Třída Ç-151
| Třída Ç-151 | |
|---|---|
 Výsadková loď Ç-151 | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Turecké námořnictvo Katarské námořnictvo |
| Typ | tanková výsadková loď |
| Lodě | 9 |
| Osud | aktivní (2017) |
| Předchůdce | třída Ç-139 |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1155 t (plný)[1] |
| Délka | 79,85 m (max.) 72,95 m (čára ponoru) |
| Šířka | 11,7 m |
| Ponor | 2,35 m (záď, s nákladem) |
| Pohon | 2 diesely |
| Rychlost | 20 uzlů |
| Dosah | 400 nám. mil při 16 uzlech |
| Posádka | 22 |
| Výzbroj | 2× 25mm kanón (2×1) 2× 12,7mm kulomet (2×1) |
| Radar | navigační |
| Ostatní | ASELFLIR 300D |
Třída Ç-151 je třída tankové výsadkové lodě tureckého námořnictva. Jejich hlavním úkolem je přeprava a provádění výsadku vojáků a materiálu, sekundárně mohou sloužit při humanitárních misích a živelních pohromách. Celkem bylo postaveno devět jednotek této třídy, z toho osm jednotek uvedených do provozu v roce 2013 pro Tureckí a jeden jednotek uvedených do provozu v roce 2022 pro Katarí. Jejich plánovaná životnost je 30 let.[2]
Stavba
Soutěž na vývoj a stavbu osmi rychlých tankových výsadkových lodí byla vypsána roku 2007. Ze čtyř zájemců byla vybrána turecká loděnice Anadolu (ADIK), se kterou byl v červnu 2009 podepsán kontrakt na stavbu všech osmi plavidel (Ç-151 až Ç-158). Stavba prototypového plavidla Ç-151 byla zahájena v lednu 2010.[3] Hotová plavidla byla roku 2012 předána tureckému námořnictvu a po uplynutí roční zkušební doby byla roku 2013 trvale přijata do služby.
Jednotky třídy Ç-151:[4]
| Jméno | Uživatel | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Ç-151 | Turecko | 2010 | 9. března 2013 | Aktivní. |
| Ç-152 | Turecko | 2010 | 13. dubna 2013 | Aktivní. |
| Ç-153 | Turecko | 2011 | 29. dubna 2013 | Aktivní. |
| Ç-154 | Turecko | 2011 | 29. dubna 2013 | Aktivní. |
| Ç-155 | Turecko | 2011 | 3. června 2013 | Aktivní. |
| Ç-156 | Turecko | 2011 | 27. června 2013 | Aktivní. |
| Ç-157 | Turecko | 2012 | 15. července 2013 | Aktivní. |
| Ç-158 | Turecko | 2012 | 28. srpna 2013 | Aktivní. |
| Fuwairit (QL-80) | Katar | 25. září 2021 | 6. července 2022 | Aktivní. |
Konstrukce
Plavidla jsou postavena z oceli. Pojmou 250 vojáků, nebo 320 tun nákladu. Alternativně sedm hlavních bojových tanků M60. Obrannou výzbroj tvoří dva 25mm kanóny v dálkově ovládaných zbraňových stanicích Aselsan STOP a dva 12,7mm kulomety. Elektroniku tvoří navigační radar a elektrooptický střelecký zaměřovač ASELFLIR 300D.[3] Pohonný systém tvoří dva diesely MTU 16V4000 M70 pohánějící přes převodovky ZF 7666 dva lodní šrouby s pevnými lopatkami. Nejvyšší rychlost dosahuje 20 uzlů bez nákladu a 16,5 uzlu při plném zatížení (krátkodobě až 18 uzlů).[2] Dosah je 400 námořních mil při rychlosti 16 uzlů.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b NEW TYPE LCT CLASS [online]. Turkishnavy.net [cit. 2017-04-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b LANDING CRAFT TANK (LCT) PROJECT [online]. ADIK [cit. 2017-04-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-02. (anglicky)
- ↑ a b Turkish Navy Permanently Commissions New Landing Ship [online]. Turkishnavy.net [cit. 2017-04-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Final Acceptances Realized ON TIME for LCT project [online]. ADIK [cit. 2017-04-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-05. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Ç-151 na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
151027-M-OQ277-021 DOGANBEY, Turkey (Oct. 27, 2015) Turkish Marines disembark from a Turkish landing craft while conducting a joint amphibious assault with the 26th Marine Expeditionary Unit during exercise Egemen 2015 in Doganbey, Turkey, Oct. 27. Egemen is a Turkish-led and hosted amphibious exercise designed to increase tactical proficiencies and interoperability among participants. The 26th Marine Expeditionary Unit is deployed to the 6th fleet area of in support of U.S. national security interests in Europe. (U.S. Marine Corps photo by Gunnery Sgt. Andrew D. Pendracki/Released)