Třída Álava

Třída Álava
Liniers (D51)
Obecné informace
Uživatel	Španělské námořnictvo
Typ	torpédoborec
Lodě	2
Osud	vyřazeny
Předchůdce	třída Churruca
Nástupce	třída Audaz
Technické údaje po dokončení[1]
Výtlak	1712 t (standardní) 2225 t (plný)
Délka	101,1 m
Šířka	9,68 m
Ponor	3,7 m
Pohon	2 turbíny, 4 kotle 2 lodní šrouby 42 000 hp
Rychlost	36 uzlů
Dosah	4500 nám. mil při 14 uzlech
Posádka	204
Výzbroj	4× 120mm kanón (4×1) 2× 37mm kanón (2×1) 3× 20mm kanón (3×1) 6× 533mm torpédomet (2×3) 2 vrhače, 1 spouštěč
Technické údaje po modernizaci
Výtlak	1842 t (standardní) 2287 t (plný)
Délka	102,5 m
Rychlost	29 uzlů
Dosah	4100 nám. mil při 15 uzlech
Posádka	222
Výzbroj	3× 76mm kanón (3×1) 3× 40mm kanón (3×1) 2× Hedgehog 6× 324mm torpédomet (2×3) 8 vrhačů, 2 spouštěče
Radar	MLA-1B, SG-6B, Decca TM626, 2× Mk.63
Sonar	SQS-30A

Třída Álava byla třída torpédoborců španělského námořnictva. Jednalo se o třetí skupinu torpédoborců třídy Churruca, která byla dostavěna po skončení druhé světové války. Některé prameny ji považují za podtřídu třídy Churruca. Celkem byly postaveny 2 jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1951–1982. V 60. letech prošly výraznou modernizací.

Stavba

Dva torpédoborce třídy Álava byly postaveny španělskou loděnicí SECN v Cartageně. Objednány byly roku 1936 jako třetí skupina třídy Churruca. Práce na nich byly zahájeny roku 1939, brzy ale byly přerušeny, přičemž k založení kýlů obou torpédoborů došlo až roku 1944. Do služby byly přijaty roku 1951. V té době už byla jejich koncepce silně zastaralá.^[1]

Jednotky třídy Álava:^[1]

Konstrukce

Výzbroj torpédoborců první skupiny tvořily čtyři 120mm kanóny, dva 37mm kanóny, tři 20mm kanóny, dva trojité 533mm torpédomety, dále dva vrhače a jeden spouštěč hlubinných pum. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Yarrow a dvě sady turbín Parsons o výkonu 42 000 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 36 uzlů. Dosah byl 4500 námořních mil při rychlosti 14 uzlů.^[1]

Modifikace

V letech 1960–1962 byla obě plavidla modernizována na protiponorkové torpédoborce. Dostala novou výzbroj a elektroniku. Lodě nesly hladinový vyhledávací radar MLA-1B, hladinový vyhledávací radar SG-6B, navigační radary Decca TM626, střelecký radar Mk.63 a trupový sonar SQS-30A. Novou výzbroj tvořily tři 76mm kanóny, tři 40mm kanóny, dva trojité 324mm torpédomety, dva salvové vrhače hlubinných pum Hedgehog, osm vrhačů a dva spouštěče hlubinných pum. Výkon pohonného systému klesl na 31 500 hp. Nejvyšší rychlost byla 29 uzlů.^[1]

Odkazy

Reference

Literatura

• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. 
• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.