Třída Audaz (1951)

Třída Audaz
Intrépido (D38)
Obecné informace
Uživatel	Španělské námořnictvo
Typ	torpédoborec (první série) fregata (druhá série)
Lodě	9
Osud	1 ztroskotal 8 vyřazeno
Předchůdce	třída Álava
Nástupce	třída Oquendo
Technické údaje první skupiny[1]
Výtlak	1106 t (standardní) 1474 t (plný)
Délka	93,9 m
Šířka	9,49 m
Ponor	3,44 m
Pohon	2 turbíny, 3 kotle 2 lodní šrouby 30 800 hp
Rychlost	33 uzlů
Dosah	3800 nám. mil při 14 uzlech
Posádka	145
Výzbroj	3× 105mm kanón (3×1) 4× 37mm kanón (2×2) 8× 20mm kanón (2×4) 6× 533mm torpédomet (2×3) 4 vrhače, 1 spouštěč 30 min
Technické údaje druhé skupiny
Výtlak	1227 t (standardní) 1548 t (plný)
Rychlost	31,6 uzlu
Posádka	199
Výzbroj	2× 76mm kanón (2×1) 2× 40mm kanón (2×1) 2× Hedgehog 6× 324mm torpédomet (2×3) 8 vrhačů, 2 spouštěče
Radar	MLA-1B, SPS-5B, Mk.63
Sonar	QHBa

Třída Audaz byla třída torpédoborců španělského námořnictva. Celkem bylo postaveno devět jednotek této třídy. Na čtyři jednotky první skupiny navázalo pět jednotek druhé skupiny, které byly dokončeny jako specializované protiponorkové fregaty. Později byla na tento standard upravena všechna plavidla. Ve službě byly v letech 1953–1982. Třída Audaz byla první poválečná třída španělských torpédoborců.^[2]

Stavba

Torpédoborce třídy Audaz byly vyvinuty s německou pomocí na základě francouzských torpédovek třídy Le Fier. Na pohonný systém byla z Francie získána licence. Od července do září 1945 byly ve španělské loděnici Sociedad Española de Construcción Naval (SECN) ve Ferrolu založeny kýly devíti torpédoborců této třídy. Jejich stavba však probíhala pomalu. V letech 1953–1956 byly dokončeny torpédoborce první série (Audaz, Osado, Meteoro a Rayo), jejichž provoz prokázal problémy s přetížením a stabilitou. Pro Španělsko navíc začala být dostupná americká výzbroj a elektronika. Druhá série pěti plavidel proto byla v letech 1960–1965 dokončena podle přepracovaného projektu protiponorkových fregat. Do roku 1963 byla do stejné podoby představěna rovněž všechny plavidla první série.^[1]

Jednotky třídy Audaz:^[1]

Konstrukce

První série

Výzbroj torpédoborců první skupiny tvořily tři 105mm kanóny, čtyři 37mm kanóny, osm 20mm kanónů, dva trojité 533mm torpédomety, dále čtyři vrhače a jeden spouštěč hlubinných pum. Neseno mohlo být až 30 min. Pohonný systém tvořily tři kotle La Seyne a dvě sady turbín Rateau-Bretagne o výkonu 30 800 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 33 uzlů. Dosah byl 3800 námořních mil při rychlosti 14 uzlů.^[1]

Druhá série

Protiponorkové fregaty druhé série měly mírně větší výtlak, což při stejném pohonném systému znamenalo pokles rychlosti na 31,6 uzlu. Elektroniku tvořil vzdušný vyhledávací radar MLA-1B, hladinový vyhledávací radar SPS-5B, střelecký radar Mk.63 a sonar QHBa. Výzbroj představovaly dva 76mm kanóny Mk.34, dva 40mm kanóny, dva trojité 324mm torpédomety, dva salvové vrhače hlubinných pum Hedgehog a dále osm vrhačů a dva spouštěče hlubinných pum.^[1]

Odkazy

Reference

Literatura

• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Audaz na Wikimedia Commons