Tálibán

Tálibán
د طالبانو اسلامي غورځنګ
Účast na konfliktu v Afghánistánu a proti terorismu
Vlajka Tálibánu s heslem hnutí: لا الله الا الله محمد رسول الله‎ „Není boha kromě Boha a Mohammad je Posel Boží“
Vlajka Tálibánu s heslem hnutí: لا الله الا الله محمد رسول الله
„Není boha kromě Boha a Mohammad
je Posel Boží“
2021 Taliban Offensive.png
Základní info
Aktivní1994 – vznik a formování hnutí
19962001 – nastolení islamistického režimu a vytvoření islámského emirátu, období vlády
20012021 – povstalecká organizace během války v Afghánistánu
Vznik jakoJamiat Ulema-e-Islám Studenti Jamiat Ulema-e-Islám
Operační 
území
Afghánistán Afghánistán
Islámský emirát Afghánistán Islámský emirát Afghánistán (19962001)
Pákistán Pákistán
Ideologiesunnitský islám, Paštúnválí,
fundamentalismus Deobandi,
náboženský nacionalismus
VelitelHajbatulláh Achúndzáda
ZákladnyIslámský emirát Afghánistán Kandahár (1996–2001)
Afghánistán Kvéta (2001–současnost)[zdroj?!]
Sílav počtu mužů:
45 000 (2001)
11 000 (2008)
36 000 (2010)
60 000 (2014)
150 000 (2021)
SpojenciFlag of Tehrik-i-Taliban.svg Tahrík-e Tálibán-e Pákistán
Flag of Jihad.svg Klan Hakkáníů
Flag of Jihad.svg Islámský emirát Vazíristán
Tnsm-flag.svg TNSM
Flag of Jihad.svg Al-Káida
Flag of the Caucasian Emirate.svg Kavkazská fronta
Flag of Lashkar-e-Jhangvi.svg Jhangviho armáda (Laškar-e-Jhangvi)
PákistánPákistán Pákistán[1][2][3]
KatarKatar Katar[4]
Saúdská ArábieSaúdská Arábie Saúdská Arábie[4]
ÍránÍrán Írán[5][6] (Ruskem odmítnuto)[7][8]
OponentiFlag of Afghanistan (1992-2001).svg Severní aliance
Afghánská islámská republika Afghánská islámská republika
AQMI Flag.svg Islámský stát
NATO NATO

Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké

RuskoRusko Rusko[9]
ÍránÍrán Írán[zdroj?!]

Konflikty/bojeObčanská válka v Afghánistánu (199296)
Občanská válka v Afghánistánu (19962001)
Válka v Afghánistánu (20012014)
Válka v Afghánistánu (2014–2021)

Tálibán (paštunsky a persky طالبان; „studenti“, sami svou vládu nazývají Islámský emirát Afghánistán[10][11]) je radikální hnutí v Afghánistánu. V letech 1996–2001 reálně vládlo na většině území Afghánistánu, byť diplomatického uznání se mu dostalo pouze od tří zemí, a to Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů a Pákistánu. Vláda Tálibánu byla svržena díky americké okupaci, hnutí si však i přesto zachovalo kontrolu nad některými odlehlejšími oblastmi. Od roku 2021 je hnutí de facto u moci znovu.

Ideově byla vláda Tálibánu založena na kombinaci radikálního islámu a paštunského nacionalismu. Většina jejích prominentních členů patřila k váženým učitelům na islámských náboženských školách, jejichž paštunští studenti (bývalí i současní) tvořili jádro jejich stoupenců a ozbrojených sil. Ozbrojené složky Tálibánu pak byly posíleny mudžáhidy z mnoha arabských států a od bohatých Arabů pak pocházela i štědrá finanční podpora, která mnohonásobně předčila vládní zdroje. Nemalou finanční i vojenskou podporu pak Tálibánu poskytoval vůdce mezinárodní teroristické organizace al-Káida, Usáma bin Ládin, který od roku 1996 sídlil přímo v Afghánistánu.

Ve spojitosti se stažením spojeneckých vojsk počátkem května roku 2021 síla Tálibánu opět prudce vzrostla a jeho povstalci zahájili ofenzivu; během krátké doby tak získali obrovské územní zisky.[12][13] Tálibánská ofenziva vyvrcholila dne 15. srpna 2021, kdy hnutí ovládlo prezidentský palác v Kábulu, načež vyhlásilo Islámský emirát Afghánistán, a de facto se tak ujalo vlády.[14][15]

Historie hnutí

Po stažení sovětských vojsk z Afghánistánu v roce 1989, kdy v zemi nastalo určité „mocenské vakuum“ a podpora mudžáhedínů ze strany USA velmi rychle ustala, se většina do té doby bojujících muslimů vrátila ke své původní obživě, ale mezi warlordy vypukly mocenské a etnické boje nad jednotlivými územími, které postupně eskalovaly do rozměrů občanské války. Tyto nepokoje sužovaly Afghánistán přibližně 8 let.[16]

Hnutí Tálibán vzniklo původně z popudu osazenstva islámských náboženských škol za účelem zastavení bratrovražedné války warlordů, která panovala mezi jednotlivými etniky a klanovými vůdci napříč Afghánistánem. Na jedné straně tehdy stála vratká a stále se měnící koalice menšinových etnik, zejména Tádžiků a Uzbeků, kteří více méně podporovali převážně tádžickou vládu prezidenta Rabbáního a paštunskými klanovými vůdci. Ačkoliv vláda disponovala teoreticky menšími zdroji než její protivníci, dařilo se jí díky politické obratnosti a zejména schopnostem ministra obrany, legendárního generála Ahmada Šáha Masúda, držet moc nad důležitými oblastmi, zejména pak severem a středem země a hlavním městem, Kábulem.

Provincie Afghánistánu v roce 1996, Severní aliance a Tálibán (žlutě) na jihu země
Islámský emirát Afghánistán v roce 2000, jehož hranice se kromě území Severní aliance prakticky kryly s dnešními hranicemi Afghánistánu

Situace se začala měnit v roce 1994, když se na paštunské straně začal rychle prosazovat Tálibán. V prvé fázi přinesl určité sjednocení protivládních sil, v druhé fázi, když se v jeho vedení definitivně prosadili radikální islamisté, pak Tálibán získal finanční i vojenskou podporu od radikálních islámských kruhů ze zahraničí. V roce 1995 zahájilo hnutí mohutnou ofenzívu a začalo vytlačovat vládní síly na sever. Pouze mistrovství Ahmada Šáha Masúda a houževnatosti jeho jednotek (a samozřejmě nezkušenosti a neschopnosti tálibských velitelů) pak lze přičíst fakt, že síly Tálibánu oproti všemu očekávání nedokázaly v březnu 1995 dobýt Kábul a musely ustoupit.

V roce 1996 však vzrostla podpora ze strany zahraničí, kterou navíc podpořily jednotky zahraničních dobrovolníků, zatímco vláda žádnou novou podporu nezískala. Velkou cenu pro táliby pak měla zejména pomoc Usámy bin Ládina, který jim poskytl rady, finance i své vycvičené mudžáhidy. Proti kombinaci všech těchto faktorů se už vláda udržet nemohla. Kábul musel být vyklizen 26. září 1996 a o den později byla ustavena vláda Tálibánu. Nepatřil jí však celý Afghánistán. Vládní síly nazývané nyní Severní aliance se pevně držely v severní části Afghánistánu a čekaly na svou příležitost.

Tálibán v zemi zavedl totalitní stát založený na radikální verzi islámského práva šaría, zpřísněného navíc o některé staré paštunské zvyky. V čele státu stanul mullá Muhammad Umar a jeho poradci. V zemi byly zavedeny tradiční tresty – veřejné popravy, bičování, ukamenování a utínání končetin. Byla zavedena celá řada zákazů – muži se nesměli holit, byla zakázána hudba, televize, sportovní zápasy, ženy musely být na veřejnosti zcela zahalené, nesměly chodit samy a nesměly pracovat, bylo zakázáno vytvářet nebo vlastnit podobizny lidí a zvířat.

Náboženská policie Tálibánu při zásahu proti ženám, 26. srpen 2001
Mapa oblastí ovládané Talibánem v letech 2002–2006

Za oběť tohoto extrémního výkladu islámu padlo mnoho vzácných kulturních památek, zejména soch, které byly s odkazem na poslední zmíněné pravidlo systematicky ničeny. Asi nejznámější obětí tohoto vandalství byly dvě monumentální sochy Buddhů v Bámjánském údolí,[17] pocházející z 5.–6. století. Země se stala vyloženě nebezpečnou pro cizince křesťanské víry, neboť za křesťanskou misijní činnost byl udělen trest smrti a tálibové si pod tímto pojmem představovali leccos.

Aby zvýšil své příjmy a měl finance na další boj proti Severní alianci, Tálibán na začátku udržel produkci opia. Z produkce opia těží dodnes.[18][19][20][21]

Tálibánský režim svrhla americká vojenská intervence; její síly zcela ovládly Kábul 13. listopadu 2001. Jako pozemní síly byly krom amerických a britských jednotek využity síly Severní aliance, složené zejména z Tádžiků a Uzbeků. Ty však již nevedl Ahmad Šáh Masúd – agenti sítě al-Káida jej 9. září 2001 zavraždili.

Americká intervence byla reakcí na fakt, že jí Tálibán odmítl vydat Usámu bin Ládina, kterého USA vinily z inscenace teroristického útoku na WTC a Pentagon, uskutečněného 11. září 2001.[22] Otázkou zůstává, zda bylo v silách Tálibánu Ládina vydat, i kdyby chtěl. Mnoho komentátorů si myslí, že nikoliv.[zdroj?!] Faktem ovšem je, že Tálibán s Ládinem si navzájem vděčili za mnohé.

V srpnu 2008 bojovníci radikálního afghánského hnutí Tálibán zabili deset francouzských vojáků, na které zaútočili ve vesnici východně od Kábulu. Při události bylo zraněno dalších 21 francouzských vojáků.[23]

Vyjednávání s afghánskou vládou

Velitel britských jednotek v Afghánistánu Mark Carleton-Smith 5. října 2008 pro list Sunday Times o probíhající válce v zemi prohlásil: „V této válce nezvítězíme. Jde spíš o snížení násilí na ovladatelnou úroveň, aby boje mohly být plně pod kontrolou afghánské armády“. K ukončení násilí by podle jeho názoru vedly jedině mírové rozhovory s vrchními zástupci Tálibánu. Mluvčí Tálibánu údajně jednoznačně odmítl mírové rozhovory s koaličními vojsky a zopakoval cíl povstalců bojovat proti vojenským silám USA a NATO, dokud všechny tyto jednotky neopustí Afghánistán.[24]

Následně však americká televize CNN informovala počátkem října 2008 o přelomové schůzce zástupců afghánské vlády a Tálibánu. Čtyřdenní setkání se údajně uskutečnilo koncem září v Mekce v Saúdské Arábii a za zprostředkování saúdským králem Abdalláhem. Přítomno mělo být 11 zástupců Tálibánu, dva vládní úředníci Afghánistánu, 17 saúdských zprostředkovatelů. Vůdce Tálibánu Mulla Umar se vyjednávání nezúčastnil, ale dal najevo, že Tálibán už není spojencem Al-Káidy.[25]

Válka v Pákistánu

Podrobnější informace naleznete v článku Válka v severozápadním Pákistánu.

Tálibán po pádu své vlády v Afghánistánu v roce 2001 přesunul část svých aktivit do pákistánského pohraničí, odkud se ho tamní armáda snaží po léta marně vytlačit. Jen od roku 2007 do počátku roku 2009 na severozápadě Pákistánu zahynulo při násilnostech asi 1300 civilistů a své domovy opustilo asi 500 tisíc lidí. V únoru 2009 vyhlásila pákistánská vláda obnovení práva šaría v údolí Svát a následně armáda vyhlásila jednostranné zastavení bojů. 24. února ohlásil Tálibán, že hodlá dodržovat v údolí Svát časově neomezené příměří.[26]

Odkazy

Reference

  1. For Peace in Afghanistan, Talk to Pakistan. The New York Times. 16. června 2017.
  2. Why Would the Pakistani Intelligence Agency Support the Taliban?
  3. ISI stills has links with insurgents: Gen. John Allen. Ariana News. 2012-03-24. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-05. (anglicky) 
  4. a b What's Behind Saudi Arabia's Turn Away From the Taliban?. The Diplomat. 7. září 2017.
  5. Wikileaks Afghanistan: Iran accused of supporting Taliban attacks. The Daily Telegraph. 27. července 2010.
  6. The Washington Post. 2017-04-24. Dostupné online [cit. 2017-05-20]. (anglicky) 
  7. Now Putin Is Being Asked to Bring Peace to Afghanistan. Bloomberg. 23. listopadu 2017.
  8. Lavrov Rejects U.S. Allegations That Russia Is Arming Afghan Taliban. Radio Free Europe / Radio Liberty. 26. dubna 2017.
  9. Russia's new role in Afghanistan. Deutsche Welle. 2. března 2016.
  10. Pelikán: Afghánistánu nerozumíme, je to úplně jinak. Tlumočníky bych tam nechal, většina žen víc práv nechce. Reflex.cz [online]. [cit. 2021-08-19]. Dostupné online. 
  11. LEDERER, Edith M. US welcomes Qatar decision on Taliban name change. The Jakarta Post [online]. 2013 [cit. 2021-08-19]. Dostupné online. 
  12. Z Afghánistánu se začali stahovat američtí vojáci. Přitom už měli být pryč. iDNES.cz [online]. 2021-05-01 [cit. 2021-08-18]. Dostupné online. 
  13. Taliban získává nová území v Afghánistánu. USA zvažují zpomalení tempa stahování vojsk. ČT24.cz [online]. [cit. 2021-08-18]. Dostupné online. 
  14. V Afghánistánu vítězí radikální islám. Taliban je po dvaceti letech znovu u moci. ČT24.cz [online]. [cit. 2021-08-18]. Dostupné online. 
  15. Tálibán vyhlásil Islámský emirát Afghánistán. Novinky.cz [online]. BORGIS [cit. 2021-08-19]. Dostupné online. 
  16. Svět očima Tálibánu | Ústav mezinárodních vztahů - Expertise to impact. www.iir.cz [online]. [cit. 2021-08-16]. Dostupné online. 
  17. Rozhlas.cz - Němečtí odborníci chtějí opravit jednu ze zničených soch Buddhy v Bámjánu [online]. Český rozhlas [cit. 2013-06-08]. Dostupné online. 
  18. Afghánská produkce opia trhá rekordy, zisky jdou do kapsy Talibanu. iDNES.cz [online]. 2017-11-27 [cit. 2021-08-16]. Dostupné online. 
  19. VEZ. Tálibán získá ročně miliony dolarů za obchod s opiem, rozloha makových polí se zvětšuje. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2013-04-15 [cit. 2021-08-16]. Dostupné online. 
  20. Archivovaná kopie. m.rozhlas.cz [online]. [cit. 2018-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-02-08. 
  21. Měli jsme výbornou sklizeň, libují si výrobci opia. Těží z něj ale hlavně Taliban | Svět. Lidovky.cz [online]. 2016-10-27 [cit. 2021-08-16]. Dostupné online. 
  22. Rozhlas.cz - Taliban: Usáma bin Ládin je nezvěstný, USA nevěří [online]. Český rozhlas, 2001-09-23 [cit. 2013-06-08]. Dostupné online. 
  23. Deset Francouzů padlo po útoku Tálibánu. Novinky.cz [online]. BORGIS [cit. 2008-8-19]. Dostupné online. 
  24. |. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2021-08-16]. Dostupné online. 
  25. CNN: Afghánská vláda a Taliban poprvé jednaly o míru. Aktuálně.cz [online]. 2008-10-06 [cit. 2021-08-16]. Dostupné online. 
  26. Taliban vyhlásil v pákistánském údolí Svát příměří. ČT24 [online]. [cit. 2021-08-16]. Dostupné online. 

Literatura

  • (anglicky) Ahmed Raschid: Taliban: Militant Islam, Oil and Fundamentalism in Central Asia', Yale University Press (Duben 2000), ISBN 0-300-08340-8

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Iran.svg
Flag of Iran. The tricolor flag was introduced in 1906, but after the Islamic Revolution of 1979 the Arabic words 'Allahu akbar' ('God is great'), written in the Kufic script of the Qur'an and repeated 22 times, were added to the red and green strips where they border the white central strip and in the middle is the emblem of Iran (which is a stylized Persian alphabet of the Arabic word Allah ("God")).
The official ISIRI standard (translation at FotW) gives two slightly different methods of construction for the flag: a compass-and-straightedge construction used for File:Flag of Iran (official).svg, and a "simplified" construction sheet with rational numbers used for this file.
AQMI Flag.svg
Flag of the Islamic State (IS), also known as "Islamic State of Iraq and Syria" (ISIS) or "Islamic State of Iraq and the Levant" (ISIL). This flag is also used by al-Shabaab, al-Qaeda in the Arabian Peninsula (AQAP), al-Qaeda in the Islamic Maghreb (AQIM), and Boko Haram.
Taliban beating woman in public RAWA.jpg
Autor: RAWA, Licence: CC BY 3.0
This photo is caught from video that was recorded by RAWA in Kabul using a hidden camera. It shows two Taliban from department of Amr bil Ma-roof (Promotion of Virtue and Prevention of Vice, Taliban religious police) beating a woman in public because she has dared to remove her burqa in public.
Flag of the Jamiat Ulema-e Islam.svg
Autor: HapHaxion, Licence: CC0
Flag of the Jamiat Ulema-e Islam, a political party in Pakistan
Flag of Tehrik-i-Taliban.svg
Autor: ArnoldPlaton, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Tehrik-i-Taliban (Pakistani talibans)
Flag of Afghanistan (1992–2001).svg
Flag of Afghanistan, used from 1992 to 2001.
Flag of Jihad.svg
The Shahada written in white on a black background. This is the reverse of File:Flag of Taliban.svg, the Shahada written in black on a white background, the flag used by the Taliban in the period of 1997-2001.
Neotaliban insurgency 2002-2006 en.png
Autor: Sommerkom, Licence: CC BY-SA 3.0
Spread of the Neotaliban-Insurgency in Afghanistan 2002–2006
Flag of Lashkar-e-Jhangvi.svg
Autor: MrPenguin20, Licence: CC BY-SA 3.0
The flag of Lashkar-e-Jhangvi; a Sunni terrorist organization, formed in 1996 in Pakistan.
2021 Taliban Offensive.png
Autor: Rr016, Licence: CC BY-SA 4.0
Map of the 2021 Taliban-led offensive in Afghanistan after the announcement of the United States' withdrawal. All credit goes to Islamic World News' work (https://english.iswnews.com).
Afghanistan politisch 2000.png
Autor: Benutzer:Sommerkom, Licence: CC BY-SA 3.0 de
Vereinfachte Darstellung der territorialen Kontrolle Afghanistans im Frühjahr 2000
Flag of NATO.svg
Vlajka Severoatlantické aliance (NATO).
Tnsm-flag.svg
Tehreek-e-Nafaz-e-Shariat-e-Mohammadi flag. Attested in graffiti (2007).