Třída Akacuki (1901)

Třída Akacuki
Torpédoborec Kasumi v únoru 1902, ještě bez výzbroje
Torpédoborec Kasumi v únoru 1902, ještě bez výzbroje
Obecné informace
UživatelVlajka japonského válečného námořnictva Japonské císařské námořnictvo
TypTorpédoborec
Lodě2 jednotky
Zahájení stavby1900 a 1901
Spuštění na vodu1901 a 1902
Uvedení do služby1901 a 1902
Osud1 potopena
1 vyřazena
PředchůdceTřída Šinonome
NástupceTřída Širakumo
Technické údaje
Výtlak363 T normální
415 T plný[1][2]
Délka67,26 m mezi svislicemi
68,45 m celkem[1]
Šířka6,26 m[1]
Ponor1,73 m[1]
Pohon4 kotle Yarrow
2 vertikální čtyřválcové parní stroje s trojnásobnou expanzí[2][3]
6000 k indikovaný (4413,0 kW[p 1])[1][2] nebo 6500 k (4780,7 kW[p 1])[3][4]
Palivo89 t uhlí[1][2][3]
Rychlost31 uzlů (57,4 km/h)[1][2][3]
Posádka59[1] či 60[2][3]
VýzbrojPo dokončení:
76,2mm/40 12-pdr kanón (1×I)
57mm/40 6-pdr kanón Hotchkiss (5×I)[3][4]
2× 450mm[p 2] torpédomety typu HO (2×I)[5]

cca 1904:
2× 76,2mm/40 12-pdr kanón (2×I)
4× 57mm/40 6-pdr kanón Hotchkiss (4×I)[1][2]
2× 450mm[p 2] torpédomety typu HO (2×I)[5]

Třída Akacuki (japonsky 暁型 Akacuki-gata) sestávala ze dvou torpédoborců, postavených v letech 19001902 ve Spojeném království pro japonské císařské námořnictvo po vzoru předchozí třídy Ikazuči. Obě jednotky se zúčastnily rusko-japonské války, během které se Akacuki potopila po najetí na minu u Port Arthuru v květnu 1904. Kasumi byla v srpnu 1912 překlasifikována na torpédoborec 3. třídy (三等駆逐艦 santó kučikukan) a v dubnu 1913 vyřazena.

Obě jednotky byly pojmenované po přírodních jevech.

Pozadí vzniku

Jamamotův desetiletý plán rozvoje loďstva z roku 1896, který byl později znám jako plán rozvoje loďstva 6-6 (六六艦隊計画 Roku-roku kantai keikaku) požadoval (mimo jiné) stavbu 23 torpédoborců do roku 1905.[6][7] Prvních dvanáct jednotek tvořily třídy Ikazuči a Šinonome postavené loděnicemi Yarrow a Thornycroft v Anglii. Další čtyři jednotky byly opět rozdělené do dvou tříd a mezi obě loděnice. Loděnice Yarrow v londýnském Poplaru[2] získala zakázku na stavbu dvou torpédoborců nové třídy Akacuki, které měly být postavené podle předchozí třídy Ikazuči.[4]

Stavba byla financována z prostředků rozpočtového roku 1900.[1]

Konstrukce

Trup a nástavby

Obě jednotky měly téměř stejnou siluetu, jako třída Ikazuči. Na klenutou přední palubu navazoval malý můstek o jedné úrovni, na jehož vrcholku se nacházela nekrytá plošina. V její zadní části se nacházel světlomet. Za můstkem stál signální stěžeň, za kterým začínala nízká nástavba se čtyřmi komíny a vyústěním větrání kotelen (mezi první a druhou dvojicí komínů) a strojovny (v zadní části nástavby).

Polovyvážené, či vyvážené kormidlo se již celé přesunulo pod záď.[4]

Pohon

Stejně jako u třídy Ikazuči i na Akacuki generovaly nasycenou páru čtyři vodotrubné kotle Yarrow.[2][3] Dva vertikální čtyřválcové parní stroje s trojnásobnou expanzí měly podle Jentschury a Nišidy mít i stejný celkový výkon, tedy 6000 koní (4413,0 kW[p 1]).[1][2] Patjanin a Jelínek ale uvádějí celkový výkon 6500 koní (4780,7 kW[p 1]).[3][4]

Během zkoušek 20. listopadu 1901 udržela Akacuki průměrnou rychlost 31,121 uzlů (~ 57,6361 km/h) po dobu tří hodin. Na šestimílovém (~ 11,1 km) zkušebním úseku dosáhla rychlosti 31,3 uzlů (~ 57,97 km/h) při výkonu 6450 koní (4743,97 kW[p 1]).[2][3] Kasumi během zkoušek 29. ledna 1902 udržela průměrnou rychlost 31,295 uzlů (~ 57,9583 km/h) po dobu tří hodin[2][3] a na zkušebním úseku[p 3] dosáhla rychlosti 31,075 uzlů (~ 57,551 km/h).[2]

Výzbroj

57mm rychlopalný kanón Hotchkiss vyrobený zbrojovkou Elswick

Výzbroj byla založena na rychlopalných kanónech a torpédech. Po dokončení se hlavňová výzbroj skládala z jednoho 76,2mm kanónu (u Royal Navy označovaného jako 12liberní, či třípalcový) s délkou hlavně 40 ráží a pěti 57mm kanónů Hotchkiss (u Royal Navy označovaných jako 6liberní) s hlavní délky 40 ráží. Od přídě k zádi byly kanóny rozmístěny následovně: Jeden 57mm Hotchkiss na vyvýšené platformě na přední palubě před můstkem, dva 57mm kanóny na hlavní palubě po stranách můstku a zbývající dvojice sedmapadesátek diagonálně na hlavní palubě – kanón na pravoboku se nacházel za úrovní druhého komína a kanón na levoboku přibližně na úrovni čtvrtého komína. 76,2mm kanón se nacházel na zádi za torpédomety. Těsně před, či během rusko-japonské války (1904–1905) byl přední 57mm kanón na platformě před můstkem nahrazen za druhý 76,2mm kanón.[3][4]

Torpédovou výzbroj představovaly dva 450mm[p 2] otočné jednohlavňové torpédomety typu HO (tzn. Whitehead & Armstrong) umístěné na hlavní palubě na zádi, mezi středovou nástavbou a 76,2mm kanónem. Z torpédometů bylo možno vypouštět torpéda typu 30., 32., 38., 42. a 44. roku (až na poslední typ se jednalo o torpéda poháněná stlačeným vzduchem; typ 44. roku byl poháněn směsí petroleje, vzduchu a vody).[5]

Jednotky třídy Akacuki

JménoLoděnicePoložení kýluSpuštěníPřijetí do službyOsud
Akacuki
()
Yarrow Shipbuilders, Poplar, Londýn19001210a10. prosince 190019010213a13. února 190119011214a14. prosince 190119040517a17. května 1904 najela na minu u Port Arthuru
Kasumi
()
Yarrow Shipbuilders, Poplar, Londýn19010201a1. února 190119020123a23. ledna 190219020214a14. února 190219130401a1. dubna 1913 vyřazena; sešrotována 1920

Odkazy

Poznámky

  1. a b c d e Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín a parních strojů císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín a parních strojů v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
  2. a b c Torpédomety typu HO byly (a jsou) označovány i jako 18″ (čili 457,2 mm). Oficiální označení v centimetrech (torpédometů i torpéd) ale bylo 45 cm a podle Lacroix & Wells (tabulka H.12, str. 778) by se skutečně mělo jednat o 450 mm
  3. Jentschura neupřesňuje o jaký úsek se jednalo a používá všeobecný termín „measured mile“. Jelikož se jednalo o zkoušky plavidel jedné loděnice, lze předpokládat, že i tady se jednalo o šestimílový úsek, jako u Akacuki.

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků 暁型駆逐艦 na japonské Wikipedii a Akatsuki-class destroyer (1901) na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k NISHIDA, Hiroshi. Akatsuki class 3rd class destroyers [online]. [cit. 2014-11-16]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  2. a b c d e f g h i j k l m JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy 1869-1945. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1986. Dostupné online. ISBN 0-87021-893-X. S. 132. (anglicky) 
  3. a b c d e f g h i j k PATJANIN, S. V. Eskadrennye minonoscy i minonoscy Japonii (1879-1945 gg.). Sankt-Petěrburg: [s.n.], 1998. (BKM). Dostupné online. Kapitola Eskadrennye minonoscy (Istrebiteli) 1897-1909 gg.. (rusky) 
  4. a b c d e f JELÍNEK, Milan. Lodě války rusko-japonské 1904-1905, Díl 2. Japonské námořní síly. Hradec Králové: Kanon, 2012. (Námořní žurnál historický). S. 88. 
  5. a b c LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 781. (anglicky) 
  6. EVANS, David C.; PEATTIE, Mark R. Kaigun: strategy, tactics, and technology in the Imperial Japanese Navy, 1887-1941. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-87021-192-8. S. 57 až 65. (anglicky) 
  7. SCHENCKING, J. Charles. Making Waves: Politics, Propaganda, and the Emergence of the Imperial Japanese Navy, 1868-1922. Stanford, California: Stanford University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 0-8047-4977-9. Kapitola Postwar Naval Expansion, s. 84 až 90. (anglicky) 

Literatura

  • JELÍNEK, Milan. Lodě války rusko-japonské 1904-1905, Díl 2. Japonské námořní síly. Hradec Králové: Kanon, 2012. (Námořní žurnál historický). S. 88 a 89. 
  • JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy 1869-1945. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1986. ISBN 0-87021-893-X. S. 132. (anglicky) 
  • ПАТЯНИН, С.В. Эскадренные миноносцы и миноносцы Японии (1879-1945 гг.). Санкт-Петербург : 1998. (БКМ.). Kapitola Эскадренные миноносцы (Истребители) 1897-1909 гг. ~ PATJANIN, S. V. Eskadrennye minonoscy i minonoscy Japonii (1879-1945 gg.). Sankt-Petěrburg: [s.n.], 1998. (BKM). Dostupné online. Kapitola Eskadrennye minonoscy (Istrebiteli) 1897-1909 gg.. (rusky) 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Akacuki na Wikimedia Commons
  • NISHIDA, Hiroshi. Akatsuki class 3rd class destroyers [online]. [cit. 2014-11-16]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  • POCOCK, Michael W. Akatsuki Class (1900) Destroyers Class Overview [online]. maritimequest.com [cit. 2014-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  • 暁(初代)型 駆逐艦 [online]. military.sakura.ne.jp, 1998-07-11, rev. 2000-03-19 [cit. 2014-11-18]. Dostupné online. (japonsky) 
  • 暁型 [online]. down.ne.jp [cit. 2014-11-18]. Dostupné online. (japonsky) 

Média použitá na této stránce

Naval Ensign of Japan.svg
Autor: David Newton, uploader was Denelson83, Licence: CC BY-SA 3.0
Vlajka Japonskej cisárskej armády
Elswick6PounderGuncirca1897.jpg
Photograph of QF 6 pounder gun of Hotchkiss design, made by Elswick Ordnance Company, UK.
IJN Kasumi in England Meiji 35.jpg
Japanese destroyer Kasumi at Clyde, 1902