Szigetvár

Szigetvár
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	46°2′51″ s. š., 17°47′58″ v. d.
Stát	Maďarsko Maďarsko
Župa	Baranya
Okres	Szigetvár
Szigetvár
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	39,5 km²
Počet obyvatel	9 594 (2023)[1]
Hustota zalidnění	242,8 obyv./km²
Správa
Starosta	Péter Vass (od 2014)
Oficiální web	www.szigetvar.hu
Telefonní předvolba	73
PSČ	7900
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Szigetvár (chorvatsky Siget, turecky Zigetvar, srbsky Sigetvar) je město v Maďarsku v župě Baranya, žije zde přibližně 9 600^[1] obyvatel.

Poloha

Město leží v jižní části Zadunají, na západním okraji župy Baranya, na jižních svazích Zselického pohoří, na rovině asi 8 km od prvních vrchů. Město je rozděleno na dvě části potokem Almás-patak, který se před svou regulací často rozvodňoval, a proto je v místě spoustu bažin. 30 km od města leží hranice s Chorvatskem. Szigetvár je vzdálen 35 km od Pécsi (Pětikostelí) a 40 km od Kaposváru.

Název

Název města je maďarského původu a odkazuje na hrad (vár) na ostrově (sziget). Odtud byl přijat do dalších jazyků, včetně slovanských. Občas se ve starší češtině objevuje název Sihoť, podle poslovenštěného názvu pro ostrov. V historických zdrojích se v němčině objevuje také kalkem jako Inselburg.

Historie

Stálé osídlení zde existovalo již v dávnověku. Vykopávky odhalily sekery, závaží a další objekty z období neolitu a doby bronzové. Žili zde Keltové, potom Římané a nakonec před příchodem Maďarů do Karpatské kotliny také Avaři.

V roce 1391 je poprvé zmiňován rod Zygethů, který si zbudoval sídlo na ostrově podobném pásu země, který obklopoval rozbahněné okolí potoka Almás. Později zde vznikl hrad s věží s kruhovým půdorysem. Součástí hradu byla také i obytná třípatrová věž. Město s tržním právem vzniklo nejspíše v druhé polovině 15. století na dalším ostrově uvedeného potoka.

Roku 1556^[2] se zde odehrála legendární bitva, ve které Mikuláš Zrinský se svými vojáky vyrazili branou hradu do posledního boje proti padesátinásobné přesile Turků. Mikuláši Zrinskému tu byla vztyčena jezdecká socha a bitvu připomíná muzeum v Andrássyho paláci. V roce 1994 byl v místě bitvy otevřen pamětní park maďarsko-tureckého přátelství,^[3] který má událost připomínat.

Původní pevnost byla Turky během dlouhé okupace srovnána se zemí. Když v roce 1689 bylo město osvobozeno (během tzv. velké turecké války), již zde nestál. Po roce 1960 byl částečně obnoven. Dochovala se mešita v centrální části areálu. Hrad měl původně čtyři bašty v rozích. Kvůli strategickému významu sídla zde nicméně byla přítomno i habsburské vojsko ještě minimálně sto let po odchodu Turků.

Díky železniční trati Pécs-Barcs, která byla uvedena do provozu v květnu 1868, získal Szigetvár napojení na uherskou železniční síť a tím se mu otevřela cesta pro další rozvoj, především průmyslu a ekonomiky. V roce 1891 zde žilo 5078 obyvatel. Roku 1902 města dosáhla druhá trať, a to z Kaposváru. První velký závod, parní mlýn s názvem Fehér, zahájil provoz v roce 1881 a o několik let později, v roce 1884, zahájila výrobu obuvnická továrna. I společnost se posouvala směrem k moderní podobě: v 80. a 90. letech 19. století byl založen např. Sbor dobrovolných hasičů Szigetvár, Muzejní spolek Mikuláše Zrínského, Kruh přátelství Szigetvárského hradu, dále škola (chlapecká a dívčí) a nemocnice. Město tvořila víceméně pevnost, zástavba okolo hlavní silnice (dnes Széchenyiho ulice) a původně malá vyvýšená oblast čtvercového půdorysu před pevností s několika kostely.

V důsledku výsledků první světové války sice nebyl Szigetvár oddělen od Maďarska novými hranicemi, nicméně dostal se pod srbskou okupaci jako součást republiky Baranya-Baja. Později bylo vráceno pod maďarskou kontrolu.

Roku 1937 byla zprovozněna místní konzervárna. Do druhé světové války se zástavba města rozšířila na západním okraji mimo hlavní silnici.

Město patřilo k župě Somogy až do správní reformy v roce 1950, kdy byla část župy Szigetvár připojena k župě Baranya. V roce 1966 získal Szigetvár městská práva. Později byla hlavní silnice přeložena směrem k nádraží a pryč z centra města, čímž došlo k dopravnímu zklidnění.

V roce 2011 maďarský parlament udělil Szigetváru titul "Nejhrdinštější město" (Civitas invicta) za nezdolnou odvahu obránců Szigetváru, jejich příkladnou lásku k vlasti a ochotu k obětem. V roce 2016 zde byl objeven údajný hrob sultána Sulejmana I.^[4] Bylo zde nicméně pohřbeno jen jeho srdce.^[5]

Roku 2021 získal Szigetvár titul Nejstatečnější město.^[6]

Obyvatelstvo

V roce 2007 měl Szigetvár 11 103 obyvatel, z nichž se 93,3 % deklarovalo jako Maďaři, 2 % jako Romové, 0,7 % jako Chorvati, 0,7 % jako Němci a 6,6 % uvedlo jinou národnostní příslušnost nebo neodpovědělo. Celkem 62 % se hlásí k Římskokatolické církvi a cca 12 % ke kalvinismu. Počet obyvatel města dlouhodobě klesá, mimo jiné i vlivem vnitrostátní migrace.^[4]

Chorvatská národnostní menšina má vlastní samosprávnou organizaci ve městě.

Kulturní instituce

Mezi kulturní instituce v Szigetváru patří např. kulturní centrum, které vzniklo podle projektu maďarského architekta Imreho Makovcze.

Pamětihodnosti

Nejvýznamnější pamětihodností je vodní hrad. Pevnost na tomto strategickém místě vybudovali již Keltové a Římané. Hrad, který tu dnes stojí, byl vybudován na umělém ostrově. Dnes se z původní stavby nicméně dochovaly jen části. Ze severní a severozápadní strany původní hrad obklopuje rozsáhlý park. Pevnost byla v roce 2023 zrekonstruována.^[7][8]

Dále zde stojí barokní kostel sv. Roka, který vznikl přestavbou Ali Pašovy mešity v roce 1788. Rukopis islámské architektury je v presbytáři přítomen. Stavba je navíc orientována odlišně od okolní zástavby, neboť původní mešita byla směřována směrem k mekkce.

Dochoval se rovněž i zájezdní hostinec (han, karavanseráj), který je provozován při místním muzeu. Je známý též jen jako turecký dům (maďarsky Török ház).

Památkově chráněná je dále i místní radnice postavená v historizujícím stylu. Ve stylu uherské secese vznikla také střední škola Mikuláše Zrinského.

V Szigetváru se také nachází léčebné lázeňské zařízení.^[9] Historie využívání místních pramenů termální vody sahá až do roku 1966, kdy byl odhalen zdroj vody v hloubce 800 m a o teplotě 62 °C. Pramen obsahuje sůl, uhlovodíky a flour, slouží k léčení revmatických chorob.

Turistika a rekreace

Prameny s horkou slanou a jodovou vodou, jejíž teplota dosahuje 63 °C, napájí termální lázně, které mají přinášet úlevu od revmatických chorob.

Od roku 1833 se každý rok odehrává v Szigetváru festival, který připomíná události dávné bitvy a obléhání pevnosti.

Ve městě byla natočena značná část seriálu maďarské televize s názvem Kisváros (městečko).

Doprava

Městem prochází železniční trať z Pécsi do města Barcs na chorvatsko-maďarské hranici. Město má jedno železniční nádraží, které je umístěno jižně od středu města, při autobusové stanici.

Ve stejném směru potom vede i silnice celostátního významu č. 6. Původně vedla do Szigetváru i železniční trať z Kaposváru, ale ta byla v roce 1976 uzavřena pro osobní dopravu. Výhledově má města dosáhnout rovněž i dálnice M60, která bude pokračovat dále k řece Drávě a do Chorvatska.^[10]

Partnerská města

• Imatra, Finsko
• Eppingen, Německo
• Trabzon, Turecko
• Deva, Rumunsko

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Siget (Sigetska mikroregija, Mađarska) na chorvatské Wikipedii a Szigetvár na polské Wikipedii.

Literatura

• KONTLER, László. Dějiny Maďarska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001. ISBN 80-7106-405-X. 

• LENDVAI, Paul. Tisíc let maďarského národa. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0856-X. 

• NÉMETH, Gyula. Hungary: A Complete Guide. Budapest: Corvina, 1992. ISBN 963-13-3740-5. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Szigetvár na Wikimedia Commons