle amerického lingvisty Reese Heitnera Carnapova věta ukazuje autonomii syntaktických a fonologických struktur.[Pozn 29]

Gramatické modely a transformace

Související informace naleznete také v článku Transformační gramatika.

Ve třetí kapitole pojmenované „Základní lingvistické teorie“ (An Elementary Linguistic Theory) se Chomsky snaží určit, jaký druh zařízení nebo modelu je vhodný pro popis dané množiny „gramatických“ vět.[64] Domnívá se, že toto zařízení by mělo být konečné. Pak uvažuje konečný automat, model z teorie komunikace.[Pozn 30], který reprezentuje jazyk jako Markovův proces[65] Ve čtvrté kapitole pojmenované „Frázová Struktura“ (Phrase Structure), diskutuje model frázové gramatiky (phrase structure grammar) založený na analýze bezprostředních složek.[66] V páté kapitole pojmenované „Omezení popisu frázové struktury“ (Limitations of Phrase Structure Description), ukazuje, že oba tyto modely jsou pro účely lingvistického popisu nedostatečné. Jako řešení představuje transformační gramatiku (TGG), „silnější model … který může tyto nedostatky odstranit.“[10]

Model gramatiky diskutovaný v knize Syntaktické struktury Noama Chomského (1957)

Chomského transformační gramatika má tři složky: frázová pravidla, transformační gramatiku a morfofonemická pravidla.[67] Frázová pravidla rozšiřují gramatické kategorie a používají se při substitucích. Konečným výsledkem je řetězec morfémů. Transformační pravidla „pracují na daném řetězci … s danou složkovou strukturou a mění jej na nový řetězec s novou odvozenou složkovou strukturou.“[8] „Mohou přeuspořádávat řetězce nebo přidávat či vypouštět morfémy.“[68] Transformační pravidla jsou dvou druhů: obligatorní (povinná) a nepovinná. Obligatorní transformace aplikované na „terminální řetězec“ gramatiky produkují „jádro jazyka“.[67] Jádrové věty jsou jednoduché, aktivní, oznamovací kladné věty. Pro vytváření trpných, záporných, tázacích nebo složitých vět se na jádrovou větu musí aplikovat jedno nebo více nepovinných transformačních pravidel v určitém pořadí. V závěrečné fázi gramatiky převedou morfofonemická pravidla řetězec slov na řetězec fonémů.[68] Chomsky pak aplikuje tuto myšlenku transformačních pravidel na systém anglických pomocných sloves.[69]

Výpůjčky terminologie

Termín „transformace“ si Chomsky vypůjčil z prací Zelliga Harrise. Harris byl Chomského první mentor. Termín „transformace“ používal pro popis relací ekvivalence mezi větami jazyka. Chomsky oproti tomu používá tento termín pro formální pravidla aplikovaná na podkladovou strukturu vět.[70]

Chomsky si vypůjčil také termín „generativní“ z předchozí práce matematika Emila Leona Posta.[Pozn 31] Post chtěl „mechanicky [provádět] inference z počáteční axiomatické věty“.[71] Chomsky aplikoval Postovu práci o logickém vyvozování pro popis množiny textových řetězců (posloupností písmen nebo zvuků) lidského jazyka. Když říká, že konečná množina pravidel „generuje“ (tj. „rekurzivně vyčísluje“[72]) potenciálně nekonečnou množinu vět určitého lidského jazyka, míní tím, že poskytují explicitní, strukturální popis těchto věty.[Pozn 32]

Opodstatnění gramatik

V šesté kapitole pojmenované „O cílech lingvistické teorie“ (On the Goals of Linguistic Theory), Chomsky píše, že jeho „základní starostí“ je „problém opodstatněnosti gramatik“.[10] Ukazuje paralely mezi teorií jazyka a teoriemi v přírodních vědách. Přirovnává konečný korpus výpovědí určitého jazyka k „pozorováním“. Gramatická pravidla přirovnává k „přírodním zákonům“, které jsou formulovány s využitím „hypotetických konstruktů“, jako jsou fonémy, fráze, apod.[10] Chomsky píše, že kritéria pro „opodstatnění gramatik“ jsou „externí podmínky přiměřenosti“, „podmínka obecnosti“ a „jednoduchost“. Chomsky ukazuje své preference pro „vyhodnocovací postup“ (anglicky evaluation procedure) (který používá výše uvedená kritéria) pro výběr nejlepší možné gramatiky pro daný korpus určitého jazyka. Odmítá „objevovací postup“ (anglicky discovery procedure)[Pozn 33] (používaný ve strukturální lingvistice, o kterém se předpokládá, že bude automaticky a mechanicky produkovat správnou gramatiku jazyka z korpusu).[Pozn 34] Zavrhuje také „rozhodovací postup“ (anglicky decision procedure) (o němž se předpokládá, že automaticky vybere nejlepší gramatiku jazyka ze sady soupeřících gramatik).[73] Chomsky tímto ukazuje, že dává přednost „vysvětlující hloubce“ s určitými „empirickými nedostatky“ před snahou o dosažení velmi podrobného empirického pokrytí všech dat.[Pozn 35]

Aplikace transformační gramatiky v angličtině

V sedmé kapitole pojmenované „Některé transformace v angličtině“ (Some Transformations in English) Chomsky striktně uplatňuje svůj právě navržený přístup založený na transformacích na některé aspekty angličtiny. Podrobně probírá vytváření anglických záporných trpných vět, zjišťovacích (ano-ne) a doplňovacích (wh-) otázek, atd. Na konci tvrdí, že transformační analýza může popsat „širokou škálu … různých jevů“ v anglické gramatice „jednoduchým“, „přirozeným“ a „uspořádaným“ způsobem.[Pozn 36]

Konstrukční homonymie a různé úrovně lingvistické analýzy

V osmé kapitole pojmenované „Vysvětlující síla lingvistické teorie“ (The explanatory power of linguistic theory) Chomsky popisuje, že se lingvistická teorie nemůže spokojit pouhým generováním platných gramatických vět. Musí také odpovídat za další strukturální jevy v jiných úrovních lingvistické reprezentace. Na určité lingvistické úrovni mohou existovat dvě položky, které mají různé významy, ale na této úrovni jsou strukturálně nerozlišitelné. To se nazývá „konstrukční homonymie“ [skutečně]. Tuto nejednoznačnost lze vyřešit použitím vyšší úrovně lingvistické analýzy. Na této vyšší úrovni lze snadno ukázat, že obě položky mají různé strukturální interpretace. Tímto způsobem lze konstrukční homonymii na fonemické úrovni vyřešit vytvořením úrovně morfologie a tak dále. Jednou z motivací vytváření dalších vyšších úrovní lingvistické analýzy pak je, že vysvětlují strukturální nejednoznačnosti způsobené konstrukční homonymií na nižší úrovni. Na druhou stranu, každá lingvistická úroveň také zachycuje nějaké strukturálně podobné rysy na této úrovni, které nejsou vysvětleny v nižších úrovních. Chomsky tento argument používá, aby také vysvětlil potřebu vytváření nových úrovní lingvistické analýzy.[74]

Chomsky pak ukazuje, že gramatika, která analyzuje věty až po úroveň frázové struktury, obsahuje na úrovni frázové struktury mnoho konstrukční homonymie, jejichž výsledné nejednoznačnosti musí být vysvětleny na vyšší úrovni. Pak ukazuje, jak jeho nově navržená „transformační úroveň“ může přirozeně a úspěšně fungovat jako tato vyšší úroveň. Dále uvádí, že jakákoli frázová gramatika, která nemůže vysvětlit tyto nejednoznačnosti tak úspěšně jako transformační gramatika, musí být považována za „nedostatečnou“.[75]

Role sémantiky v syntaxi

V deváté kapitole pojmenované „Syntax a Sémantika“ Chomsky zmiňuje, že jeho analýza doposud byla „úplně formální a nesémantická.“[76] Pak nabízí mnoho protipříkladů, které vyvracejí některá obvyklá lingvistická tvrzení o závislosti gramatiky na významu. Dochází k závěru, že korespondence mezi významem a gramatickou formou je „nedokonalá“, „nepřesná“ a „vágní.“ Kvůli tomu je „relativně zbytečné“ používat význam „jako východisko pro gramatický popis“.[77] Na podporu svého tvrzení Chomsky ukazuje podobné vztahy mezi sémantikou a fonologií. Ukazuje, že pro vytvoření teorie fonemického rozdílu založená na významu by vyžadovalo „složitý“, „vyčerpávající“ a „pracný výzkum“ „nesmírně“ „rozsáhlého korpusu“.[78] Fonemickou rozdílnost však lze snadno vysvětlit „přímočaře“ a „zcela bez sémantických pojmů“ pomocí „párových testů“.[78] Chomsky také tvrdí, že striktně formální, nesémantický rámec syntaktické teorie by mohl být jednoznačně užitečný pro podporu paralelní nezávislé sémantické teorie.[Pozn 37]

Rétorický styl

Randy Allen Harris, odborník na rétoriku vědy, píše, že Syntaktické struktury „se klidně a naléhavě odvolávají na novou koncepci“ lingvistické vědy. Shledává knihu „jasným, přesvědčivým, syntakticky odvážným, klidným hlasem rozumu … [který promlouvá] přímo k představivosti a ambicióznosti celého oboru.“ Také překlenul „rétorický záliv“, aby se zpráva o Logické struktuře lingvistické teorie (jako vysoce abstraktní, matematicky hutné a „nepřekonatelně technické“ dílo) stala přijatelnější pro širší okruh lingvistů.[79] Při podrobnější přezkoumání knihy Harris shledává Chomského argumentaci v Syntaktických strukturách „mnohavrstvou a přesvědčivou“. Chomsky nejen apeluje na vysoce formalizovaný model jazyka (tj. logos), ale také se explicitně a mlčky odvolává na étos vědy.[80]

Velký rétorický vliv měla především Chomského analýza složitého systému anglických pomocných sloves kombinující jednoduchá frázová pravidla s jednoduchým transformačním pravidlem. Tento přístup zcela založený na formální jednoduchosti popsali různí lingvisté jako „krásný“, „výkonný“, „elegantní“, „odvážný“, „pronikavý“, „okouzlující“ a „důmyslný“.[Pozn 38][Pozn 39][Pozn 40] Podle amerického lingvisty Fredericka Newmeyera, právě tato analýza získala Chomskému „mnoho příznivců“ a „okamžitě vedla k tomu, že někteří lingvisté navrhli generativně-transformační analýzu určitého jevu“.[81] Podle britského lingvisty E. Keitha Browna, byla „elegance a pronikavost tohoto přístupu okamžitě rozpoznána, což byl důležitý faktor v zajištění počátečního úspěchu transformačního přístupu k syntaxi.“[82] Americký lingvista Mark Aronoff napsal, že tato „krásná analýza a popis některých velmi pozoruhodných faktů byl rétorickou zbraní, která zajistila přijetí [Chomského] teorie“. Dodal, že v Chomského pojetí anglického slovesa „poskytuje konvergence teorie a analýzy natolik přesvědčivý popis faktů, že to změnilo celý obor“.[83]

Raymond Oenbring, doktor v rétorice vědy, myslí, že Chomsky „novost transformačních pravidel přeceňuje“. „Zdá se, že bere všechny zásluhy na sebe“, přestože určitou verzi transformačních pravidel zavedl už Zellig Harris ve své předchozí práci. Harris píše, že Chomsky sám „ostražitě projevoval úctu“ k převládajícímu lingvistickému výzkumu. Jeho nadšení následníci jako například Lees byli mnohem „konfrontačnější“. Snažili se vrazit „rétorický klín“ mezi Chomského práce a práce Bloomfieldových následníků (amerických lingvistů ve 40. a 50. letech 20. století), o kterých prohlašovali, že nenaplňují podmínky pro lingvistickou „vědu“.[84]

Přijetí

Vliv na lingvistiku

V časné recenzi knihy, americký strukturální lingvista Charles F. Voegelin napsal, že Syntaktické struktury představují základní výzvu zavedenému způsobu provádění lingvistického výzkumu. Uvedl, že mají potenciál dosáhnout „Koperníkovského obratu“ v lingvistice.[85] Další americký lingvista Martin Joos považoval Chomského směr za „herezi“ v Bloomfieldovské tradici.[86] Tyto první poznámky se ukázaly být prorockými. Americký lingvista Paul Postal komentoval, že většina „syntaktických koncepcí používaných v roce 1964 ve Spojených státech“ jsou „variantami teorií frázové gramatiky v Chomského smyslu“.[87] Do roku 1965 lingvisté říkali, že Syntaktické struktury „vyznačily celou éru“,[88] měly „udivující vliv“[89] a způsobily Kuhnovskou „revoluci“.[90] Britský lingvista John Lyons v roce 1966 napsal, že „žádná práce neměla větší vliv na současnou lingvistickou teorii než Chomského Syntaktické struktury.“[91] Britský historik lingvistiky R. H. Robins napsal v roce 1967, že publikace Chomského Syntaktických struktur byla „pravděpodobně nejradikálnější a nedůležitější změnou ve směru deskriptivní lingvistiky a lingvistické teorie, ke které došlo za poslední léta“.[92]

Další historik lingvistiky Frederick Newmeyer považuje Syntaktické struktury za „revoluční“ ze dvou důvodů. Především se ukázalo, že je možná formální, ale neempirická teorie jazyka. Tuto možnost Chomsky prakticky předvedl formálním nakládáním s fragmentem anglické gramatiky. Za druhé postavil syntaxi do centra teorie jazyka. Syntaxe byl rozpoznána jako ústřední prvek produkce jazyka dovolující konečnou množinou pravidel produkovat nekonečný počet vět. Kvůli tomu význam tvarosloví (morfologie) (tj. studia struktury a vytváření slov) a fonologie (tj. studia organizace zvuků v jazycích) výrazně poklesl.[93]

Americký lingvista Norbert Hornstein napsal, že před Syntaktickými strukturami byl lingvistický výzkum příliš zaměstnán vytvářením hierarchií a kategorií všech pozorovatelných jazykových dat. Jedním z „trvalých přínosů“ Syntaktických struktur je, že posunuly metodologii lingvistického výzkumu k abstraktnímu, racionalistickému vytváření teorií vycházejících z kontaktu s daty, což je „obvyklý vědecký postup“.[94]

Vliv na jiné disciplíny

Psychologie

Generativní gramatika představená v knize Syntaktické struktury předznamenala Chomského mentalistickou perspektivu v lingvistické analýze. Krátce po její publikaci, v roce 1959, Chomsky napsal kritiku[95] knihy Burrhuse Frederica Skinnera Slovní chování (Verbal Behavior),[96] v níž Skinner prezentoval osvojování lidského jazyka jako podmíněné odezvy na vnější stimuly a jejich posilování. Chomsky s tímto behavioristickým modelem nesouhlasil. Tvrdil, že lidé produkují jazyk pomocí zvláštní syntaktické a sémantické komponenty lidské mysli a generativní gramatiku prezentoval jako koherentní abstraktní popis této podkladové psycholingvistické reality.[95] Chomského argument měl velký dopad na psycholigvistický výzkum, a v dalších letech změnil kurs oboru.[Pozn 5]

Filosofie

Syntaktické struktury zahájily interdisciplinární dialog mezi filosofy jazyka a lingvisty. Americký filosof John Searle to považuje za „významný intelektuální úspěch“ své doby. Knihu přirovnal „k dílu Johna Maynarda Keynese nebo Sigmunda Freuda“. Připisoval Chomskému nejen „revoluci v lingvistice“, ale také „revoluční vliv“ na „filosofii a psychologii“.[97] Chomsky mnohokrát debatoval o významu své lingvistické teorie s Willardem Van Orman Quinem, důrazně antimentalistickým filosofem jazyka[98] Mnoho filosofů podporovalo Chomského myšlenku, že přirozené jazyky jsou vrozené a syntakticky řízené pravidly. Věřili také, že v lidské mysli existují pravidla, která přiřazují význam výpovědím. Výzkumem těchto pravidel začalo nové období filosofie jazyka.[Pozn 41][Pozn 42]

Matematická informatika

Svým formálním a logickým zpracováním jazyka sblížily Syntaktické struktury lingvistiku a matematickou informatiku. Informatik Donald Ervin Knuth (laureát Turingovy ceny) popsal, jak v roce 1961 studoval Syntaktické struktury a byl jimi ovlivněn.[Pozn 43] Chomského článek „Tři modely“ (Chomsky 1956), publikovaný rok před Syntaktickými strukturami obsahující mnoho svého myšlenek, byl klíčovým pro vývoj teorie formálních jazyků v matematické informatice.[Pozn 44]

Neurovědy

V roce 2011 skupina francouzských neurovědců uskutečnila sérii experimentů pro ověření, zda skutečné mozkové mechanismy fungují takovým způsobem, jaký Chomsky naznačoval v Syntaktických strukturách. Výsledky naznačovaly, že určité oblasti mozku zpracovávají syntaktické informace abstraktním způsobem. Tyto oblasti jsou nezávislé na oblastech mozku, které zpracovávají sémantická informace. Mozek navíc neanalyzuje pouhé řetězce slov, ale hierarchické struktury konstituentů. Tato pozorování potvrdila teoretická tvrzení Chomského uvedená v Syntaktických strukturách.[99]

V roce 2015 uskutečnili neurovědci Newyorské univerzity pokusy pro ověření, zda lidský mozek „vytváří hierarchické struktury“ pro zpracování jazyka. Měřili magnetickou a elektrickou aktivitu v mozcích účastníků. Výsledky ukázaly, že „[lidský] mozek různě trasoval tři složky frází, které účastníci slyšeli.“ To „[odráželo] hierarchii v lidském nervovém zpracování lingvistických struktur: slova, fráze a následně věty ve stejnou dobu.“ Tyto výsledky potvrdily Chomského hypotézu uvedenou v Syntaktických strukturách o „interním gramatickém mechanismu“ v mozku.[100]

Kritika

Chybná idealizace

Ve svém nástupním projevu pro Linguistic Society of America v roce 1964 americký lingvista Charles F. Hockett uvedl Syntaktické struktury jako jeden ze „čtyř hlavních průlomů v moderní lingvistice“.[101][Pozn 45] Rychle se však stal nelítostným kritikem Chomského lingvistiky. Do roku 1966 Hockett zamítl „[Chomského] referenční rámec v téměř každém detailu“.[102] Ve své knize State of the Art z roku 1968 Hockett píše, že Chomského hlavní argumentační klam je, že považuje jazyk za formální, dobře definovaný, stabilní systém a z toho vyvozuje idealizované abstrakce. Hockett věří, že taková idealizace není možná. Uvádí, že neexistuje žádná empirická evidence, že náš jazykový oddíl v mozku je ve skutečnosti dobře definovaný podkladový systém. Příčiny, proč mají lidé jazykový oddíl (například fyzický genetický a kulturní přenos), jsou samy špatně definované.[Pozn 46] Hockett také oponuje Chomského hypotéze, že syntaxe je úplně nezávislá na studiu významu.[103]

Neempirismus

Britský lingvista Geoffrey Sampson na rozdíl od Hocketta předpokládal, že Chomského předpoklady o dobře definované gramatičnosti jsou „[ospravedlněné] v praxi.“ Přivedlo to syntaxi „do rámce působnosti vědeckého popisu“. To uvažuje za „velký kladný přínos pro obor“.[104] Zastává však názor, že Chomského lingvistika je příliš založena na intuici. Podle něj je příliš závislá na introspektivních, subjektivních soudech rodilého mluvčího o svém vlastním jazyce. Kvůli tomu se jazykovým datům empiricky pozorovaným neosobní třetí stranou přikládá menší význam.[105]

Vliv Logické struktury lingvistické teorie

Podle Sampsona se Syntaktické struktury staly v následujících letech dominantním teoretickým paradigmatem díky charismatu Chomského intelektu. Sampson píše, že v Syntaktických strukturách je v otázkách týkajících se formálního východiska Chomského přístupu mnoho odkazů na knihu Logická struktura lingvistické teorie (LSLT), která však nebyla v tištěné podobě rozumně dostupná celá desetiletí. Nicméně Sampsonův argument zní, že Syntaktické struktury, jakkoli jsou jen „načrtnuté“, získaly svoji „auru váženosti“ od LSLT, která číhá v pozadí. Na úspěchu Syntaktických struktur zase spočívalo přijetí dalších Chomského prací.[34] Britsko-americký lingvista Geoffrey K. Pullum uvádí, že Syntaktické struktury odvážně tvrdí, že pro zařízení s konečným počtem stavů „je nemožné, nejenom obtížné“ generovat všechny anglické gramatické věty, a odkazují se na „formální důkaz“ tohoto tvrzení v LSLT. Ve skutečnosti však LSLT platný a přesvědčivý důkaz, že zařízení s konečným počtem stavů toho není schopné, neobsahuje.[17]

Originalita

Pullum také poznamenává, že „originalita“ Syntaktických struktur je „značně nadsazená“. Podle něj „nedostatečně uznává zásluhy dřívější literatury, z níž čerpá“.[17] Detailně ukazuje, jak je přístup v Syntaktických strukturách založen na práci matematického logika Emila Leona Posta o formalizaci matematických důkazů. Ale jen „málo lingvistů si to uvědomuje, protože Postovy práce nejsou citovány.“[17] Pullum dodává, že použití formálních axiomatických systémů pro generování pravděpodobných vět jazyka metodou shora dolů navrhl Zellig Harris deset let před publikací Syntaktických struktur v roce 1947, což je v knize Syntaktické struktury zlehčováno.[17]

Nezbytnost transformací

Pullum a další britský lingvista Gerald Gazdar v roce 1982 uvedli, že Chomského kritika bezkontextové frázové gramatiky v Syntaktických strukturách je buď matematicky chybná nebo založená na nesprávném vyhodnocení empirických dat. Prohlásili, že čistě frázové pojetí gramatiky může vysvětlovat lingvistické jevy lépe než gramatika používající transformace.[106][Pozn 47]

Ocenění

Centrum kognitivních věd University of Minnesota v roce 2000 sestavilo seznam 100 nejvlivnějších prací v kognitivní vědě 20. století. Přes internet bylo nominováno celkem 305 vědeckých prací a jeden film. Syntaktické struktury byly v tomto seznamu zařazeny na první místo, což z nich činí nejvlivnější dílo kognitivní vědy 20. století.[Pozn 48]

Britský literární kritik a životopisec Martin Seymour-Smith zahrnul v roce 1988 Syntaktické struktury do své knihy o intelektuální historii The 100 Most Influential Books Ever Written.[107]

Syntaktické struktury se dostaly na seznam 100 nejlepších non-fiction knih v angličtině od roku 1923 sestavený americkým týdeníkem Time.[5]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Chomsky 1957: „… sémantické pojmy jako reference, signifikance a synonymie v této diskuzi nehrají žádnou roli.“
  2. ↑ a b Chomského zmiňuje Riemsdijk & Huybregts 1982 na s. 63, kde píše: „[Syntaktické struktury] byly materiálem pro vysokoškolské přednášky na MIT. Jednou se tu ukázal Van Schooneveld [holandský lingvista, který spolupracoval s nakladatelstvím Mouton], prohlédl si část mých materiálů pro přednášku a řekl, že bych je měl publikovat." V (Dillinger & Palácio 1997), Chomsky uvádí: „V té době Mouton publikoval téměř cokoli, takže se rozhodli to publikovat spolu s tisícem dalších bezcenných věcí, které vycházely. Takový je příběh Syntaktických struktur: jde poznámky k přednáškám pro vysokoškolské studenty publikované nešťastnou náhodou v Evropě." Publikace Syntaktických struktur je také diskutována v Noordegraaf 2001 a van Schooneveld 2001.
  3. ↑ Chomsky 1957: „V odstavcích 3-7 jsme popsali evoluci/vývoj některých základních lingvistických konceptů čistě formálními prostředky.“
  4. ↑ „Generování“ zde znamená, že dává jasný strukturální popis každé věty. V Chomsky 1965, Chomský uvádí: „Když mluvíme o gramatice, která generuje věty s určitým strukturním popisem, míníme tím jednoduše to, že gramatika přiřazuje větě tento strukturní popis.“
  5. ↑ a b Podle Steinberg, Hiroshi & Aline 2013: „[Chomského systém generativních pravidel] byl silnější, než cokoli … co doposud měli psycholingvisté k dispozici. [Systém] vzbudil zvláštní zájem u těchto teoretiků. Mnoho psychologů rychle začalo přisuzovat generativní systémy mysli mluvčích a rychle opustilo … Behaviorismus.“
  6. ↑ Pullum 2011 píše, že Chomsky „byl v té době neznámý 28letý asistent učící jazykové předměty na MIT“
  7. ↑ Viz kapitola „Přijetí“ tohoto článku.
  8. ↑ Viz kapitola „Kritika“ tohoto článku.
  9. ↑ Jmenovitě Chomsky četl anotovanou studii hebrejské gramatiky 13. století David Kimhi: Hebrew Grammar (Mikhlol) (1952), kterou napsal jeho otec, William Chomsky, jeden z vedoucích vědců zkoumajících v té době hebrejštinu. Viz Barsky 1997
  10. ↑ Pro její podobnost s hebrejštinou. Viz Barsky 1997 a Noam Chomsky interviewed by David Samuels [online]. [cit. 2016-11-16]. Dostupné online. 
  11. ↑ V předmluvě své práce Harris 1951 z roku 1947 Harris píše, že „N. Chomsky dostal velmi potřebnou asistenci s rukopisem.“
  12. ↑ Ve své předmluvě k Chomsky 1975 uvádí: „K mému zasvěcení do oboru lingvistiky došlo v roce 1947, když mi Zellig Harris dal ke čtení korektury své knihy 'Methods in Structural Linguistics'.“
  13. ↑ Zvláště Goodmanova práce o konstrukčních systémech a o nedostatečnosti induktivních přístupů. Viz Chomsky 1975. Goldsmith & Huck 1995 uvádí: „Chomsky řekl, že už od dob, kdy byl studentem Goodmana, byl přesvědčen, že neexistuje žádné induktivní učení."
  14. ↑ Chomsky 1975 uvádí: „Quinova kritika logického empirismu také dala nějaký důvod domnívat se, že [netaxonomický přístup k lingvistické teorii] může být přijatelný.“
  15. ↑ Otero 1994 uvádí, že z neamerických filosofů četl Chomsky jako student pouze Rudolfa Carnapa (s. 3)
  16. ↑ Tomalin 2003 uvádí, že „Je dobře známo, že Carnapovo dílo po Aufbau (zejména „Logische Syntax der Sprache“) ovlivnilo Chomského přímo do určité míry."
  17. ↑ Joseph, Love & Taylor 2001 uvádí: „Nejvýznamnější diskontinuitou [mezi Harrisovými „Metodami“ a Chomského „Syntaktickými strukturami“] je Chomského inverze Harrisových analytických postupů.“
  18. ↑ Tomalin 2006 píše: „[Opakování] Goodmanových argumentů pro jednoduchost … úkol vytvořit … měřítko jednoduchosti je právě ten úkol, který si Chomsky stanovil v kapitole 4 LSLT.“
  19. ↑ Chomsky 1951 uvádí: „Chceme zmenšit počet prvků a vět; všechna zobecnění … která by zvýšila celkovou jednoduchost gramatiky"
  20. ↑ Před Chomským izraelský matematik a lingvista Yehoshua Bar-Hillel již v Bar-Hillel 1953 ukázal, že formální jazyky a metody používané v symbolické logice lze upravit tak, aby analyzovaly lidské jazyky.
  21. ↑ Chomsky 1979 píše: „Pokud jde o přijetí přiznané LSLT [Logická struktura lingvistické teorie], je toho málo co říct. Už jsem vám řekl, že jsem neměl dojem, že reakce ze strany lingvistů byla překvapivá. Nabídl jsem rukopis LSLT vydavatelství MIT-Press – které jej odmítlo. Myslím, že docela správně, protože v té době byla situace velmi nepříznivá pro obecnou knihu o tomto tématu, obzvláště pokud to byla kniha od neznámého autora. Také jsem na návrh Romana Jakobsona zaslal technický článek o jednoduchosti a vysvětlení do časopisu Word, ale byl prakticky okamžitě odmítnut. Takže jsem měl malou naději, že uvidím některou z těchto prací zveřejněnou alespoň v lingvistickém časopise.“
  22. ↑ Chomsky především napsal v roce 1956 akademickou práci s názvem „Tři modely pro popis jazyka“ publikovanou v technologickém časopise „IRE Transaction on Information Theory“ (Chomsky 1956), která předznamenává mnoho konceptů uvedených v „Syntaktických strukturách“.
  23. ↑ Redaktor seriálu van Schooneveld je citován takto: Hinrichs 2001: „Původně jsem „Bránu“ pojal jako sérii malých monografií o velikosti velkého článku, které byly příliš zajímavé, než aby se mimo jiné utopil v periodiku a byl proudem času zapomenuty.“
  24. ↑ Podle Hinrichs 2001, Peter de Ridder, výkonný ředitel společnosti Mouton, napsal van Schooneveldovi, že „nové tituly v seriálu [by neměly být] delší než asi 120 stran“.
  25. ↑ Faksimile Chomského vlastního strojopisného dopisu ze dne 5. srpna 1956 redaktorovi Cornelisu van Schooneveldovi z nakladatelství Mouton lze nalézt v Hamans 2014. Tento dopis doprovázel finální verzi rukopisu.
  26. ↑ Hinrichs 2001 zmiňuje, že De Ridder napsal van Schooneveldovi, že „je přesvědčen, že s tímto názvem se bude kniha dobře prodávat.“
  27. ↑ Oenbring 2009 poznamenal, že Leesova recenze byla „nadsazená“ její jazyk „zaujatý“ a Harris 1993 se odvolává na Leese jako „Chomského Huxleye“ čímž se odkazuje na misionářskou „buldočí“ roli, kterou hrál Thomas Henry Huxley při prosazování teorie evoluce Charlese Darwina. Voegelin 1958 považuje Leese za „Chomského vykladače“. Chomsky sám považuje Leesovu recenzi „provokativní“. (Chomsky 1975)
  28. ↑ Thorne 1965 poznamenal, že „revoluce toho druhu, který popisuje Kuhn, se nedávno udála v lingvistice – že jde o publikaci Chomského Syntaktických struktur v roce 1957“ Podle Sklar 1968: „Co má se stalo v lingvistice od doby, kdy se Chomsky objevil na scéně, téměř přesně odpovídá Kuhnovu popisu, jak funguje vědecká revoluce.“ Searle 1972 píše, že „Průběh [Chomského] revoluce se velmi podobal obecnímu vzorci popsanému v knize Thomase Kuhna The Structure of Scientific Revolutions“.
  29. ↑ Podle Heitner 2005: "[Carnapova věta] ve skutečnosti plní dvojí úlohu při demonstraci "autonomie" syntaktických a fonologických struktur, což je příznak toho, že lze nejen rozpoznat, zda věty jsou syntakticky dobře dobře utvořené, ale jako fonologicky dobře utvořená lze také rozpoznat jednotlivá slova nezávisle na sémantice."
  30. ↑ Konkrétně model navrhovaný v Shannon & Weaver 1949
  31. ↑ Chomsky 1965 uvádí, že „použil známé technické použití slova „generovat," srovnej Post 1944“. V Chomsky 1965 Chomsky ospravedlňuje svou volbu slova „generovat" tím, že „termín 'generovat' je ve smyslu, ve kterém ho chce použít, dobře známý v logice, především v Postově teorii kombinatorických systémů. Navíc se zdá, že slovo 'generate' je nejvhodnější překlad Humboldtova termínu erzeugen, který, jak se zdá, často používá právě v tom smyslu, který má Chomsky na mysli. Protože je toto použití slova 'generovat' zavedené jak v logice tak v tradici lingvistické teorie."
  32. ↑ Chomsky 1965 uvádí, že „generativní gramatikou myslí jednoduše systém pravidel, která určitým explicitním a dobře definovaným způsobem přiřazují větám jejich strukturní popis“.
  33. ↑ Chomsky 1957: „Naším stěžejním názorem je, že lingvistická teorie se nesmí stát příručkou užitečných postupů a že nemůžeme ani očekávat, že nám poskytne mechanické postupy pro objevování gramatik“
  34. ↑ Sampson 1980 píše, že „nejúplnějším a nejzajímavějším popisem discovery procedure je kniha Chomského mentora Zelliga Harrise Methods in Structural Linguistics.(Harris 1951)
  35. ↑ Viz Chomsky 1978. Chomsky tento přístup charakterizuje jako "Galilejský styl" dotazování, který byl uplatňován v moderních přírodních vědách s "velkým úspěchem" již od 17. století.
  36. ↑ Chomsky 1957: uvádí: „Množství zdánlivě různých jevů v angličtině se jednoduše a přirozeně vysvětlí, pokud na ně pohlížíme z perspektivy transformační analýzy, díky čemuž se gramatika angličtiny velmi zjednoduší a uspořádá.“
  37. ↑ Protože by to „odhalilo" poznatky o větných strukturách. Viz Chomsky 1957:
  38. ↑ Newmeyer 1987 píše, že “příklady nedostatků frázové gramatiky [Chomsky] doprovází ukázkami, jak gramatiky, které obsahují silnější transformační pravidla, mohou stejný jev zvládnout elegantním a objevným způsobem.”
  39. ↑ Podle Brown 2010 "tato zjevně nezvyklá analýza je spíše důvtipným" a "mocný nástroj různých úrovní struktury související s transformacemi byl obzvláště okouzlující, protože transformace vypadaly, že nabízejí způsob, jak vysvětlit často úžasně složité vztahy mezi formami vět a jejich porozuměním."
  40. ↑ Ve svém úvodu do Syntaktických struktur (Chomsky 1957) americký lingvista David Lightfoot napsal, že „tato důvtipná transformace… se vyhnula zoufale složitým frázovým pravidlům a poskytla elegantní popis…“
  41. ↑ Stokhof 2012 píše: „Že přirozené jazyky vskutku nejsou natolik systematické, aby umožnily formální zpracování … je … stížnost, kterou filosofové po celá staletí vznášeli vůči přirozeným jazykům. Práce Chomského na poli generativní lingvistiky zjevně přinesla mnohem více důvěry ve filosofy a logiky, aby bylo možné říct, že přirozené jazyky nejsou snad tak nesystematické a matoucí jak tvrdili jejich filosofičtí předchůdci … na konci 60. let 20. století začala formální sémantika vzkvétat.“
  42. ↑ Davidson 1967 uvádí: „Nedávná práce Chomského a dalších dělá mnoho pro to, aby přinesla složitost přirozených jazyků do oblasti zájmu seriózní sémantické teorie“
  43. ↑ Z předmluvy Knuth 2003: "… výzkumníci v lingvistice začínali formulovat pravidla gramatiky, která byla výrazně matematičtější než dříve. Lidé začali zjišťovat, že tyto metody jsou vysoce relevantní pro umělé jazyky, která začaly být populární pro programování počítačů, i když zpracování přirozených jazyků, jako je angličtina, zůstávalo obtížně řešitelné. Matematický přístup ke gramatice jsem shledal okamžitě natolik přitažlivý, že musím přiznat, že jsem si v roce 1961 vzal kopii Syntaktických struktur na svou svatební cestu. Příležitostně, při cestě přes Atlantik na zaoceánské lodi a při táboření v Evropě, jsem tuto knihu dosti důkladně četl a zkoušel odpovídat na nějaké základní teoretické otázky. Byla zde úžasná věc: matematická teorie jazyka, ve které jsem mohl používat programátorskou intuici! Dříve byla matematická, lingvistická a algoritmická složka mého života úplně oddělena. Během následujících let se však tyto tři aspekty stále více proplétaly; a do konce 60. let 20. století jsem shledal sám sebe profesorem informatiky na Stanfordu, primárně protože práce, kterou jsem dělal se týkala jazyků pro programování počítačů."
  44. ↑ Boden 2006 píše: "[Články jako "Tři Modely"] měly rozsáhlý, trvalý vliv na čistou matematickou informatiku", že jsou citovány v "prakticky každém úvodu do konstrukce překladačů". Hopcroft & Ullman 1979 tvrdí, že "Chomského pojem bezkontextové gramatika … nesmírně pomohl specifikaci programovacích jazyků."
  45. ↑ Další tři jsou address to the Asiatic Society Williama Jonese z roku 1786, Eine Ausnahme der ersten Lautverschiebung Karla Vernera z roku 1875 a Cours de Linguistique Générale Ferdinanda de Saussure z roku 1916.
  46. ↑ Hockett 1968 uvádí: „Nesmíme prosazovat naši víceméně standardizovanou charakterizaci jazyka ve velkém do stavu monolitického ideálu, ani z toho vyvozovat, že díky tomu, že můžeme dosáhnout pevné charakterizace, existuje nějaký takový monolitický ideál v klíně Boha nebo v mozku každého jednotlivého mluvčího.“
  47. ↑ K netransformačním frázovým gramatikám patří Generalized phrase structure grammar (GPSG), Head-driven phrase structure grammar (HPSG) a Lexical functional grammar (LFG).
  48. ↑ Viz seznam z 100 nejvlivnějších prací 20. století v oboru kognitivní vědy online na adrese: [1]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Syntactic Structures na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k SEUREN, Pieter A. M., 1998. Western linguistics: An historical introduction. [s.l.]: Wiley-Blackwell. Dostupné online. ISBN 0-631-20891-7. S. 160–167. 
  2. ↑ a b c d JOSEPH, John E., 2002. From Whitney to Chomsky: Essays in the History of American Linguistics. [s.l.]: John Benjamins. ISBN 9789027275370. 
  3. ↑ a b c TOMALIN, Marcus, 2006. Lingustics and the Formal Sciences: The Origins of Generative grammar. [s.l.]: Cambridge University Press. ISBN 9780511486340. 
  4. ↑ Cook 2007.
  5. ↑ a b GROSSMAN, Lev. All-TIME 100 Nonfiction Books : Syntactic Structures. Time. 17 August 2016. Dostupné online [cit. 14 October 2016]. 
  6. ↑ a b Chomsky 1957, s. 15.
  7. ↑ a b Chomsky 1957, s. 17.
  8. ↑ a b Chomsky 1957, s. 44.
  9. ↑ a b c Chomsky 1957, s. 13.
  10. ↑ a b c d Chomsky 1957, s. 49.
  11. ↑ Chomsky 1957, s. 85.
  12. ↑ a b c LIGHTFOOT, David W., 2002. Syntactic Structures. 2. vyd. Berlin: Mouton de Gruyter. ISBN 3110172798. Kapitola Introduction to the second edition of Syntactic Structures by Noam Chomsky, s. v-xviii. 
  13. ↑ a b c HJELMSLEV, Louis. Prolegomena to a Theory of Language. [s.l.]: University of Wisconsin Press, 1969. Dostupné online. ISBN 0299024709. 
  14. ↑ The Cognitive Science Millennium Project [online]. 2004-08-21 [cit. 2019-12-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2004-08-21. 
  15. ↑ ANTHROPOLOGY, Radical. Human nature and the origins of language. Radical Anthropology. 2008, čís. 2. Dostupné online [cit. 2020-02-25].  Archivováno 7. 12. 2019 na Wayback Machine.
  16. ↑ JOHNSON, Steven. Sociobiology and you. The Nation. 2002, čís. November 18. Dostupné online [cit. 2020-02-25]. 
  17. ↑ a b c d e Pullum 2011.
  18. ↑ GARVIN, Paul J. Review of Prolegomena to a Theory of Language by Louis Hjelmslev, translated by Francis J. Whitfield. Language. 1954, roč. 30, čís. 1, s. 69–66. DOI 10.2307/410221. JSTOR 410221. 
  19. ↑ HJELMSLEV, Louis. Prolégomènes à une théorie du langage. Paris: Les éditions de minuit, 1971. ISBN 2707301345. S. 27. Nous exigeons par exemple de la théorie du langage qu’elle permettre de décrire non contradictoirement et exhaustivement non seulement tel texte français donné, mais aussi tous les textes français existant, et non seulement ceux-ci mais encore tous les textes français possibles et concevables. 
  20. ↑ HJELMSLEV, Louis. Prolégomènes à une théorie du langage. Paris: Les éditions de minuit, 1971. ISBN 2707301345. S. 27. Grâce aux connaissances linguistiques ainsi acquises, nous pourrons construire, pour une même langue, tous les textes concevables ou théoriquement possibles.. 
  21. ↑ CHOMSKY, Noam. Syntactic Structures. The Hague: Mouton, 1957. Dostupné online. ISBN 9027933855. 
  22. ↑ WELLS, Rulon S. Immediate constituents. Language. 1947, roč. 23, čís. 2, s. 81–117. DOI 10.2307/410382. JSTOR 410382. 
  23. ↑ BERWICK, Robert C.; CHOMSKY, Noam. Why Only Us: Language and Evolution. [s.l.]: MIT Press, 2015. Dostupné online. ISBN 9780262034241. 
  24. ↑ Barsky 1997, s. 48.
  25. ↑ Barsky 1997, s. 49–50.
  26. ↑ Chomsky 1975 a Thomas 2012
  27. ↑ Quine 1951.
  28. ↑ Carnap 1934.
  29. ↑ Graffi 2001, s. 331.
  30. ↑ McGilvray 2005, s. 117.
  31. ↑ Chomsky 1953.
  32. ↑ Barsky 1997, s. 83.
  33. ↑ Barsky 1997, s. 86.
  34. ↑ a b Sampson 2001, s. 152.
  35. ↑ Sklar 1968, s. 216.
  36. ↑ Barsky 1997, s. 81–82.
  37. ↑ a b Hamans 2014.
  38. ↑ Hinrichs 2001, s. 5.
  39. ↑ Jakobson a Halle 1956.
  40. ↑ Chomsky, Halle a Lukoff 1956.
  41. ↑ Hinrichs 2001, s. 2.
  42. ↑ Lees 1957.
  43. ↑ Koerner 2002.
  44. ↑ Kibbee 2010.
  45. ↑ Newmeyer 1986.
  46. ↑ Newmeyer 1996.
  47. ↑ Searle 2002.
  48. ↑ Chomsky 1975.
  49. ↑ Hinrichs 2001, s. 153.
  50. ↑ Chomsky 1962.
  51. ↑ Chomsky 1963.
  52. ↑ Chomsky 1969.
  53. ↑ a b Chomsky 1973.
  54. ↑ a b Chomsky 1966.
  55. ↑ Chomsky 1974.
  56. ↑ Chomsky 1970.
  57. ↑ Bugarski 1972.
  58. ↑ Chomsky 1957, Preface.
  59. ↑ Chomsky 1957, s. 5–6.
  60. ↑ Chomsky 1957, s. 16.
  61. ↑ Tomalin 2002.
  62. ↑ Rebuschi 2001, s. 2014.
  63. ↑ Carnap 1934, s. 2.
  64. ↑ Chomsky 1957, s. 18.
  65. ↑ Chomsky 1957, s. 19–21.
  66. ↑ Chomsky 1957, s. 26–33.
  67. ↑ a b Chomsky 1957, s. 45.
  68. ↑ a b Chomsky 1957, s. 46.
  69. ↑ Chomsky 1957, s. 38–40.
  70. ↑ Collins 2008, s. 66–67.
  71. ↑ Post 1943, Post 1944 a Pullum & Scholz 2001
  72. ↑ Pullum a Scholz 2001.
  73. ↑ Chomsky 1957, s. 49–56.
  74. ↑ Chomsky 1957, s. 85–87.
  75. ↑ Chomsky 1957, s. 91.
  76. ↑ Chomsky 1957, s. 93.
  77. ↑ Chomsky 1957, s. 101.
  78. ↑ a b Chomsky 1957, s. 96–97.
  79. ↑ Harris 1993, Chapter 3.
  80. ↑ Harris 1989.
  81. ↑ Newmeyer 1987, s. 24.
  82. ↑ Brown 2010, s. 186.
  83. ↑ Aronoff 2014.
  84. ↑ Oenbring 2009.
  85. ↑ Voegelin 1958.
  86. ↑ Joos 1961.
  87. ↑ Postal 1964.
  88. ↑ Levin 1965, s. 92.
  89. ↑ Bach 1965, s. 111–12.
  90. ↑ Thorne 1965, s. 74.
  91. ↑ Lyons 1966.
  92. ↑ Robins 1967, s. 226.
  93. ↑ Newmeyer 1996, s. 24–26.
  94. ↑ Norbert Hornstein. On Syntactic Structures [online]. Faculty of Language, 27 January 2017 [cit. 2017-07-18]. Dostupné online. 
  95. ↑ a b Chomsky 1959.
  96. ↑ Skinner 1957.
  97. ↑ Searle 1972.
  98. ↑ Quine 1969.
  99. ↑ Pallier, Devauchelle a Dehaene 2011, s. 2522–2527.
  100. ↑ Chomsky Was Right, NYU Researchers Find: We Do Have a „Grammar" in Our Head [online]. New York University [cit. 2016-11-16]. Dostupné online. 
  101. ↑ Hockett 1965, s. 185.
  102. ↑ Hockett 1966, s. 156.
  103. ↑ Hockett 1968, s. 67–71.
  104. ↑ Sampson 1980, s. 134.
  105. ↑ Sampson 2001, Sampson 2001 a Sampson 2001
  106. ↑ Pullum a Gazdar 1982.
  107. ↑ Seymour-Smith 1998.

Literatura

  • ARONOFF, Mark, 2014. Foisonnements morphologiques: études en hommage à Françoise Kerleroux. Paris: Presses Universitaires de Paris Ouest. Kapitola Face the facts : Reading Chomsky’s 'Remarks on Nominalization' after forty years, s. 307–324. 
  • BACH, Emmon, 1965. Structural Linguistics and the Philosophy of Science. Diogenes. Roč. 13, čís. 51, s. 111–128. Dostupné online. DOI 10.1177/039219216501305107. S2CID 145793812. 
  • BAR-HILLEL, Yehoshua, 1953. A Quasi-Arithmetical Notation for Syntactic Description. Language. Roč. 29, čís. 1, s. 47–58. DOI 10.2307/410452. JSTOR 410452. 
  • BARSKY, Robert, 1997. Noam Chomsky: A life of Dissent. Cambridge, Massachusetts: The MIT Press. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-09-06. ISBN 978-0-262-52255-7.  Archivováno 6. 9. 2006 na Wayback Machine.
  • BARSKY, Robert, 2011. The Chomsky Effect: A Radical works beyond the Ivory Tower. Cambridge, Massachusetts: The MIT Press. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-09-06. ISBN 978-0-262-51316-6.  Archivováno 6. 9. 2006 na Wayback Machine.
  • BODEN, Margaret, 2006. Mind as Machine: A History of Cognitive Science. Oxford: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 978-0-19-924144-6. 
  • BROWN, E. Keith, 2010. The Routledge Linguistics Encyclopedia. Příprava vydání Kirsten Malmkjaer. 3. vyd. London & New York: Routledge. Kapitola Generative Grammar. 
  • BUGARSKI, Ranko, 1972. Gramatica i um. Belgrade: Nolit. (srbochorvatsky) 
  • CARNAP, Rudolf, 1934. Logische Syntax der Sprache. Wien (Vienna): Julius Springer. Dostupné online. ISBN 978-3-662-23330-6. 
  • CHOMSKY, Noam. Morphophonemics of Modern Hebrew. , B.A.. .
  • CHOMSKY, Noam. Morphophonemics of Modern Hebrew. , M.A.. .
  • CHOMSKY, Noam. Systems of Syntactic Analysis. Journal of Symbolic Logic. 1953, roč. 18, čís. 3, s. 242–256. DOI 10.2307/2267409. JSTOR 2267409. 
  • CHOMSKY, Noam. Three models for the description of language. IRE Transactions on Information Theory. 1956, roč. 2, čís. 3, s. 113–124. Dostupné online. DOI 10.1109/TIT.1956.1056813. 
  • CHOMSKY, Noam, 1957. Syntactic Structures. The Hague/Paris: Mouton. Dostupné online. ISBN 978-3-11-021832-9. 
  • CHOMSKY, Noam, 1959. A Review of B. F. Skinner's Verbal Behavior. Language. Roč. 35, čís. 1, s. 26–58. Dostupné online. DOI 10.2307/411334. JSTOR 411334. 
  • CHOMSKY, Noam, 1962. Novoe v lingvistike. Příprava vydání Vladimir Andreevich Zveginchev. Moscow: Izd-vo Inostr. Literatury. Kapitola Синтакси́ческие структу́ры (Sintaksychyeskiye Struktury), s. 412–527. (rusky) 
  • CHOMSKY, Noam, 1963. 文法の構造 (Bunpō no kōzō). Tokyo: Kenkyusha. (japonsky) 
  • CHOMSKY, Noam, 1964. Current issues in linguistic theory. The Hague: Mouton. Dostupné online. ISBN 978-90-279-0700-4. 
  • CHOMSKY, Noam, 1965. Aspects of the Theory of Syntax. Cambridge, Massachusetts: MIT Press. Dostupné online. ISBN 978-0-262-52740-8. 
  • CHOMSKY, Noam, 1966. Syntaktické struktury : logický základ teorie jazyka, O pojmu „gramatické pravidlo.“. Prague: Academia. 
  • CHOMSKY, Noam, 1966. 변형생성문법의_이론 (Byeonhyeongsaengseongmunbeobui_iron). Seoul: Pan-Korea Book Corporation. (korejsky) 
  • CHOMSKY, Noam, 1969. Structures Syntaxiques. Paris: Éditions du Seuil. (francouzsky) 
  • CHOMSKY, Noam, 1973. Strukturen der Syntax. The Hague: Mouton. (německy) 
  • CHOMSKY, Noam, 1973. Syntaktiska Strukturer. Lund: Gleerup. (švédsky) 
  • CHOMSKY, Noam, 1970. Le strutture della sintassi. Bari: Laterza. (Universale Laterza). (italsky) 
  • CHOMSKY, Noam, 1974. Estructuras sintácticas. Mexico City, Mexico: Siglo XXI. Dostupné online. ISBN 978-968-23-0075-2. (španělsky) 
  • CHOMSKY, Noam, 1975. The Logical Structure of Linguistic Theory. New York: Plenum. Dostupné online. ISBN 978-0-306-30760-7. 
  • CHOMSKY, Noam. A theory of core grammar. Glot. 1978, čís. 1, s. 7–26. 
  • CHOMSKY, Noam, 1979. Language and Responsibility. New York: Pantheon. ISBN 978-0-85527-535-8. 
  • CHOMSKY, Noam; HALLE, Morris; LUKOFF, Fred, 1956. For Roman Jakobson: Essays on the occasion of his sixtieth birthday. The Hague: Mouton & Co.. ISBN 9780598664198. Kapitola On Accent and Juncture in English, s. 65–80. 
  • COLLINS, John, 2008. Chomsky: A Guide for the Perplexed. London and New York: Bloomsbury Academic. (Guides for the Perplexed). ISBN 978-0-8264-8663-9. 
  • COOK, Vivian, 2007. Chomsky's Syntactic Structures fifty years on. International Journal of Applied Linguistics. Roč. 17, čís. 1, s. 120–131. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-01-05. DOI 10.1111/j.1473-4192.2007.00137.x. [nedostupný zdroj]
  • DAVIDSON, Donald, 1967. Truth and Meaning. Synthese. Roč. 17, s. 304–23. DOI 10.1007/bf00485035. S2CID 14720789. 
  • DILLINGER, Mike; PALÁCIO, Adair, 1997. Lingüística gerativa: Desenvolvimento e Perspectivas uma Entrevista com Noam Chomsky. DELTA: Documentação de Estudos em Lingüística Teórica e Aplicada. Roč. 13, čís. No. Especial São Paulo, s. 199–235. DOI 10.1590/S0102-44501997000300007. (portugalsky) 
  • GOLDSMITH, John A.; HUCK, Geoffrey J., 1995. Ideology and Linguistic Theory: Noam Chomsky and the Deep Structure Debates. London and New York: Routledge. (History of Linguistic Thought). Dostupné online. ISBN 978-0-415-15313-3. 
  • GRAFFI, Giorgio, 2001. 200 Years of Syntax: A Critical Survey. [s.l.]: John Benjamins Publishing. (Studies in the History of the Language Sciences). Dostupné online. ISBN 978-1588110527. 
  • HAMANS, Camiel, 2014. The coming about of Syntactic Structures. Beiträge zur Geschichte der Sprachwissenschaft. Roč. 24, čís. 1, s. 133–156. Dostupné online. 
  • HARRIS, Randy Allen, 1989. Argumentation in Chomsky's syntactic structures: An exercise in rhetoric of science. Rhetoric Society Quarterly. Roč. 19, čís. 2, s. 105–130. DOI 10.1080/02773948909390840. 
  • HARRIS, Randy Allen, 1993. The Linguistics Wars. New York: Oxford University Press. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-28. ISBN 9780195098341.  Archivováno 28. 3. 2021 na Wayback Machine.
  • HARRIS, Zellig, 1951. Methods in Structural Linguistics. Chicago: Chicago University Press. Dostupné online. 
  • HEITNER, R. M., 2005. An odd couple: Chomsky and Quine on the phoneme. Language Sciences. Roč. 27, s. 1–30. DOI 10.1016/j.langsci.2003.11.006. 
  • HINRICHS, Jan Paul, 2001. The C. H. van Schooneveld Collection in Leiden University Library. Editorial correspondence and documents relating to Mouton & Co., The Hague, and other papers in the fields of Slavistics and linguistics. Leiden: Leiden University Library. ISBN 978-90-74204-10-1. 
  • HOCKETT, Charles, 1965. Sound Change. Language. Roč. 41, čís. 2, s. 185–204. DOI 10.2307/411873. JSTOR 411873. 
  • HOCKETT, Charles, 1966. Current Trends in Linguistics. The Hague: Mouton. Kapitola Language, mathematics and linguistics, s. 155–304. 
  • HOCKETT, Charles, 1968. The State of the Art. The Hague: Mouton. Dostupné online. 
  • HOPCROFT, John E.; ULLMAN, Jeffrey D., 1979. Introduction to Automata Theory, Languages, and Computation. 1. vyd. [s.l.]: Addison-Wesley. Dostupné online. ISBN 978-81-7808-347-6. 
  • JAKOBSON, Roman; HALLE, Morris, 1956. Fundamentals of Language. The Hague: Mouton. Dostupné online. ISBN 978-1-178-71814-0. 
  • JOOS, Martin, 1961. Trends in European and American Linguistics. Příprava vydání Christine Mohrmann. Utrecht: Spectrum. Dostupné online. Kapitola Linguistic prospects in the US, s. 11–20. 
  • JOSEPH, J. E., 2001. History of the Language Sciences. Příprava vydání S. Auroux. [s.l.]: Walter De Gruyter. Kapitola The exportation of structuralist ideas from linguistics to other ideas: An overview, s. 1880–1908. 
  • JOSEPH, John Earl; LOVE, Nigel; TAYLOR, Talbot J., 2001. Landmarks in Linguistic Thought II: The Western Tradition in the Twentieth Century. London and New York: Routledge. (History of Linguistic Thought). Dostupné online. ISBN 9780415063968. 
  • KIBBEE, Douglas A., 2010. Chomskyan (R)evolutions. In: Amsterdam and Philadelphia: John Benjamins Publishing Company. ISBN 9789027288486. DOI 10.1075/z.154.
  • KNUTH, Donald, 2003. Selected Papers on Computer Languages. Stanford, California: Center for the Study of Language and Information. (CSLI Lecture Notes). Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-11-26. 
  • KOERNER, E. F. K., 2002. Towards a history of American linguistics. London & New York: Routledge Taylor & Francis Group. (Routledge Studies in the History of Linguistics 5). Dostupné online. ISBN 9781134495085. 
  • LEES, Robert, 1957. Review of Syntactic Structures. Language. Roč. 33, čís. 3, s. 375–408. Dostupné online. DOI 10.2307/411160. JSTOR 411160. 
  • LEVIN, Samuel R., 1965. Langue and Parole in American Linguistics. Foundations of Language. Roč. 1, s. 83–94. 
  • LYONS, John, 1966. Review of Aspects of the Theory of Syntax by Noam Chomsky. The Philosophical Quarterly. Roč. 16, čís. 65, s. 393–395. DOI 10.2307/2218520. JSTOR 2218520. 
  • MCGILVRAY, James, 2005. The Cambridge Companion to Chomsky. Cambridge, United Kingdom: Cambridge University Press. Dostupné online. ISBN 9780521784313. 
  • NEWMEYER, Frederick J., 1986. Has There Been a 'Chomskyan Revolution' in Linguistics?. Language. Roč. 62, čís. 1, s. 1–18. DOI 10.2307/415597. JSTOR 415597. 
  • NEWMEYER, Frederick J., 1996. Generative Linguistics: A Historical Perspective. [s.l.]: Routledge. (Routledge history of linguistic thought series). Dostupné online. ISBN 978-0-415-11553-7. 
  • NEWMEYER, Frederick J., 1987. Linguistic Theory in America. 2. vyd. San Diego, California: Academic Press. Dostupné online. ISBN 978-0125171519. 
  • NOORDEGRAAF, Jan, 2001. On the publication date of Syntactic Structures: A footnote to Murray 1999. Historiographia Linguistica. Roč. 28, čís. 1–2, s. 225–228. Dostupné online. DOI 10.1075/hl.28.1-2.18noo. 
  • OENBRING, Raymond. Scientific rhetoric and disciplinary identity: A critical rhetorical history of generative grammar. , Ph.D.. .
  • OTERO, Carlos Peregrín, 1994. Noam Chomsky: Critical Assessments. London and New York: Routledge Press. 
  • PALLIER, Christophe; DEVAUCHELLE, Anne-Dominique; DEHAENE, Stanislas, 2011. Cortical representation of the constituent structure of sentences. Proceedings of the National Academy of Sciences. Roč. 108, čís. 6, s. 2522–2527. DOI 10.1073/pnas.1018711108. PMID 21224415. 
  • POST, Emil Leon, 1943. Formal Reductions of the General Combinatorial Decision Problem. American Journal of Mathematics. Roč. 65, čís. 2, s. 197–215. DOI 10.2307/2371809. JSTOR 2371809. 
  • POST, Emil Leon, 1944. Recursively enumerable sets of positive integers and their decision problems. Bulletin of the American Mathematical Society. Roč. 50, čís. 5, s. 284–316. DOI 10.1090/s0002-9904-1944-08111-1. 
  • POSTAL, Paul M., 1964. Constituent Structure: A Study of Contemporary Models of Syntactic Description. Bloomington, Indiana: Indiana University. Dostupné online. 
  • PULLUM, Geoffrey K.; GAZDAR, Gerald, 1982. Natural languages and context-free languages. Linguistics and Philosophy. Roč. 4, čís. 4, s. 471–504. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-11-01. DOI 10.1007/bf00360802. S2CID 189881482. 
  • PULLUM, Geoffrey K., 2010. The Mathematics of Language. Berlin Heidelberg: Springer Berlin Heidelberg. (Lecture Notes in Computer Science). ISBN 978-3-642-14321-2. DOI 10.1007/978-3-642-14322-9_18. Kapitola Creation Myths of Generative Grammar and the Mathematics of Syntactic Structures, s. 238–254. 
  • PULLUM, Geoffrey K., 2011. On the Mathematical Foundations of Syntactic Structures. Journal of Logic, Language and Information. Roč. 20, čís. 3, s. 277–296. Dostupné online. DOI 10.1007/s10849-011-9139-8. S2CID 26842058. 
  • PULLUM, Geoffrey K.; SCHOLZ, Barbara C., 2001. Logical Aspects of Computational Linguistics: 4th International Conference. Berlin: Springer Verlag. (Lecture Notes in Artificial Intelligence). Kapitola On the distinction between model-theoretic and generative-enumerative syntactic frameworks, s. 17–43. 
  • QUINE, Willard Van Orman, 1951. Two Dogmas of Empiricism. Philosophical Review. Roč. 60, čís. 1, s. 20–43. DOI 10.2307/2181906. JSTOR 2181906. 
  • QUINE, Willard Van Orman, 1969. Words and Objections. Příprava vydání D. Davidson and J. Hintikka. Dordrecht: D. Reidel. Kapitola Reply to Chomsky. 
  • REBUSCHI, Georges, 2001. History of the Language Sciences. Příprava vydání S. Auroux. [s.l.]: Walter De Gruyter. Kapitola La grammaire generative du milieu des annees 70 au milieu des annees 90: du modele Standard etendu aux debuts du programme minimaliste, s. 2084–2110. 
  • RIEMSDIJK, Henk C. van.; HUYBREGTS, Riny, 1982. The Generative Enterprise: A Discussion. Dordrecht, Holland: Foris Publications. Dostupné online. 
  • ROBINS, R. H., 1967. A Short History of Linguistics. London: Longman. Dostupné online. ISBN 9781317891116. 
  • SAMPSON, Geoffrey, 1980. Schools of Linguistics. London: Hutchinson & Co. 
  • SAMPSON, Geoffrey, 2001. Empirical Linguistics. London and New York: Continuum International. Dostupné online. 
  • SEARLE, John R., 1972. Chomsky's Revolution in Linguistics. The New York Review of Books. Roč. 18, čís. 12. Dostupné online. 
  • SEARLE, John R., 2002. End of the Revolution. The New York Review of Books. Roč. 49, čís. 3, s. 33–6. Dostupné online. 
  • SEYMOUR-SMITH, Martin, 1998. The 100 most influential books ever written : the history of thought from ancient times to today. Secaucus, N.J.: Carol Publ. Group. Dostupné online. ISBN 978-0-8065-2000-1. OCLC 38258131 
  • SHANNON, Claude E.; WEAVER, Warren, 1949. The Mathematical Theory of Communication. Urbana: University of Illinois Press. Dostupné online. ISBN 978-0-252-72548-7. 
  • SKINNER, Burrhus Frederick, 1957. Verbal Behavior. Acton, MA: Copley Publishing Group. ISBN 978-1-58390-021-5. 
  • SKLAR, Robert. Chomsky's Revolution in Linguistics. The Nation. 9 September 1968, s. 213–217. 
  • STEINBERG, Danny D.; HIROSHI, Nagata; ALINE, David P., 2013. Psycholinguistics: Language, Mind and World. [s.l.]: Routledge. Dostupné online. ISBN 9781317900566. 
  • STOKHOF, Martin, 2012. The Routledge Companion to Philosophy of Language. Příprava vydání Gillian Russell, Delia Graff Fara. [s.l.]: Routledge. (Routledge Philosophy Companions). Kapitola The Role of Artificial Languages in the Philosophy of Language. 
  • THOMAS, Margaret, 2012. Fifty Key Thinkers on Language and Linguistics. [s.l.]: Routledge. Dostupné online. ISBN 9781136707506. 
  • THORNE, James Peter, 1965. Review of P. Postal, Constituent Structure. Journal of Linguistics. Roč. 1, s. 73–6. DOI 10.1017/s0022226700001055. S2CID 144201727. 
  • TOMALIN, Marcus, 2002. The formal origins of syntactic theory. Lingua. Roč. 112, čís. 10, s. 827–848. DOI 10.1016/S0024-3841(02)00049-9. 
  • TOMALIN, Marcus, 2003. Goodman, Quine, and Chomsky: from a grammatical point of view. Lingua. Roč. 113, čís. 12, s. 1223–1253. DOI 10.1016/s0024-3841(03)00017-2. 
  • TOMALIN, Marcus, 2006. Linguistics and the Formal Sciences: The Origins of Generative Grammar. Cambridge: Cambridge University Press. ISBN 9780511486340. 
  • VAN SCHOONEVELD, Cornelis H., 2001. A brief comment re Jan Noordegraaf's "On the publication date of Syntactic Structures". Historiographia Linguistica. Roč. 28, čís. 3, s. 468. DOI 10.1075/hl.28.3.19sch. 
  • VOEGELIN, Charles F, 1958. Review of Noam Chomsky, Syntactic Structures. International Journal of American Linguistics. Roč. 24, čís. 3, s. 229–231. DOI 10.1086/464460. 

Doporučená literatura

  • BARSKY, Robert, 2011. Zellig Harris. Cambridge, Massachusetts: The MIT Press. Dostupné online. 
  • FREIDIN, Robert, 2007. Generative Grammar: Theory and its History. [s.l.]: Routledge. 
  • MATTHEWS, Peter Hugoe, 1993. Grammatical Theory in the United States: From Bloomfield to Chomsky. Cambridge: Cambridge University Press. (Cambridge Studies in Linguistics). Dostupné online. 
  • , 2017. Syntactic Structures after 60 Years: The Impact of the Chomskyan Revolution in Linguistics. [s.l.]: De Gruyter Mouton. (Studies in Generative Grammar [SGG]). 
  • LASNIK, Howard, 2000. Syntactic Structures Revisited: Contemporary Lectures on Classic Transformational Theory. Cambridge, Massachusetts: The MIT Press. (Current Studies in Linguistics). Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Chomsky-Syntactic-Structures-Grammar-Model.jpg
Autor: Zaheen, Licence: CC BY-SA 4.0
The grammar model discussed in Noam Chomsky's Syntactic Structures (1957)
Noam Chomsky (1977).jpg
Autor: Hans Peters / Anefo, Licence: CC0
Noam Chomsky (8 December 1977)
Cgisf-tgg.svg
Autor: gringer, SVG version of File:Cgisf-tgg.png, Licence: CC BY-SA 3.0
SVG version of File:Cgisf-tgg.png (syntax tree of sentence "Colorless green ideas sleep furiously"), created by Gringer (talk) using Inkscape v. 0.46
Syntactic Structures Front Cover (1957 first edition).jpg
First edition front cover of Syntactic Structures