Třída Šinonome

Třída Šinonome/Murakumo
Torpédoborec Kageró v Kure, 1920
Torpédoborec Kageró v Kure, 1920
Obecné informace
UživatelVlajka japonského válečného námořnictva Japonské císařské námořnictvo
TypTorpédoborec
Lodě6 jednotek
Zahájení stavby1897 až 1898
Spuštění na vodu1898 až 1900
Uvedení do služby1898 až 1900
Osud1 ztroskotala
5 vyřazeno
PředchůdceTřída Ikazuči
NástupceTřída Akacuki
Technické údaje
Výtlak275 T lehký
361 T plný[1][2]
Délka63,2 m mezi svislicemi
65,7 m celkem[1]
Šířka5,96 m[1]
Ponor1,57 m[1]
Pohon3 kotle Thornycroft
2 vertikální čtyřválcové parní stroje s trojnásobnou expanzí[3]
5470 k indikovaný (4023,2 kW[p 1])[2] nebo 5800 k indikovaný (4265,9 kW[p 1])[1]
Palivo80 t uhlí[2][3]
Rychlost30 uzlů (55,56 km/h)[1][2]
Posádka60[1][2][3]
VýzbrojPo dokončení:
1× 76,2mm/40 12-pdr kanón (1×I)
5× 57mm/40 6-pdr kanón Hotchkiss (5×I)[4]
2× 450mm[p 2] torpédomety typu HO (2×I)[5]

Od 1904:[4]
2× 76,2mm/40 12-pdr kanón (2×I)
4× 57mm/40 6-pdr kanón Hotchkiss (4×I)[1][2]
2× 450mm torpédomety typu HO (2×I)[5]

Třída Šinonome (japonsky 東雲型 Šinonome-gata), též třída Murakumo (japonsky 叢雲型 Murakumo-gata), sestávala ze šesti torpédoborců, postavených v letech 1897 až 1900 ve Spojeném království pro japonské císařské námořnictvo. Jednalo se – spolu s třídou Ikazuči – o první torpédoborce zařazené do císařského námořnictva v letech 1899 a 1900. Všechny se zúčastnily rusko-japonské války a v srpnu 1912 byly překlasifikovány na torpédoborce 3. třídy (三等駆逐艦 santó kučikukan).[1] Jedna jednotka byla ztracena při tajfunu v srpnu 1913 a zbývajících pět jednotek bylo v letech 1919 až 1922 nejprve přeřazeno k pomocným úkolům a během první poloviny 20. let vyřazeno.

Všechny jednotky byly pojmenované po přírodních jevech.

V článku se používá pozdější termín „torpédoborec“, ačkoliv dobová klasifikace byla mnohdy odlišná

Pozadí vzniku

Související informace naleznete také v článku Třída Ikazuči (1899).

Jamamotův desetiletý plán rozvoje loďstva z roku 1896, který byl později znám jako plán rozvoje loďstva 6-6 (六六艦隊計画 Roku-roku kantai keikaku) požadoval (mimo jiné) stavbu 23 torpédoborců do roku 1905.[6][7]

První šestici představovala třída Ikazuči. Druhá šestice byla objednána v loděnici Thornycroft v Chiswicku, která tou dobou stavěla ničitele torpédových člunů (Torpedo Boat Destroyer) pro Royal Navy. První čtyři jednotky (Šinonome, Murakumo, Júgiri a Širanui) byly financovány z prostředků rozpočtového roku 1896 a poslední dvě jednotky (Kageró a Usugumo) z rozpočtu na rok 1897.[1]

Oproti dříve objednané třídě Ikazuči se jednotky třídy Šinonome vyznačovaly dvoukomínovou siluetou, byly menší (jak délkou, tak výtlakem) a asi o jeden uzel (~ 1,852 km/h) pomalejší při zachování stejné výzbroje.

Podle první dokončené jednotky je někdy třída označována jako třída Murakumo.

Konstrukce

Trup a nástavby

Schéma torpédoborce Šinonome. Mezi torpédomety se nachází zadní stěžeň, který ale byl pravděpodobně instalován později.

Šinonome (stejně jako Ikazuči a několik následujících tříd japonských „torpédoborců“) vycházely z tzv. „30uzlových“ (30-knotter) ničitelů torpédových člunů Royal Navy.[2][4]

Přední paluba byla klenutá a snižovala se směrem k přídi. Na klenutou přední palubu navazoval malý můstek o jedné úrovni, na jehož vrcholku se nacházela nekrytá plošina. Přes kostru na plošině bylo možné přetáhnout plátno a tak alespoň částečně chránit posádku před nepřízní počasí. Za můstkem se nacházelo vyústění větráků kotelny a za nimi začínala nízká nástavba, se dvěma komíny. V přední části této nástavby se nacházela plošina se světlometem. Mezi plošinou světlometu a předním komínem stál signální stěžeň. Nástavba končila za zadním komínem.

Někdy během služby byl na zádi mezi torpédomety instalován zadní stěžeň (fotograficky doloženo na Kageró, 1920). Rané fotografie Šinonome[8] a Širanui[2][8] ukazují lodě pouze s předním stěžněm.

Záď nesla polovyvážené kormidlo.[9]

Pohon

Tři vodotrubné kotle Thornycroft, umístěné za sebou, vyvíjely nasycenou páru pro dva vertikální čtyřválcové parní stroje s trojnásobnou expanzí.[4] Ty dosahovaly celkového výkonu 5470[2][4] nebo 5800[1] koní (~ 4023,2 nebo 4265,9 kW[p 1]). Poslední dokončená jednotka Usugumo dosáhla při zkouškách 23. ledna 1900 maximální rychlosti 30,602 uzlů (~ 56,6749 km/h – i když předpokládaný zkušební výtlak byl překročen o 35 T) a tříhodinové průměrné rychlosti 30,37 uzlů (~ 56,245 km/h). Kageró měl tříhodinový zkušební průměr 30,45 uzlů (~ 56,393 km/h) a Širanui 30,517 uzlů (~ 56,5175 km/h).[2][4]

Vyšší účinnost kotlů Thornycroft umožnila při vynechání jednoho kotle (a s tím souvisejícím kratším trupem a nižším výtlakem) dosáhnout rychlosti jen o jeden uzel nižší, než výkonnějšími stroji vybavená konkurenční třída Ikazuči.[4]

Výzbroj

57mm rychlopalný kanón Hotchkiss vyrobený zbrojovkou Elswick

Výzbroj (jak bylo tehdy obvyklé) byla založena na rychlopalných kanónech a torpédech. Po dokončení se hlavňová výzbroj skládala z jednoho 76,2mm kanónu (u Royal Navy označovaného jako 12liberní či třípalcový) s délkou hlavně 40 ráží a pěti 57mm kanónů Hotchkiss (u Royal Navy označovaných jako 6liberní) s hlavní délky 40 ráží. Od přídě k zádi byly kanóny rozmístěny následovně: Jeden 57mm Hotchkiss na vyvýšené platformě na přední palubě před můstkem, dva 57mm kanóny na hlavní palubě po stranách můstku a zbývající dvojice sedmapadesátek na levoboku a pravoboku za prvním komínem. 76,2mm kanón se nacházel na zádi za torpédomety. V roce 1904 byl přední 57mm kanón na platformě před můstkem nahrazen za druhý 76,2mm kanón.[4]

Torpédovou výzbroj představovaly dva 450mm[p 2] otočné jednohlavňové torpédomety typu HO (tzn. Whitehead & Armstrong) umístěné na hlavní palubě na zádi, mezi zadním komínem a 76,2mm kanónem. Z nich bylo možno vypouštět torpéda typu 30., 32., 38., 42. a 44. roku (až na poslední typ se jednalo o torpéda poháněná stlačeným vzduchem; typ 44. roku byl poháněn směsí petroleje, vzduchu a vody).[5]

Jednotky třídy Šinonome

JménoLoděnicePoložení kýluSpuštěníPřijetí do službyOsud
Šinonome
(東雲)		Thornycroft, Chiswick, Londýn18971001aříjna 189718981214a14. prosince 189818990201a1. února 189919130723a23. července 1913 ztroskotal u Tchaj-nanu (Tchaj-wan)[1]
Murakumo
(叢雲)		Thornycroft, Chiswick, Londýn18971001aříjna 189718981116a16. listopadu 189818981229a29. prosince 189819250604a4. června 1925 prodán do šrotu[1]
Júgiri
(夕霧)		Thornycroft, Chiswick, Londýn18971101alistopadu 189718990126a26. ledna 189918990310a10. března 189919220401a1. dubna 1922 vyřazen[1]
Širanui
(不知火)		Thornycroft, Chiswick, Londýn18980101aledna 189818990315a15. března 189918990513a13. května 189919230801a1. srpna 1923 vyřazen[1]
Kageró
(陽炎)		Thornycroft, Chiswick, Londýn18980801asrpna 189818990823a23. srpna 189918991031a31. října 189919220401a1. dubna 1922 vyřazen[1]
Usugumo
(薄雲)		Thornycroft, Chiswick, Londýn18980901azáří 189819000116a16. ledna 190019000201a1. února 190019250429a29. dubna 1925 prodán do šrotu[1]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ a b c Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín a parních strojů císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín a parních strojů v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
  2. ↑ a b Torpédomety typu HO byly (a jsou) označovány i jako 18″ (čili 457,2 mm), oficiální označení v centimetrech (torpédometů i torpéd) ale bylo 45 cm a podle Lacroix & Wells (tabulka H.12, str. 778) by se skutečně mělo jednat o 450 mm

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků 東雲型駆逐艦 na japonské Wikipedii a Murakumo-class destroyer na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q NISHIDA, Hiroshi. Murakumo class 3rd class destroyers [online]. [cit. 2014-12-04]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  2. ↑ a b c d e f g h i j JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy 1869-1945. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1986. Dostupné online. ISBN 0-87021-893-X. S. 131. (anglicky) 
  3. ↑ a b c 東雲（初代）型　駆逐艦 [online]. military.sakura.ne.jp, 1998-07-10, rev. 2000-03-18 [cit. 2013-07-14]. Dostupné online. (japonsky) 
  4. ↑ a b c d e f g h PATJANIN, S. V. Eskadrennye minonoscy i minonoscy Japonii (1879-1945 gg.). Sankt-Petěrburg: [s.n.], 1998. (BKM). Dostupné online. Kapitola Eskadrennye minonoscy (Istrebiteli) 1897-1909 gg.. (rusky) 
  5. ↑ a b c LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 781. (anglicky) 
  6. ↑ EVANS, David C.; PEATTIE, Mark R. Kaigun: strategy, tactics, and technology in the Imperial Japanese Navy, 1887-1941. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-87021-192-8. S. 57 až 65. (anglicky) 
  7. ↑ SCHENCKING, J. Charles. Making Waves: Politics, Propaganda, and the Emergence of the Imperial Japanese Navy, 1868-1922. Stanford, California: Stanford University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 0-8047-4977-9. S. 84 až 90. (anglicky) 
  8. ↑ a b JELÍNEK, Milan. Lodě války rusko-japonské 1904-1905, Díl 2. Japonské námořní síly. Hradec Králové: Kanon, 2012. (Námořní žurnál historický). S. 87. 
  9. ↑ Jelínek, schéma na str. 86

Literatura

  • JELÍNEK, Milan. Lodě války rusko-japonské 1904-1905, Díl 2. Japonské námořní síly. Hradec Králové: Kanon, 2012. (Námořní žurnál historický). S. 86 a 87. 
  • JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy 1869-1945. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1986. ISBN 0-87021-893-X. S. 131. (anglicky) 
  • ПАТЯНИН, С.В. Эскадренные миноносцы и миноносцы Японии (1879-1945 гг.). Санкт-Петербург : 1998. (БКМ.). Kapitola Эскадренные миноносцы (Истребители) 1897-1909 гг. ~ PATJANIN, S. V. Eskadrennye minonoscy i minonoscy Japonii (1879-1945 gg.). Sankt-Petěrburg: [s.n.], 1998. (BKM). Dostupné online. Kapitola Eskadrennye minonoscy (Istrebiteli) 1897-1909 gg.. (rusky) 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Šinonome na Wikimedia Commons
  • NISHIDA, Hiroshi. Murakumo class 3rd class destroyers [online]. [cit. 2013-07-14]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  • POCOCK, Michael W. Murakumo Class Destroyers Class Overview [online]. maritimequest.com [cit. 2013-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  • 東雲（初代）型　駆逐艦 [online]. military.sakura.ne.jp, 1998-07-10, rev. 2000-03-18 [cit. 2013-07-14]. Dostupné online. (japonsky) 
  • 東雲型 [online]. down.ne.jp [cit. 2013-07-14]. Dostupné online. (japonsky) 

Média použitá na této stránce

Naval Ensign of Japan.svg
Autor: David Newton, uploader was Denelson83, Licence: CC BY-SA 3.0
Vlajka Japonskej cisárskej armády
Elswick6PounderGuncirca1897.jpg
Photograph of QF 6 pounder gun of Hotchkiss design, made by Elswick Ordnance Company, UK.
Fig of japanese destroyer Shinonome 1899.gif
Autor: SnowCloudInSummer, Licence: CC BY-SA 3.0
Figure of Japanese destroyer SHINONOME (Sinonome-class), 1899. One of the first destroyers in Japan.
IJN Kagero at Kure Taisho 9.jpg
Japanese destroyer Kagero at Kure, 1920