Třída Aurore

Třída Aurore
L'Africaine
(c) Rémi Kaupp, CC BY-SA 3.0
L'Africaine
Obecné informace
UživateléFrancouzské námořnictvo
Kriegsmarine
Typponorka
Lodě15 rozestavěno
7 dokončeno
Osud2 ztraceny
5 vyřazeno
Předchůdcetřída Minerve
Nástupcetřída Roland Morillot
Technické údaje Aurore
Výtlak893 t (na hladině)
1170 t (pod hladinou)[1]
Délka71,8 m (mezi svislicemi)
73,5 m (max.)
Šířka6,5 m
Ponor4,2 m
Pohon2 diesely, 2 elektromotory
2 lodní šrouby
3000 bhp + 1400 shp
Rychlost14,5 uzlu (na hladině)
9 uzlů (pod hladinou)
Dosah5600 nám. mil při 10 uzlech (na hladině)
85 nám. mil při 5 uzlech (pod hladinou)
Posádka44
Výzbroj1× 100mm kanón
2× 13,2mm kulomet (2×1)
9× 550mm torpédomet (10–11 torpéd)
Sonarhydrofon
Technické údaje La Créole
Výtlak970 t (na hladině)
1250 t (pod hladinou)
Délka73,5 m
Šířka6,5 m
Ponor4,2 m
Pohondiesel-elektrický
Rychlost15,5 uzlu (na hladině)
9,3 uzlu (pod hladinou)
Posádka62
Výzbroj1× 88mm kanón
2× 20mm kanón (2×1)
10× 550mm torpédomet
Radarano

Třída Aurore byla třída diesel-elektrických ponorek francouzského námořnictva z období druhé světové války. Z plánovaných 15 kusů byla L'Aurore dokončena ještě za války a potopena roku 1942 vlastní posádkou. Druhou ponorku do služby zařadila německá Kriegsmarine. Ta byla za války rovněž potopena. Dalších pět ponorek bylo pro francouzské námořnictvo dokončeno po válce. Poválečné ponorky tvoří dvě podskupiny, lišící se rozsahem poválečných úprav jejich konstrukce. Všechny byly vyřazeny v průběhu 60. let.[2]

Stavba

Tato třída představovala další evoluci 630tunových ponorek, ale při větším výtlaku měla zvětšený dosah, větší operační hloubku ponoru a posílenou torpédovou výzbroj. Celkem bylo objednáno 15 ponorek této třídy. Jedna byla objednána v rámci programu pro rok 1934, čtyři v programu pro rok 1937 a deset v programu pro rok 1938.[1] Do jejich stavby se zapojilo pět loděnice. Pět ponorek rozestavěla loděnice Chantiers et Ateliers Normand v Le Havre, po čtyřech ponorkách loděnice Ateliers et Chantiers de la Seine-Maritime v Le Trait a Ateliers et Chantiers Dubigeon v Nantes a konečně po jednom člunu loděnice Arsenal de Toulon v Toulonu a Schneider v Chalon-sur-Saône. Stavbu všech ponorek se podařilo zahájit, porážka Francie v červnu 1940 však dokončení plných čtrnácti člunů znemožnila. V původní podobě tak byla dokončena pouze L'Aurore, která byla přijata do služby v roce 1940.[3] Ostatní rozestavěné čluny ukořistilo Německo, jejich stavba byla zastavena, či rovnou zrušena.[4]

Po válce se francouzské námořnictvo potýkalo s nedostatkem ponorek a bylo rozhodnuto část rozpracovaných ponorek třídy Aurore dokončit. První skupinou byla trojice La Créole, L'Africaine a L'Astrée, které byly v pokročilejší fázi stavby a do služby vstoupily v roce 1949. Druhou skupinu tvořily L'Andromède a L'Artémise, upravené mnohem výrazněji a zařazené do služby v roce 1954.

Jednotky třídy Aurore:[3]

JménoLoděniceZaložení kýluSpuštěnaVstup do službyOsud
Aurore (Q192)Arsenal de Toulon193526. července 1939červen 1940V letech 1940–1942 pod kontrolou vlády ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopena vlastní posádkou.
La Créole (S606, ex Q193)Chantiers et Ateliers Normand19378. června 1940
8. května 1946		19491940 odvlečena do Velké Británie, kde přečkala válku. První skupina po válce dokončených ponorek. Prodána do šrotu 1961.
La Bayadère (Q194)Chantiers et Ateliers Normand1937––Stavba zrušena. Sešrotována 1940.
La Favorite (Q195)Ateliers et Chantiers de la Seine-Maritime19375. listopadu 19421942Německo ji roku 1942 dokončilo jako UF2. Využívána ve výcviku, potopena 1944.
L'Africaine (S607, ex Q196)Ateliers et Chantiers de la Seine-Maritime19377. prosince 1946říjen 1949Německem přejmenována UF1, ale zůstala nedokončena. První skupina po válce dokončených ponorek. Prodána do šrotu 1963.
L'Astrée (S608, ex Q200)Ateliers et Chantiers Dubigeon19383. května 1946duben 1949První skupina po válce dokončených ponorek. Prodána do šrotu 1966.
L'Andromède (S601, ex Q201)Ateliers et Chantiers Dubigeon193817. listopadu 1949duben 1953Německem přejmenována UF3, ale zůstala nedokončena. Druhá skupina po válce dokončených ponorek. Prodána do šrotu 1966.
L`Antigone (Q202)Schneider, Chalon-sur-Saône1938––Stavba zastavena 1940.
L`Andromaque (Q203)Ateliers et Chantiers de la Seine-Maritime1938––Stavba zastavena 1940.
L'Artémise (S603, ex Q206)Chantiers et Ateliers Normand193928. června 1942únor 1954Druhá skupina po válce dokončených ponorek. Prodána do šrotu 1967.
L`Armide (Q207)Ateliers et Chantiers de la Seine-Maritime1939––Stavba zastavena 1940.
L`Hermione (Q211)Chantiers et Ateliers Normand1940––Stavba zastavena 1940.
La Gorgone (Q212)Chantiers et Ateliers Normand1940––Stavba zastavena 1940.
La Clorinde (Q213)Ateliers et Chantiers Dubigeon19408. července 1943–Stavba zrušena 1940.
La Cornélie (Q214)Ateliers et Chantiers Dubigeon1940––Stavba zrušena 1940.

Konstrukce

L'Aurore

Hlavňovou výzbroj tvořil jeden 100mm kanón a dva protiletadlové 13,2mm kulomety. Ponorka navíc nesla devět 550mm torpédometů. Čtyři příďové a dva záďové ještě doplňoval trojitý externí torpédomet. Neseno bylo až 11 torpéd. Pohonný systém tvořily dva diesely Sulzer o výkonu 3000 bhp a dva elektromotory o výkonu 1400 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 14,5 uzlu na hladině a 9 uzlů pod hladinou. Dosah byl 5600 námořních mil při rychlosti deset uzlů na hladině (nebo 2250 námořních mil při rychlosti patnáct uzlů na hladině) a osmdesát námořních mil při rychlosti pět uzlů pod hladinou.[1] Operační hloubka ponoru dosahovala sto metrů.[3]

UF2

Ponorka UF2 (ex La Favorite) byla dokončena s německým vybavením. Detaily o její podobě nejsou známy. Nesla německý 88mm kanón. Pravděpodobně neměla otočný torpédomet.[5]

Skupina La Créole

První poválečná skupina byla modifikována v souladu s poznatky z bojů. Například dostaly novou velitelskou věž, zvětšenou záď a modifikovanou výzbroj, kterou tvořil jeden německý 88mm kanón, dva 20mm kanóny a deset 550mm torpédometů (čtyři příďové, dva záďové a čtyři externí). Pohonný systém se nezměnil, rychlost mírně vzrostla na 15,5 uzlu na hladině a 9,3 uzlu pod hladinou.[6] Dosah byl 8800 námořních mil při rychlosti deset uzlů na hladině.[7]

Skupina L'Andromède

Druhá poválečná skupina byla modifikována ve větší míře, především s cílem zvýšit jejich rychlost pod hladinou a rychlost ponoření, podobně jako u amerického projektu GUPPY. Nástavba dostala proudnicový tvar a výstupky byly odstraňovány i z trupů ponorek. Zcela zmizela hlavňová výzbroj, počet torpédometů zůstal zachován. Rychlost pod hladinou se podařilo zvýšit o jeden uzel (na 10,3 uzlu).[6] Přestavba L'Artémise trvala o něco déle, neboť byla vybavena systémem řízení palby vyvinutým pro první poválečnou třídu Narval.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 275. (anglicky) 
  2. ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 111. [Dále jen Pejčoch, Novák, Hájek 1994]
  3. ↑ a b c AURORE 2nd class submarines (1940), LA CRÉOLE patrol submarines (1949 - 1954) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 111. 
  5. ↑ UF1 seagoing submarines (1942) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b Pejčoch, Novák, Hájek 1994, s. 110.
  7. ↑ a b GARDINER, Robert; CHUMBLEY, Stephen. Conway’s All The World’s Fighting Ships 1947-1995. Annapolis: Naval Institute Press, 1996. ISBN 1-55750-132-7. S. 120. (anglicky) 

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce