Třída Čikugo

Třída Čikugo
	(c) 海上自衛隊, CC BY 4.0 Čikugo (DE-215)
Obecné informace
Uživatel	Japonské námořní síly sebeobrany
Typ	fregata
Lodě	11
Osud	vyřazeny
Předchůdce	třída Isuzu
Nástupce	Išikari
Technické údaje
Výtlak	1500 t (standardní); 1800 t (plný)
Délka	93,1 m
Šířka	10,8 m
Ponor	3,5 m
Pohon	4 diesely
Rychlost	25 uzlů
Posádka	165
Výzbroj	2× 76mm kanón (1×2); 2× 40mm kanón (1×2); 8× ASROC (1×8); 6× 324mm torpédomet (2×3)
Radar	OPS-14; OPS-28; GFCS-1B; OPS-19
Sonar	QQS-3; SQS-35(J)

Třída Čikugo byla lodní třída fregat Japonských námořních sil sebeobrany. Jejich hlavním úkolem bylo ničení ponorek ve vodách v okolí Japonska. Jednalo se o nejmenší válečné lodě na světě vybavené protiponorkovým systémem ASROC.^[1] Japonsko plavidla tradičně klasifikuje jako eskortní torpédoborce, čemuž odpovídají trupová čísla s kódem DE – Destroyer Escort.

Stavba

Třídu tvořilo celkem 11 jednotek.

Jednotky třídy Čikugo:^[2]

Jméno	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Status
Čikugo (DE-215)	9. prosince 1968	13. ledna 1970	31. července 1970	vyřazen 15. dubna 1996
Ajase (DE-216)	5. prosince 1969	16. září 1969	20. července 1971	vyřazen 1. srpna 1996
Mikuma (DE-217)	17. března 1970	16. února 1972	26. srpna 1971	vyřazen 8. července 1997
Tokači (DE-218)	11. prosince 1970	25. listopadu 1971	17. května 1972	vyřazen 15. dubna 1998
Iwase (DE-219)	6. srpna 1971	29. června 1972	12. prosince 1972	vyřazen 16. října 1998
Čitose (DE-220)	7. října 1971	25. ledna 1973	21. srpna 1973	vyřazen 13. dubna 1999
Nijodo (DE-221)	20. září 1972	28. srpna 1973	8. února 1974	vyřazen 24. června 1999
Tešio (DE-222)	11. července 1973	29. května 1974	10. ledna 1975	vyřazen 27. června 2000
Jošino (DE-223)	28. září 1973	22. srpna 1974	6. února 1975	vyřazen 15. května 2001
Kumano (DE-224)	29. května 1974	24. února 1975	19. listopadu 1975	vyřazen 18. května 2001
Noširo (DE-225)	27. ledna 1976	23. prosince 1976	30. června 1977	vyřazen 13. března 2003

Konstrukce

Plavidla nesla vyhledávací letecký radar OPS-14, vyhledávací námořní radar OPS-28, střelecký radar GFCS-1B, navigační radar OPS-19 a pomocný systém NORL-5. Vybavena byla trupovým sonarem QQS-3 a sonarem s měnitelnou hloubkou ponoru SQS-35(J).^[1]

Hlavňovou výzbroj tvořily dva 76mm kanóny ve věži na přídi a dva 40mm kanóny na zádi. K ničení ponorek sloužil především raketový systém ASROC s dosahem 9,2 km. Pro ten bylo neseno osm střel, které do cílové oblasti dopravovaly protiponorkové torpédo Mk 46. Protiponorkovou výzbroj doplnily dva trojhlavňové 324mm torpédomety typu 68, ze kterých byla vypouštěna lehká protiponorková torpéda Mk 46.^[1]

Pohonný systém tvořily čtyři diesely (Mitsubishi-Burmeister & Wain UEV30/40 u lodí DE 215, 217–219, popř. Mitsui 28VBC-38 na ostatních) o výkonu 11 930 kW, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 25 uzlů.^[1]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 110.
↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 290.

Literatura

CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 256.
PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Čikugo na Wikimedia Commons

[ref1:110-1] CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 110.

[lode5:290-2] PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 290.

[1]

[2]

Navigation

Navigace

Tématické portály