Syria Palaestina

Provincie Sýrie Palestina
Provincia Syria Palaestina
ἐπαρχία Συρίας τῆς Παλαιστίνης
↓135–390↓
geografie
Mapa
Poloha římských provincií Sýrie a Palestina
obyvatelstvo
státní útvar
Římská říšeŘímská říše Římská říše
vznik:
135 – porážka povstání Bar Kochby
zánik:
konec 3. století – Diocletianovy správní reformy
státní útvary a území
předcházející:
Provincie JudeaProvincie Judea
Provincie SýrieProvincie Sýrie
následující:
Provincie Coele SyriaProvincie Coele Syria
Provincie PhoeniceProvincie Phoenice
Palaestina PrimaPalaestina Prima
Palaestina SecundaPalaestina Secunda

Provincie Sýrie Palestina (latinsky Provincia Syria Palaestina) byla římská provincie, jež po porážce povstání Bar Kochby roku 135 vznikla přeměnou provincie Judea. V důsledku potlačení povstání se Judsko značně vylidnilo a centrem židovského života se stala Galilea. Provincie zanikla na konci 3. století, kdy ji Diocletianus v rámci svých správních reforem rozdělil na provincie Palaestina I (Judsko a Samařsko) a Palaestina II (Galilea).

Historie

Po porážce povstání Bar Kochby císař Hadrián zakázal Židům jejich náboženství, nechal popravovat židovské učence a odvést mnoho Židů do zajetí. Židovské osídlení v Judsku se ocitlo v troskách, na místě zbořeného Jeruzaléma bylo vybudováno pohanské město Aelia Capitolina, do něhož měli Židé vstup zakázán.[1] Židovské historické nároky na tuto oblast měly být zapomenuty, k čemuž mělo přispět i přeměnění provincie Judea v provincii Syria Palaestina, která odkazovala na Pelištejce, dávné nepřátele Židů.[2]

Bejt Še'an

Život palestinských Židů se přesunul z Judska na sever do Galileje. Rabínská rada se přesunula z Javne do městečka Uša. Po několika letech se vztahy s Římany zlepšily, takže císař Antoninus Pius (138-161) Židům opět povolil obřízku. Rabínská rada se pak přemístila do Bejt Še'anu, kde se mohl opět začít rozvíjet židovský náboženský život. Hlavní úkol představovala kodifikace tzv. ústní Tóry. Vznikla tak Mišna, jejíž redakce je kladena přibližně do roku 200 a je připisována Jehudovi ha-Nasimu.[3]

Během 3. století docházelo k decentralizaci římské říše a růstu moci regionálních správců, kteří se snažili obohatit. Rostlo proto daňové zatížení a sociální diferenciaci. Ze země proto odcházeli další Židé. Na konci tohoto století se Diocletianus snažil říši reformovat, což přineslo rozdělení provincie Syria Palaestina na provincii Palaestina I, jež zahrnovala Judsko a Samařsko, a Palaestina II, jež pokrývala Galileu, v níž žila většina palestinských Židů.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ SCHÄFER, Peter. Dějiny židů v antice od Alexandra Velikého po arabskou nadvládu. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7021-633-6. S. 151–155. Dále jen Schäfer (2003). 
  2. ↑ SEGERT, Stanislav. Starověké dějiny židů. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995. ISBN 80-205-0304-8. S. 179–185. Dále jen Segert (1995). 
  3. ↑ Schäfer (2003). s. 155-163.
  4. ↑ Schäfer (2003). s. 163-168.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Vexilloid of the Roman Empire.svg
Autor: Ssolbergj, Licence: CC BY 3.0
Vexillum of the Roman Empire.
Simple Labarum.svg
The labarum is a symbol that shows the first two Greek letters of the word Christ (ΧΡΙΣΤΟΣ or Χριστός) - Chi (χ) and Rho (ρ).
Southeastern Roman Empire.PNG
Autor: Původně soubor načetl Fishal na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, Licence: CC BY-SA 3.0
Adapted from en:File:Roman Empire Map.png, originally from Wikimedia Commons. Found here.