Třída Ariete

Třída Ariete
Obecné informace
UživateléRegia Marina
Kriegsmarine
Jugoslávské námořnictvo
Typtorpédovka
Lodě16
Osud13 potopeno
3 vyřazeny
Předchůdcetřída Ciclone
Nástupcetřída Albatros
Technické údaje Ariete
Výtlak745 t (standardní)
1110 t (plný)[1]
Délka81,1 m (mezi svislicemi)
83,5 m (max.)
Šířka8,62 m
Ponor3,15 m
Pohon2 kotle, 2 parní turbíny
2 lodní šrouby
22 000 shp
Rychlost31,5 uzlu
Dosah1500 nám. mil při 16 uzlech
Posádka150
Výzbroj2× 100mm kanón (2×1)
10× 20mm kanón (3×2,4×1)
6× 450mm torpédomet (2×3)
2× vrhač hlubinných pum

Třída Ariete byla třída torpédovek Italského královského námořnictva z éry druhé světové války. Celkem bylo postaveno 16 jednotek této třídy. Pouze jedna však byla dokončena před italskou kapitulací, přičemž ostatní byly po ukořistění Němci zařazeny do Kriegsmarine. Za války jich bylo 13 ztraceno. Trojice přeživších torpédovek byla po válce předána Jugoslávii.

Stavba

V zásadě se jednalo o zvětšenou verzi třídy Spica, která měla sloužit zejména ve funkci eskortních torpédoborců. Posílena byla protiletadlová a torpédová výzbroj, naopak počet 100mm kanónů byl redukována na dva. Původně byla plánována stavba 42 jednotek této třídy, kvůli nedostatku materiálu a pracovních sil jich bylo rozestavěno pouze 16 kusů. Do italské kapitulace v září 1943 byla dokončena pouze prototypová jednotka Ariete. Ostatní rozestavěná plavidla ukořistila německá Třetí říše, přičemž třináct se jich za války podařilo dokončit a zařadit do německé Kriegsmarine. Dvě jednotky byly dokončeny až po válce.[1]

Jednotky třídy Ariete:[1][2][3][4]

JménoLoděniceZahájení stavbySpuštěnaPřijetí do službyOsud
TA42 (ex Alabarda)CRDA, Terst19437. května 1944září 1944Dne 21. března 1945 v Benátkách potopena britským letectvem.
ArieteAnsaldo, Janov19426. března 1943srpen 1943Po italské kapitulaci zůstala pod kontrolou italského námořnictva. Roku 1949 předána Jugoslávii jako Durmitor. Vyřazen 1963.
TA24 (ex Arturo)Ansaldo, Janov194227. března 1943říjen 1943Dne 18. března 1945 u Janova potopena britským torpédoborcem HMS Meteor.
TA27 (ex Auriga)Ansaldo, Janov194215. dubna 1943prosinec 1943Dne 9. června 1944 v Portoferraio potopena britským letectvem.
TA47 (ex Balestra)CNQ, Rijeka19424. října 19471949Dne 20. února 1945 v loděnici poškozena náletem. Roku 1948 předána Jugoslávii jako Uchka. Vyřazen 1968.
TA39 (ex Daga)CRDA, Terst194315. července 1943březen 1944Poškozen minou. Dne 16. října 1944 se v Egejském moři potopen vlastní posádkou.
TA30 (ex Dragone)Ansaldo, Janov194214. srpna 1943květen 1945Dne 15. června 1944 potopena americkými torpédovými čluny PT.
TA29 (ex Eridano)Ansaldo, Janov194212. července 1943březen 1944Dne 18. března 1945 u Janova potopena britskými torpédoborci Meteor a HMS Lookout.
TA46 (ex Fionda)CNQ, Rijeka194231. ledna 1946Dne 20. února 1945 v loděnici poškozena náletem. Roku 1948 předána Jugoslávii jako Velebit. Nedokončena.
TA37 (ex Gladio)CRDA, Terst194315. června 1943leden 1944Dne 7. října 1944 potopena u Soluně britskými torpédoborci HMS Termagant a HMS Tuscan.
TA41 (ex Lancia)CRDA, Terst19437. května 1944září 1944Dne 2. února 1945 vážně poškozena britským letectvem na Terst. Dne 1. května 1945 v Terstu potopena vlastní posádkou.
TA40 (ex Pugnale)CRDA, Terst19431. srpna 1943říjen 1944Dne 2. února 1945 vážně poškozena britským letectvem na Terst. Dne 4. května 1945 v Terstu potopena vlastní posádkou.
TA28 (ex Rigel)Ansaldo, Janov194222. května 1943leden 1944Dne 4. září 1944 potopena v Janově americkým letectvem.
TA38 (ex Spada)CRDA, Terst19431. července 1943únor 1944Ve Volosu poškozena minou. Dne 13. října 1944 potopena vlastní posádkou.
TA45 (ex Spica)CNQ, Rijeka194230. ledna 1944září 1944Dne 13. dubna 1945 potopena u Rijeky britskými torpédovými čluny.
TA36 (ex Stella Polare)CNQ, Rijeka19421. dubna 1944leden 1944Dne 18. března 1944 se u Rijeky potopila na mině.

Konstrukce

Hlavňovou výzbroj torpédovky Ariete představovaly dva 100mm kanóny a deset 20mm kanónů. Dále byly neseny dva trojité 450mm torpédomety. K ničení ponorek sloužily dva vrhače hlubinných pum. Pohonný systém tvořily dva tříbubnové kotle a dvě parní turbíny Parsons o výkonu 22 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 31,5 uzlu. Dosah byl 1500 námořních mil při rychlosti 16 uzlů.[1]

Modifikace

Pro německé námořnictvo dokončená plavidla měla různé složení protiletadlové výzbroje, obvykle dvanáct 20mm kanónů. Byla také vybavena radarem.[1]

Zahraniční uživatelé

Německá říšeNěmecká říše Německá říše
  • Kriegsmarine – po italské kapitulaci Němci ukořistili 15 rozestavěných torpédovek této třídy. Do konce války se jim podařilo 13 dokončit. Všechny byly za války potopeny. Zbývající dvě plavidla byla v loděnici poškozena náletem a po válce předána Jugoslávii.[2][3]
JugoslávieJugoslávie Jugoslávie
  • Jugoslávské námořnictvo – roku 1948 získalo nedokončené torpédovky Uchka (ex TA47, Balestra) a Velebit (ex TA46, Fionda), přičemž dokončit se podařilo pouze první z nich. Roku 1949 byla získána ještě torpédovka Durmitor (ex Ariete). Vyřazeny byly do roku 1968.[4]

Odkazy

Reference

  1. a b c d e GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 303. (anglicky) 
  2. a b ARIETE torpedo boats (1943) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-09-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b TA24 torpedo boats (1943 - 1944) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-09-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b DURMITOR torpedo boats (1943/1949, 1949) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-09-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • BRESCIA, Maurizio. Mussolini's Navy: A Reference Guide To The Regia Marina 1930–1945. Barnsley: Seaforth Publishing, 2012. ISBN 978-1-84832-115-1. Kapitola Ariete class, s. 144. (anglicky) 

Média použitá na této stránce

Flag of German Reich (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Flag of Germany (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Flag of Yugoslavia (1946-1992).svg
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]