Těchobuz

Těchobuz
Letecký snímek obce
Lokalita
Status	obec
Pověřená obec	Pacov
Obec s rozšířenou působností	Pacov (správní obvod)
Okres	Pelhřimov
Kraj	Vysočina
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°30′37″ s. š., 14°55′50″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	75 (2023)[1]
Rozloha	7,22 km²[2]
Katastrální území	Těchobuz
Nadmořská výška	537 m n. m.
PSČ	395 01
Počet domů	69 (2021)[3]
Počet částí obce	1
Počet k. ú.	1
Počet ZSJ	1
Kontakt
Adresa obecního úřadu	Těchobuz 60 395 01 Pacov obec@techobuz.cz
Starosta	Aleš Boháček
Oficiální web: www.techobuz.cz
Úřední web: techobuz.imunis.cz/edeska/
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Těchobuz
Další údaje
Kód obce	561355
Kód části obce	165441
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Těchobuz (německy Tiechobus) se nachází v okrese Pelhřimov v Kraji Vysočina. Žije zde 75^[1] obyvatel.

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1352.

V letech 1823–1848 zde na zámku pobýval český osvícenec italského původu profesor a kněz Bernardo Bolzano, v době, když nesměl působit na Karlově univerzitě.

Sklárna

Ze Staré Hutě přišel do Těchobuz skelmistr František Antonín Adler. Nejprve měl pronajatu skelnou huť v Bošticích, avšak v roce 1721 odkoupil od statku Těchobuz část lesa a na vyklučeném pozemku vybudoval sklárnu Tallenberk. O rok později je však uváděn jako skelmistr ve Slavětíně, kde fungovala sklárna od roku 1710. F. A. Adlerovi se dařilo. Roku 1724 koupil i statek Mezilesí a 24. dubna 1735 se stal za 33 500 zlatých i majitelem panství Těchobuz. V roce 1736 však František Antonín Adler zemřel a vdova po F. A. Adlerovi prodala statek bez Tallenberku švagrovi Antonínu Františku Adlerovi. Antonín František Adler se v roce 1721 oženil v Ratajích s Annou Margaretou Gattermayerovou. Jeho tchán mu, snad jako věno, zřídil sklárnu v Jelenově, kterou pak Adler provozoval až do roku 1735 a dva roky na to koupil pak Těchobuz. Zde zřídil další sklárnu. Ta však dlouho nepracovala, protože v roce 1750 zanikla pro nedostatek dřeva. Tallenberská huť pracovala 18 let, až do roku 1749. Po Antonínově smrti připadla Těchobuz jeho synu Ignácovi. Ten nechal postavit v údolí potoka Trnávky skelnou huť. V roce 1782 však odešel a spolu s bratrem Benediktem provozoval sklárny v prostoru Plání na Vimpersku na Šumavě. Huť v Těchobuzi na čas zanikla.

Po čase ji obnovil Josef Hoffman, jehož otec koupil Těchobuz v roce 1798. K huti patřilo dřevěné stavení zvané „kasárna“ čp. 48, kde žilo 8 sklářských rodin – Adlerovi, Kavalírovi, Štroblovi. Do obnovené huti přišli skláři ze skelné huti v nedalekém Slavětíně. V roce 1825 bylo v těchobuzské huti vyrobeno 17 000 skleněných výrobků, většinou z dutého skla. Z toho asi 1/6 zůstala v zemi, ostatní šlo na vývoz, nejvíce do Dánska, Španělska, Turecka a Ameriky. Skelná huť v Těchobuzi zanikla v roce 1830 z moci úřední. Majitel sklárny ani jeho spolupracovníci totiž nesplňovali podmínky c. k. úřadů k vydání licence ke sklářské výrobě.

Z hutě vzešel sklářský rod Kavalírů, zakladatel sklárny Kavalier na Sázavě František Kavalír (1796–1853). Po uzavření sklárny si František Kavalír roku 1830 pronajal sklářské huť v Ostředku, kde vyráběl laboratorní a technické sklo. Kavalírovi se dařilo a tak 5. 6. 1837 otevřel u mlýna „Na Kácku“ u městečka Sázavy vlastní skelnou huť (Svatoprokopská huť).

Pamětihodnosti

• Kostel svatého Marka
• Kaple svatého Jana Nepomuckého
• Zámek Těchobuz
• Základní škola
• Sýpka (technická památka)

Galerie

• 
  Zámek
• 
  Roubenka a domy
• 
  Dům na křižovatce
• 
  Boží muka

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Těchobuz na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Těchobuz v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Těchobuz v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)