Třída Acciaio

Třída Acciaio
Acciaio
Acciaio
Obecné informace
UživateléRegia Marina
Italské námořnictvo
Francouzské námořnictvo
Royal Navy
Sovětské námořnictvo
Typponorka
Lodě13
Předchůdcetřída Cagni
Nástupcetřída Flutto
Technické údaje
Výtlak697 t (na hladině)
850 t (pod hladinou)[1]
Délka60,18 m
Šířka6,44 m
Ponor4,78 m
Pohon2 diesely, 2 elektromotory, 2 lodní šrouby
Rychlost14 uzlů (na hladině)
7,7 uzlu (pod hladinou)
Dosah2300 nám. mil při 14 uzlech (na hladině)
80 nám. mil při 4 uzlech (pod hladinou)
Posádka45
Výzbroj1× 100mm kanón
2–4× 13,2mm kulomet (2×1–2)
6× 533mm torpédomet (6×1, 10 torpéd)
Ostatníoperační hloubka ponoru 80 m

Třída Acciaio byla třída pobřežních ponorek italského královského námořnictva. Celkem bylo postaveno 13 jednotek této třídy. Ve službě v italském námořnictvu byly v letech 1941–1966. Účastnily bojů druhé světové války. Za války bylo devět ponorek zničeno. Jednu zajatou ponorku krátce provozovala Velká Británie a poté Francie. Další po válce získal Sovětský svaz.[1]

Stavba

Ponorky představovaly poslední pátou skupinu italských 600tunových pobřežních ponorek. Konstrukčně úzce vycházely z předcházející třídy Adua. Oproti ní měly menší věž a výkonnější pohonný systém. Celkem bylo pro italské námořnictvo postaveno 13 ponorek této třídy. Do jejich stavby se zapojily italské loděnice Cantieri Riuniti dell'Adriatico (CRDA) v Monfalcone, Tosi v Tarentu a OTO v Muggiano. Do služby byly přijaty v letech 1941–1942.[1]

Jednotky třídy Acciaio:[2]

JménoLoděniceZaložení kýluSpuštěnaVstup do službyPoznámky
AcciaioOTO194020. července 1941leden 1942Dne 13. července 1943 severně od Messinské úžiny potopena britskou ponorkou HMS Unruly.
AlabastroCRDA194118. prosince 1941květen 1942Dne 14. září 1942 poblíž alžírského Philippeville potopena spojeneckým letectvem.
ArgentoTosi194122. února 1942květen 1942Dne 3. srpna 1943 poblíž ostrova Pantelleria potopena americkým torpédoborcem USS Buck.
AsteriaCRDA194025. června 1941listopad 1941Dne 17. února 1943 poblíž Bougie potopena vlastní posádkou po souboji s britskými eskortními torpédoborci HMS Easton a HMS Wheatland.
AvorioCRDA19406. září 1941březen 1942Dne 8. února 1943 poblíž Bougie potopena kanadskou korvetou HMCS Regina.
BronzoTosi194028. září 1941leden 1942Dne 12. července 1943 poblíž Syrakus zajata britkými minolovkami HMS Boston, HMS Cromarty, HMS Poole a HMS Seeham. Zařazena do britského námořnictva jako HMS P714. V lednu 1944 převedena námořnictvu Svobodných francouzů jako Narval. Sloužila k výcviku. Vyřazena 1948.[3]
CobaltoOTO194020. července 1941leden 1942Dne 12. srpna 1942 severně od Bizerty taranována a potopena britským torpédoborcem HMS Ithuriel.
GiadaCRDA194010. července 1941prosinec 1941V letech 1948–1950 oficiálně sloužila jako plovoucí stanice pro dobíjení baterií PV2, v letech 1951–1953 přestavěna na cvičnou ponorku. Vyřazena 1966.
GranitoCRDA19407. srpna 1941leden 1942Dne 9. listopadu 1942 poblíž Sicílie potopena britskou ponorkou HMS Saracen.
NichelioOTO194112. dubna 1942červenec 1942Roku 1949 ji v rámci reparací získalo sovětské námořnictvo jako I-42. Od roku 1956 ve výcviku, vyřazena 1958.[4]
PlatinoOTO19401. června 1941říjen 1941Vyřazena 1948.
PorfidoCRDA194023. srpna 1941leden 1942Dne 6. prosince 1942 poblíž mysu Bon potopena britskou ponorkou HMS Tigris.
Volframio (ex Stronzio)Tosi19409. listopadu 1940únor 1942Dne 8. září 1943 potopena vlastní posádkou v La Spezia. Vyzvednuta Němci, neopravena a roku 1944 potopena letectvem.

Konstrukce

Cobalto

Nesly čtyři příďové a dva záďové 533mm torpédomety se zásobou 10 torpéd. Dále nesly jeden 100mm kanón, který doplňovaly buď dva až čtyři 13,2mm kulomety, nebo jeden až dva 20mm kanóny. Pohonný systém tvořily dva diesely Fiat o výkonu 1400 bhp a dva elektromotory CRDA o výkonu 800 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 14 uzlů na hladině a 7,7 uzlu pod hladinou.[1] Dosah byl 2300 námořních mil při rychlosti 14 uzlu na hladině a 80 námořních mil při rychlosti 4 uzly pod hladinou. Operační hloubka ponoru dosahovala 80 metrů.[2]

Modifikace

Ponorky Argento, Bronzo a Volframio od loděnice Tosi měly výzbroj redukovánu na čtyři příďové torpédomety se zásobou osmi torpéd. Jejich pohonný systém tvořily dva diesely Tosi o výkonu 1500 bhp a dva elektromotory Ansaldo (či Marelli) o výkonu 800 bhp. Rychlost na hladině se zvýšila na 14,7 uzlu. Pod hladinou zůstala stejná.[2]

Giada byla v letech 1951–1953 přestavěna na cvičnou ponorku. Ponorka byla vybavena radarem a sonarem. Hlavňová výzbroj byla redukována na čtyři 13,2mm kulomety, později zůstaly jen torpédomety. Výtlak dosahoval 701 t na hladině a 865 t pod hladinou. Pohonný systém tvořily dva diesely o výkonu 1350 bhp a dva elektromotory o výkonu 800 bhp. Nejvyšší rychlost dosahovala 14,7 uzlu na hladině a 7,9 uzlu pod hladinou. Posádku tvořilo 59 osob. Dosah byl 3500 námořních mil při rychlosti 14 uzlu na hladině.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. Dostupné online. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 310. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d ACCIAIO medium submarines (1941 - 1942) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ NARVAL 2nd class submarine (1942 / 1944) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ I-42 submarine (1942 / 1949) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Rsmgacciaio.jpg
Regio sommergibile Acciaio
Operation Pedestal, August 1942 HU53129.jpg
Operation Pedestal, August 1942
12 August: The sinking of the Italian Submarine COBOLTO: A detailed photograph of COBALTO's conning tower showing gun-fire damage.