Třída Aventurier

Třída Aventurier
Téméraire
Obecné informace
Uživatel	Francouzské námořnictvo
Typ	torpédoborec
Lodě	4
Osud	vyřazeny
Předchůdce	třída Bisson
Nástupce	třída Enseigne Roux
Technické údaje
Výtlak	930 t (standardní) 1250 t (plný)[1]
Délka	88,5 m (max.)
Šířka	8,6 m
Ponor	3,1 m
Pohon	5 kotlů, 2 turbíny, 2 lodní šrouby 18 000 shp
Rychlost	32 uzlů
Dosah	1850 nám. mil při 10 uzlech
Posádka	140
Výzbroj	4× 100mm kanón (4×1) 1× 47mm kanón 4× 450mm torpédomet (4×1)

Třída Aventurier byla třída torpédoborců francouzského námořnictva. Původně byly objednány Argentinou a na počátku první světové války, během stavby, zrekvírovány Francií. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Francouzské námořnictvo je provozovalo v letech 1914–1938. Část služby byly využívány jako minolovky. Všechny byly vyřazeny.^[2] Po vyřazení byly sešrotovány.^[1]

Pozadí vzniku

Argentinské námořnictvo na základě programu z roku 1907 plánovalo stavbu celkem 12 nových torpédoborců. Následně objednalo po čtyřech kusech ve Francii, Velké Británii a Německu. Nakonec se program podařilo realizovat jen zčásti. Skutečně dodány byly pouze čtyři torpédoborce představující třídy Catamarca a La Plata. Argentina zrušila objednávku na čtyři jednotky třídy San Luis u britské loděnice Cammell Laird, takže plavidla roku 1912 zakoupilo řecké námořnictvo jako třídu Aetos.^[3] Další čtyři torpédoborce byly stavěny ve Francii jako třída Mendoza. Objednány byly roku 1910. Ještě před dokončením byly 9. srpna 1914 zrekvírovány a zařazeny do francouzského námořnictva jako třída Aventurier. Po dvou je stavěly loděnice Dyle et Bacalan v Bordeaux a Ateliers et Chantiers de Bretagne v Nantes. Dodány byly roku 1914.^[1]

Jednotky třídy Aventurier:^[2]

Konstrukce

Původně plánovanou výzbroj tvořily čtyři 102mm kanóny a šest 457mm torpédometů. Z toho byly dva dvouhlavňové a dva jednohlavňové. Pro francouzské námořnictvo bylo složení výzbroje upraveno na čtyři 100mm kanóny, jeden 47mm kanón a čtyři jednpohlavňové 450mm torpédomety. Pohonný systém tvořilo pět kotlů White - Foster Wheeler a dvě sady turbín Rateau o výkonu 18 000 shp. Poháněly dva lodní šrouby. Kotle spalovaly uhlí a naftu. Torpédoborce měly tři komíny. Nejvyšší rychlost dosahovala 32 uzlů. Dosah byl 1850 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.^[1]

Modifikace

Na torpédoborcích Opiniâtre a Téméraire musely být již roku 1917 vyměněny kotle. Každé plavidlo dostalo jeden naftový kotel pocházející z rozestavěného torpédoborce Enseigne Gabolde a tři vodotrubní kotle du Temple pocházející z rozestavěných dreadnoughtů třídy Normandie. Modernizovaná plavidola měla čtyři komíny. Výkon pohonného systému klesl na 12 000 shp a rychlost na 22 uzlů.^[1]

Torpédoborce Aventurier a Intrépide byly v letech 1924–1927 přestavěny na monolovky. První dostal dva kotle Schultz-Thornycroft a jeden kotel du Temple a druhý tři kotle Schultz-Thornycroft. Počet komínů se snížil na dva. Dosahovaly rychlosti 26 uzlů. Kotle Schultz-Thornycroft pocházely z německých torpédoborců V100 a V126 získaných v rámci reparací.^[1] Demontován byl jeden 100mm kanón, naopak instalováno bylo minolovné vybavení. Stjné složení výzbroje měla v rámci úpravy na minolovky i zbývající plavidla této třídy.^[2]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Aventurier na Wikimedia Commons