Třída Almirante Clemente
| Třída Almirante Clemente | |
|---|---|
.JPEG) General José Trinidad Moran (F-12) | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Venezuelské námořnictvo Venezuelská pobřežní stráž |
| Typ | eskortní torpédoborec fregata |
| Lodě | 6 |
| Osud | aktivní (2015)[1] |
| Předchůdce | třída Nueva Esparta |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1300 t (standardní) 1500 t (plný)[1] |
| Délka | 99,1 m |
| Šířka | 10,8 m |
| Ponor | 3,7 m |
| Pohon | 2 parní turbíny 2 kotle |
| Rychlost | 32 uzlů |
| Dosah | 3500 nám. mil při 12 uzlech |
| Posádka | 162[1] |
| Výzbroj | 2× 102mm kanón 2× 40mm kanón 4× 20mm kanón 3× 533mm torpédomet (1×3) 2× vrhač hlubinných pum 2× Hedgehog |
Třída Almirante Clemente byla třída eskortních torpédoborců venezuelského námořnictva. Postaveny byly jako doplněk větších torpédoborců třídy Nueva Esparta. Ve své době se jednalo o moderní, velmi rychlá a silně vyzbrojená plavidla, která však trpěla příliš lehkou konstrukcí (pro italská plavidla to nebylo zcela neobvyklé).[2]
Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy, zařazených do služby v letech 1956-1957. Později byla plavidla přeřazena mezi fregaty (jejich trupové označení se změnilo z D na F). Dvě jednotky byly v polovině 80. let přestavěny na hlídkové lodě pro venezuelskou pobřežní stráž a představovují její největší válečné lodě.[3] K roku 2015 byly obě stále v aktivní službě.[1]
Pro portugalské námořnictvo byla postavena upravená fregata Pêro Escobar (F 335).[4]
Stavba
Stavba tří eskortních torpédoborců byla Venezuelou objednána roku 1953 u italské loděnice Ansaldo v Livornu. V roce 1954 byly objednány tři další. Stavba první trojice byla zahájena 5. května 1954 a v případě druhé trojice pak 12. prosince 1954. Do služby torpédoborce vstoupily v letech 1956–1957.
Jednotky třídy Almirante Clemente:
| Jméno | Zahájení stavby | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Almirante Clemente (CG 11, ex D 12, ex F 11) | 5. května 1954 | 12. prosince 1954 | 1956 | v březnu 1986 převeden k pobřežní stráži, aktivní[1] |
| General Juan José Flores (D 13) | 5. května 1954 | 7. února 1955 | 1956 | vyřazen |
| General José Trinidad Moran (CG 12, ex D 22, ex F 12) | 5. května 1954 | 12. prosince 1954 | 1957 | v březnu 1986 převeden k pobřežní stráži, aktivní[1] |
| Almirante Brión (D 23) | 12. prosince 1954 | 4. září 1955 | 1957 | vyřazen |
| General José de Austria (D 32) | 12. prosince 1954 | 15. července 1956 | 1957 | vyřazen |
| Almirante José Garcia (D 33) | 12. prosince 1954 | 12. října 1956 | 1957 | vyřazen |
Konstrukce
Plavidla po dokončení nesla dva 102mm kanóny, dva 40mm kanóny, čtyři 20mm kanóny, jeden trojhlavňový 533mm torpédomet, dva vrhače hlubinných pum a dva salvové vrhače hlubinných pum Hedgehog. Pohonný systém tvoří dva kotle Foster-Wheeler a dvě parní turbíny Parsons o celkovém výkonu 24 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 32 uzlů. Dosah byl 3500 námořních mil při rychlosti 12 uzlů.[1]
Modernizace
_during_Unitas_XIX_1978.jpg)
Almirante Brión, General José de Austria a Almirante José Garcia byly roku 1962 v loděnici Ansaldo přezbrojeny. Demontovány byly všechny torpédomety a osm 20mm kanónů. Plavidla naopak dostala nový protiponorkový raketomet Lanciabaz a modernější elektroniku. Tato trojice modernizovaných plavidel byla vyřazena v letech 1976-1978, stejně jako jediné nemodernizované plavidlo General Juan José Flores.[2]
Almirante Clemente a General José Trinidad Moran v letech 1968-1975 prošly hloubkovou modernizací v britských loděnicích. Modernizovaná plavidla dostala radary Plessey AWS-2 a Selenia RTN-10X, navigační radar Decca 1226 a sonar Plessey MS-26. Novou výzbroj tvořily dva 76,2mm kanóny OTO-Melara Compact v jednodělových věžích, dvojitý 40mm kanón, přičemž protiponorkovou výzbroj stále tvořily dva klasické vrhače a dva vrhače Hedgehog. Takto modernizovaná plavidla zůstala ve službě až do roku 1983.[2]
V letech 1984-1985 byly Almirante Clemente a General José Trinidad Moran v italské loděnici CNR v Janově přestavěny na hlídkové lodě pro pobřežní stráž.[3] Hlavní změnou byla nová protiponorková výzbroj v podobě dvou trojhlavňových 324mm torpédometů (ostatní výzbroj zůstala beze změny).[2] Slabší pohonný systém o výkonu 6000 bhp plavidlům uděluje rychlost až 22 uzlů.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f g Class Almirante Clemente Frigate [online]. Worldwarships.com [cit. 2015-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-24. (anglicky)
- ↑ a b c d PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 225.
- ↑ a b c PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 453.
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 17.
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Almirante Clemente na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
The Bolivarian Navy of Venezuela destroyers General Asturia (D-32) and Almirante García (D-33) at San Diego, California (USA), circa 1963.
U.S. Navy sailors aboard the guided missile destroyer USS William V. Pratt (DDG-44) render honours to the passing Venezuelan frigate Almirante Clemente (F-11) during exercise Unitas XIX in 1978.
A port beam view of the Venezuelan frigate Genereal José Trinidad Moran (F-12) during exercise Unitas XX.