Těžební průmysl a životní prostředí

Lesklá ropná skvrna na deltě Mississippi zachycena satelity Terra americké kosmické agentury NASA (květen 2010)

Těžební průmysl ve smyslu dolování nerostného bohatství z prostředí má na životní prostředí nepopíratelný efekt. Tento článek pojednává o souboru všech problémů, které těžba může způsobit v interakci s živými systémy, zdravotních a environmentálních problémů, které způsobuje buďto těžba sama, nebo její nedílný důsledek, jako je vypouštění zbytkových materiálů do okolní přírody. Ve městech pak může jít také o znečištění hlukové, prachové a vizuální a jako každý průmysl má samozřejmě těžební průmysl i mnoho efektů nepřímých, jako kupříkladu znečištění světelné, energetická náročnost nebo zdravotní problémy, které těžba způsobuje svým zaměstnancům. Podle studie Nusse a Eckelmana (2008) existuje závažný problém životního prostředí spojený s 62% těžených kovů.[1]

Řešení otázky životního prostředí v souvislosti s těžbou je předmětem mnohých dohod a těžební společnosti se často musí zavázat, že škody na prostředí způsobené těžbou lidem v okolí vynahradí finančně. V českém prostředí se to týká například limitů těžby, smlouvy z devadesátých let mezi vládou, těžařskými organizacemi a lidmi z okolí dolů o tolerovaném množství vytěžených minerálů. Na straně vlády se jednalo o finanční výhody plynoucí z daní na těžbě, z pohledu místních obyvatel se jednalo o jistotu, že do okolí bude vypuštěno pouze omezené množství poletavého prachu. [2]

Podíl recyklovaných kovů na celkové spotřebě je stále pouhým zlomkem. Odhaduje se, že na skládkách končí kolem 20 miliard tun nezpracovatelných materiálů ročně. To není problém sám o sobě (často jsou úmyslně potápěny kovové lodě, aby vytvořily povrch pro růst korálů), ale pokud se kovy například usazují na mikroorganismech ve vodě, přírodní potravní řetězec může být narušen. [3]

Toxické kovy

Některé kovy jako olovo bývají považované za toxické pro životní prostředí. Někdy je problém i v bioesenciálních kovech, kterých je jen moc a například zabraňují některým, pro živé organismy klíčovým chemickým reakcím. [3] Z tohoto úhlu pohledu je důležité, aby se odpadní látky nešířily například rozpouštěním ve vodě dál do oběhu. Problém proto často nastane ve chvíli, kdy spalovny nezpracují 100% nepotřebného materiálu. Zejména v rozvojových zemích se tak z továren dostává značné množství oxidů síry.

Prachové částice

V místech, kde dříve probíhala těžba se často nachází zvýšený podíl některých kovů v půdě. Když pak rostliny látky vytáhnou na povrch, mohou obsahovat velké množství kovů a tvořit tak např. riziko pro nervové systémy zvířat, která je následně zpracovávají. Někdy bývají naopak rostliny používány záměrně k "vytažení" kovů z půd, nicméně rostliny pak musí být druhotně zpracovány, jinak se dostanou zpět do půdy.[3][nedostupný zdroj]

Ekologické výzvy

Častým problémem bývá narušovaní ekologických vazeb přímo v místě těžby. Například těžba uhlí probíhá v ČR často povrchově, a proto musí před vlastní těžbou předcházet i likvidace lesa, který tvoří místní biotop. V průběhu samotné těžby pak může být problémem například vypouštění polutantů do okolní přírody, jak dnes můžeme vidět především v Mostecké uhelné pánvi, kde byly vypouštěnými látkami značně ohroženy hlavně místní smrky nebo přerušování migračních toků zvířat výstavbou komunikací na místo těžby.

Známým efektem je také snižování biodiverzity v těžebních oblastech. Destrukce biotopů může totiž například narušit vzácné druhy, které se po rekultivizaci již neobnoví a v místě těžby se udrží jen odolné všudypřítomné druhy, případně může snížit biodiverzitu už jen změnou podmínek (například pro místní edafon), které nedovolí rozšíření tak širokého spektra organismů, jaké bylo přítomno před zahájením těžby.[4]

Příklady

Mezi těžbou nejznečištěnější místa patří například[5] Lin-fen, Sukinda, La Oroya, Norilsk či Kabwe. V ČR je to okolí města Příbram.[6]

Související články

Reference

  1. ↑ NUSS, P.; ECKELMAN, M.J. Life Cycle Assessment of Metals: A Scientific Synthesis. PLoS ONE. 2014, s. e101298. DOI 10.1371/journal.pone.0101298. (anglicky) 
  2. ↑ www.zelenykruh.cz [online]. www.zelenykruh.cz [cit. 2016-04-10]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c Přírodovědci.cz. Doly, hutě a životní prostředí [online]. 01/2016. vyd. [cit. 2016-04-10]. S. 16–17. Dostupné online. 
  4. ↑ JUNG, Myung Chae; THORNTON, Iain. Heavy metals contamination of soils and plants in the viscinity of a lead-zinc mine, Korea. Applied Geochemistry. 1996, s. 53–59. DOI 10.1016/0883-2927(95)00075-5. (anglicky) 
  5. ↑ https://web.archive.org/web/20120311233247/http://www.time.com/time/specials/packages/completelist/0,29569,1661031,00.html - The World's Most Polluted Places
  6. ↑ https://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/rady-a-navody/houby-na-pribramsku-jsou-plne-olova.nejezte-je-radi-odbornici - Houby na Příbramsku jsou plné olova. Nejezte je, radí odborníci

Média použitá na této stránce

Deepwater Horizon oil spill - May 24, 2010.jpg
Description from NASA (source):

"NASA's Terra Satellites Sees Spill on May 24
Sunlight illuminated the lingering oil slick off the Mississippi Delta on May 24, 2010. The Moderate-Resolution Imaging Spectroradiometer (MODIS) on NASA’s Terra satellite captured this image the same day.
Oil smoothes the ocean surface, making the Sun’s reflection brighter near the centerline of the path of the satellite, and reducing the scattering of sunlight in other places. As a result, the oil slick is brighter than the surrounding water in some places (image center) and darker than the surrounding water in others (image lower right). The tip of the Mississippi Delta is surrounded by muddy water that appears light tan. Bright white ribbons of oil streak across this sediment-laden water.
Tendrils of oil extend to the north and east of the main body of the slick. A small, dark plume along the edge of the slick, not far from the original location of the Deepwater Horizon rig, indicates a possible controlled burn of oil on the ocean surface.
To the west of the bird’s-foot part of the delta, dark patches in the water may also be oil, but detecting a manmade oil slick in coastal areas can be even more complicated than detecting it in the open ocean.
When oil slicks are visible in satellite images, it is because they have changed how the water reflects light, either by making the Sun’s reflection brighter or by dampening the scattering of sunlight, which makes the oily area darker. In coastal areas, however, similar changes in reflectivity can occur from differences in salinity (fresh versus salt water) and from naturally produced oils from plants.

Michon Scott, NASA's Earth Observatory, NASA Goddard Space Flight Center"