Tábor, Pacov, Kamenice atd. (volební obvod Říšské rady)
| Volební obvod Tábor, Pacov, Kamenice atd. | |
|---|---|
| Stát |  Rakousko-Uhersko |
| Zákonodárný sbor | Poslanecká sněmovna Říšské rady |
| Typ obvodu | městská kurie |
| Vytvořen | 1873 |
| Zrušen | 1907 |
| Poslanci | Miroslav Tyrš Emanuel Kletečka Karel Dostál Josef Karlík Karel Kramář |
Tábor, Pacov, Kamenice atd. byl volební obvod pro volby do Poslanecké sněmovny Říšské rady. Volili v něm občané měst Tábor, Pacov, Kamenice nad Lipou, Pelhřimov, Německý Brod, Polná, Humpolec a Přibyslav.[1] Volební obvod byl zřízen při zavedení přímé volby Říšské rady v roce 1873 a zanikl s uzákoněním všeobecného volebního práva v Předlitavsku roku 1907.
Charakteristika obvodu
| Rok | 1879 | 1885 | 1901 |
|---|---|---|---|
| Počet voličů | 1 626 | 2 713 | 3 151 |
V rámci kuriového volebního systému se jednalo o kurii měst a průmyslových míst. Volební právo bylo omezeno daňovým cenzem, který požadoval minimální roční odvod na přímých daních (po reformě v roce 1882 ve výši 5 zlatých).[5] Roku 1901 bylo k volbě oprávněno necelých 10 % občanského obyvatelstva volebního obvodu.[4]
Politicky obvod jasně podporoval české národní aspirace a čeští kandidáti zde vítězili s velkou většinou hlasů. V prvním desetiletí dominovala staročeská Národní strana. Ta od osmdesátých let 19. století čelila silné konkurenci mladočeské strany. Staročeši zde nicméně zvítězili i ve volbách 1891, kdy ve všech ostatních obvodech prohráli s mladočechy. V letech 1897 a 1901 už ale Národní strana ani nepostavila kandidáty a přes 90 % hlasů získali mladočeši. Sociálně demokratičtí kandidáti byli schopni získat pouze jednotky procent hlasů.
Poslanci
| Poslanec | Strana | Volby | |
|---|---|---|---|
| Miroslav Tyrš | staročeši | 1873 | |
| Emanuel Kletečka | staročeši | 1879 | |
| Karel Dostál | staročeši | 1882 dopl. | |
| 1885 | |||
| 1891 | |||
| Josef Karlík | mladočeši | 1897 | |
| Karel Kramář | mladočeši | 1901 | |
Volby
Volby 1873
V prvních přímých volbách do Říšské rady postavila Národní strana jako kandidáta v táborském obvodě kunsthistorika a spoluzakladatele Sokola Miroslava Tyrše. Ve volbách neměl vážnou konkurenci, postavil se mu pouze vládní kandidát a c. k. rada zemského soudu v Táboře Bedřich Pokorný.[6]
| Parlamentní volby 1873[p 1][6][7] | |||||
| Kandidát | Strana | První volba | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Hlasy | % | ±% | |||
| Miroslav Tyrš | Staročeši | 647 | 89,6 | ||
| Bedřich Pokorný | ústavověrný | 72 | 10,0 | ||
| roztříštěné hlasy | 3 | 0,4 | |||
| neplatné hlasy | 4 | 0,6 | |||
| Celkem/účast | 726 | ||||
| Staročeši získali (nový obvod) | ± | ||||
Volby 1879
V roce 1879 Emanuel Kletečka mandát obhajoval jako kandidát státoprávního klubu (Národní strana a Národní strana svobodomyslná). Opět se mu postavil ústavověrný kandidát a c. k. rada zemského soudu v Táboře Bedřich Pokorný a nově profesor Jan Krejčí jako samostatný kandidát. Kletečka zvítězil velkou většinou, 7 hlasů také směřovalo pro starostu Tábora Morice Schöneho.[2]
| Parlamentní volby 1879[2] | |||||
| Kandidát | Strana | První volba | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Hlasy | % | ±% | |||
| Emanuel Kletečka | Staročeši[p 2] | 685 | 73,7 | -15,9 | |
| Bedřich Pokorný | ústavověrný | 149 | 16,0 | +6,0 | |
| Jan Krejčí | nezávislý | 88 | 9,5 | ||
| Moric Schöne | Staročeši | 7 | 0,8 | ||
| neplatné hlasy | 10 | 1,1 | |||
| Celkem/účast | 939 | 57,7 | |||
| Staročeši obhájili | ± | ||||
Doplňovací volby 1882
Po rezignaci Emanuela Kletečky byl na jeho místo bez protikandidáta zvolen vídeňský advokát Karel Dostál.[8]
| Doplňovací volby do Říšské rady 1882[8] | |||||
| Kandidát | Strana | První volba | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Hlasy | % | ±% | |||
| Karel Dostál | Staročeši[p 2] | 868 | 97,4 | +23,7 | |
| roztříštěné hlasy | 23 | 2,6 | |||
| neplatné hlasy | 2 | 0,2 | |||
| Celkem/účast | 893 | ||||
| Staročeši obhájili | ± | ||||
Volby 1885
Volby v roce 1885 se konaly po Taafeho volební reformě z roku 1882, která významně rozšířila volební právo. V táborském obvodě mandát obhájil staročeský poslanec Karel Dostál, ale jen s malým náskokem před mladočeským kandidátem, jihlavským advokátem Karlem Malátem.[9][10]
| Parlamentní volby 1885[3][9] | |||||
| Kandidát | Strana | První volba | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Hlasy | % | ±% | |||
| Karel Dostál | Staročeši | 1 090 | 54,6 | -42,8 | |
| Karel Malát | Mladočeši | 906 | 45,4 | ||
| neplatné hlasy | 22 | 1,1 | |||
| Celkem/účast | 2 018 | 74,0 | |||
| Staročeši obhájili | ± | ||||
Volby 1891
V březnu 1891 se s ještě těsnějším výsledkem opakoval souboj z roku 1885, přičemž staročech Dostál mandát obhájil pouze o 31 hlasů.[11] Táborský obvod byl jediný, kde ve volbách 1891 vyhrál staročeský kandidát.[5]
| Parlamentní volby 1891[11] | |||||
| Kandidát | Strana | První volba | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Hlasy | % | ±% | |||
| Karel Dostál | Staročeši | 1 020 | 50,8 | -3,8 | |
| Josef Brdlík | Mladočeši | 989 | 49,2 | +3,8 | |
| neplatné hlasy | 6 | 0,3 | |||
| Celkem/účast | 2 015 | ||||
| Staročeši obhájili | ± | ||||
Volby 1897
Roku 1901 už staročeská strana kandidáta nepostavila a poslancem se stal člen Národní strany svobodomyslné a statkář z Blovic Josef Karlík. Získal přes 90 % hlasů; zbytek obdržel sociální demokrat Václav Šturc, předseda Křesťansko-sociální strany v Čechách Rudolf Horský a řada místních kandidátů.[12]
| Parlamentní volby 1897[12] | |||||
| Kandidát | Strana | První volba | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Hlasy | % | ±% | |||
| Josef Karlík | Mladočeši | 1 419 | 93,5 | +44,3 | |
| Václav Šturc | Sociální demokraté | 17 | 1,1 | ||
| Rudolf Horský | Křesťanští sociálové | 6 | 0,4 | ||
| roztříštěné hlasy | 75 | 4,9 | |||
| neplatné hlasy | |||||
| Celkem/účast | 1 517 | ||||
| Mladočeši získali od staročechů | ± | ||||
Volby 1901
Roku 1901 dosavadní poslanec Karlík mandát neobhajoval; místo něj kandidoval předseda Národní strany svobodomyslné a majitel továrny v Libštátě Karel Kramář. Dále kandidovali sociální demokrat a redaktor v Praze František Toužil a za Státoprávně radikální stranu spisovatel a redaktor z Vídně Jan Janča. Kramář volbu vyhrál se suverénní většinou.[13]
| Parlamentní volby 1901[4] | |||||
| Kandidát | Strana | První volba | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Hlasy | % | ±% | |||
| Karel Kramář | Mladočeši | 1 358 | 93,3 | -0,2 | |
| František Toužil | Sociální demokraté | 49 | 3,4 | +2,3 | |
| Jan Janča | Radikálové | 6 | 0,4 | ||
| roztříštěné hlasy | 43 | 3,0 | |||
| neplatné hlasy | 10 | 0,7 | |||
| Celkem/účast | 1 466 | 46,5 | |||
| Mladočeši obhájili | ± | ||||
Odkazy
Poznámky
- ↑ Výsledky nezahrnují města Tábor a Kamenice nad Lipou.
- ↑ a b Společný kandidát Národní strany a Národní strany svobodomyslné.
Reference
- ↑ Kandidátní listina | I. Království české. Národní listy. 19.12.1900, roč. 40., čís. 350, s. 1. Dostupné online.
- ↑ a b c Výsledek voleb ve skupině městské. Národní listy. 1.7.1879, roč. 19., čís. 155, s. 2. Dostupné online.
- ↑ a b Statistik der Reichsrathswahlen im Jahre 1885. Svazek LIX. Vídeň: K. k. Statistischen Zentralkommission, 1885. Dostupné online. S. 27. (německy)
- ↑ a b c Die Ergebnisse der Reichsratswahlen in den im Reichsrate vertretenen Königreichen und Ländern für das Jahr 1900/01. Svazek LIX. Vídeň: K. k. Statistischen Zentralkommission, 1902. Dostupné online. S. 110. (německy)
- ↑ a b URBAN, Otto. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 400.
- ↑ a b Výsledek voleb do říšské rady ve městech. Národní listy. 22.10.1873, roč. 13., čís. 290, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Výsledek voleb do říšské rady ve městech. Národní listy. 21.10.1873, roč. 13., čís. 289, s. 1. Dostupné online.
- ↑ a b Doplňovací volba do říšské rady. Národní listy. 17.11.1882, roč. 22., čís. 309, s. 3. Dostupné online.
- ↑ a b Výsledek včerejších voleb poslanců do říšské rady ve skupině měst. Národní listy. 4.6.1885, roč. 25., čís. 152, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Výsledek včerejších voleb poslanců do říšské rady ve skupině měst. Čech. 3.6.1885, roč. 17., čís. 124, s. 1. Dostupné online.
- ↑ a b Výsledek voleb do rady říšské za města v Čechách dne 4. března 1891. Národní listy. 5.3.1891, roč. 31., čís. 63, s. 1. Dostupné online.
- ↑ a b Výsledek voleb říšských poslanců ve skupinách měst. Národní listy. 20.3.1897, roč. 37., čís. 79, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Výsledek voleb na říšskou radu za kurii měst v zemích českých. Národní listy. 11.1.1900, roč. 41., čís. 11, s. 1. Dostupné online.
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)