Třída Al-Instiqlal
| Třída Al-Instiqlal | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatel | Kuvajtské námořnictvo |
| Typ | dělový člun |
| Lodě | 2 |
| Osud | 1 zničen 1 v rezervě |
| Předchůdce | třída Al-Boom |
| Nástupce | třída Um Al Maradim |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 410 t |
| Délka | 58 m |
| Šířka | 7,6 m |
| Ponor | 2,7 m |
| Pohon | 4 diesely |
| Rychlost | 36 uzlů |
| Posádka | 40 |
| Výzbroj | 1× 76mm kanón OTO Melara 2× 40mm kanón (2×1) |
Třída Al-Instiqlal je třída rychlých dělových člunů kuvajtského námořnictva postavená na základě typu FPB-57 německé loděnice Lürssen. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Zatímco Sabhan (P5704) byl zničen během války v Zálivu na počátku 90. let, sesterská loď Instiqlal (P5702) se k roku 2008 nacházela v rezervě.[1]
Stavba
Obě jednotky této třídy postavila, na základě své typové řady FPB-57 (číslo značí délku trupu v metrech), německá loděnice Lürssen ve Vegesacku. Čluny Sabhan a Instiqlal byly dokončeny roku 1984.[2]
Konstrukce
Radary jsou typů Sea GIRAFFE 50HC, Decca 1226C a 9LV-228.[3] Hlavňovou výzbroj tvoří jeden dvouúčelový 76mm kanón OTO Melara v dělové věži na přídi a 40mm dva kanóny Breda-Bofors v dvouhlavňové věži. Pohonný systém tvoří čtyři diesely MTU. Nejvyšší rychlost dosahuje 36 uzlů.[2]
Operační služba
Sabhan byl zajat Iráčany po jejich invazi do Kuvajtu. Následně jej během války v Zálivu dne 29. ledna 1991 zničily síly spojenců. Instiqlal unikl do bezpečí a zůstal ve službě i po válce.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 195.
- ↑ a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 382.
- ↑ KUWAIT [online]. Navypedia [cit. 2013-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-03. (anglicky)