Syntetická vlákna

Syntetická vlákna jsou textilní suroviny získané syntézou uhlíku, vodíku, dusíku, síry, fluoru a chloru. Při určitých chemických reakcích se spojením jednotlivých molekul (monomerů) vytváří makromolekuly (polymery). [1]

Rozdělení

[2] Vláknitý materiál vzniká polykondenzací, polymerací nebo polyadicí. Běžně vyráběné druhy vláken se dají zařadit podle výchozí syntézy:

Druh syntézyHlavní druhy textilních vláken
polykondenzacepolyesterová (PES), polyamidová (PA), polyimidová (PI)
polymeracepolyethylenová (PE), polypropylenová (PP), polyvinylalkoholová (VY), polyakrylonitrilová (PAN), fluorová (PTFE)
polyadiceelastická

Polosyntetická vlákna

Přívlastek polosyntetická (semi-synthetic) se v anglosaské odborné literatuře často používá pro vlákna z regenerovaných přírodních materiálů (např. celulózy).[3] Podle evropských odborníků je však toto označení nesprávné.[4]

Z historie

Začátky průmyslového zpracování

[5]

Vlastnosti syntetických vláken

Některé vlastnosti v porovnání s přírodními vlákny:[6]

Druh vláknaFyzikální vlastnosti
Pevnost
cN/tex		Tažnost
%		Polymerační
stupeň ¹)
Polyester (PES) 40-65 15-40 100-150
Polypropylen (PP) 25-60 15-30 12 000
Polyamid (PA) 40-60 30-60- 50-200
Polyakrylonitril (PAC) 20-35 16-36 500-1 500
Polyuretan (PU) 5-12 100-700 --
Bavlna (CO) cca 30 6-10 2 500-3 000
Vlna (WO) 9-18 25-35 -

¹) Polymerační stupeň udává počet monomerů v řetězci jedné makromolekuly

U mnohých oděvních textilií zlepšují svými vlastnostmi (např. pevností v tahu a oděru, jemností atd.) samotné nebo ve směsi s přírodními materiály kvalitu výrobků.

U technických a velké části bytových textilií jsou syntetická vlákna nenahraditelná. Výrobky ze syntetických materiálů jsou většinou levnější a některé jejich fyzikální vlastnosti se nechají modifikací přizpůsobit požadavkům na finální výrobek.

Spotřeba a použití

[7]

Syntetická vlákna se podílí ve 2. dekádě 21. století asi 2/3 na celosvětové spotřebě textilních materiálů (v roce 2013 = 60 milionů tun). Na začátku století zaznamenaly vládní instituce v USA více než 1000 obchodních značek syntetických vláken z celého světa.[8]

  • Spotřeba polyesterových vláken (Dacron, Trevira) 48 milionů tun.

Použití: Téměř všechny druhy ošacení a bytových textilií, pneumatikové kordy, šicí nitě

  • Výroba polypropylenových vláken (např. Polycolon) (asi 1/5 celkové spotřeby PP) se v posledních letech velmi rychle zvýšila až na 5 milionů tun ročně.

Použití: Nejméně polovina netkaných textilií a všívaných koberců je z PP, umělý trávník, pletené sportovní oděvy

  • Polyamidová vlákna (Nylon, Perlon) se vyrábí v rozsahu cca 4,5 miliony tun ročně.

Použití: Dámské punčochové zboží, podlahoviny, sportovní oděvy, dopravní pásy, lana, odvozenina: Aramid (aromatický polyamid)

  • Světová spotřeba polyakrylonitrilových vláken (Dralon, Cashmilon) obnáší cca 2 mio. tun ročně.

Použití: Bytové textilie, imitáty kožešin, surovina k výrobě uhlíkového vlákna, odvozenina: Modakryl (sloučenina PAC s PVC)

  • Z polyuretanu se vyrábí především elastická textilní vlákna (Lycra, Spandex), která se přidávají k jiným textilním materiálům v poměru 2-50 % s použitím na oděvní a zdravotní textilie.
  • V menším množství, zpravidla pro speciální technické účely, se vyrábí syntetická vlákna z polyvinylchloridu (Rhovil, Saran), polyethylenu (Dyneema), polyfluorethylenu (Teflon), polyvinylalkoholu (Coralon, Vinal)

(Na území České republiky se dříve vyráběla polyamidová (v roce 1989 700 tun silonu) a polyesterová vlákna (500 tun tesilu), v roce 2016 byla známa jen výroba polyesteru.[9])

Reference

  1. ↑ Syntetické vlákno [online]. Textilní zkušební ústav, 2006-2008 [cit. 2017-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-13. 
  2. ↑ Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6, str. 367, 375 a 376
  3. ↑ The Differences Between Synthetic, Semi-synthetic, & Natural Fibers [online]. Natural Clothing, 2017 [cit. 2020-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6, str. 169
  5. ↑ Koslowski: Chemiefaser-Lexikon:Begriffe-Zahlen-Handelsnamen, Deutscher Fachverlag 2008, ISBN 3871508764
  6. ↑ Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981
  7. ↑ Global fiber production [online]. Chemical Fibers International, 2014 [cit. 2019-08-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Fiber Trade Names and Generic Terms [online]. US Department of Homeland Security, 2006 [cit. 2019-08-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Historie [online]. Silon s.r.o., 2016 [cit. 2017-01-10]. Dostupné online. 

Literatura

  • Loy: Chemiefasern für technische Textilprodukte, Deutscher Fachverlag 2008, ISBN 978-3-86641-197-5