Třída Balilla

Třída Balilla
Domenico Millelire
Domenico Millelire
Obecné informace
UživateléRegia Marina
Brazilské námořnictvo
Typponorka
Lodě5
Osud1 potopena
4 vyřazeny
Předchůdcetřída Mameli
Nástupcetřída Pisani
Technické údaje
Výtlak1427 t (na hladině)
1874 t (pod hladinou)[1]
Délka86,5 m (max.)
Šířka7,8 m
Ponor4,7 m
Pohon2 diesely, 2 elektromotory, 2 lodní šrouby
Rychlost16 uzlů (na hladině)
7 uzlů (pod hladinou)
Dosah13 000 nám. mil při 7 uzlech (na hladině)
110 nám. mil při 3 uzlech (pod hladinou)
Posádka77
Výzbroj1× 120mm kanón
2× 13,2mm kulomet (2×1)
6× 533mm torpédomet (6×1, 16 torpéd)
Ostatníoperační hloubka ponoru 90 m

Třída Balilla byla třída křižníkových ponorek italského královského námořnictva. Celkem bylo postaveno pět jednotek této třídy, z toho jedna pro Brazílii. Ve službě v italském námořnictvu byly v letech 1928–1943. Jedna byla zničena za druhé světové války. Brazílie svou ponorku vyřadila roku 1950. Byly to první italské křižníkové ponorky postavené od konce první světové války.[2]

Stavba

Tuto třídu italské námořnictvo objednalo jako velké křižníkové ponorky, schopné operovat v Rudém moři a Indickém oceánu ze základen v Italské východní Africe. To mimo jiné vyžadovalo velký dosah a vysokou rychlost plavby na hladině. Konstrukčně třída vycházela z německé minonosné ponorky SM U 120, kterou Itálie získala po první světové válce v rámci reparací.[1] Ponorky postavila italská loděnice OTO v Muggiano. Do služby byly přijaty v letech 1928–1929.[3]

Jednotky třídy Balilla:[3]

JménoUživatelZaložení kýluSpuštěnaVstup do službyPoznámky
BalillaItálie192520. února 1927červenec 1928Vyřazena 1941.
Domenico MillelireItálie192519. září 1927srpen 1928Vyřazena 1941.
Antonio SciesaItálie192512. srpna 1928duben 1928Dne 12. listopadu 1942 potopena v Tobruku vlastní posádkou.
Enrico TotiItálie192514. dubna 1928září 1929Vyřazena 1943.
HumaitáBrazílie192511. června 1927červenec 1929Vyřazena 1950.

Konstrukce

Brazilská ponorka Humaitá

Ponorky měly dvoutrupou koncepci. Nesly čtyři příďové a dva záďové 533mm torpédomety se zásobou 16 torpéd. Dále nesly jeden 120mm kanón, umístěný v přední části věže a krytý štítem. Doplňovaly jej dva 13,2mm kulomety. Alternativně mohly být neseny čtyři miny (vyjma ponorky Antonio Sciesa). Pohonný systém tvořily dva diesely Fiat o výkonu 4900 bhp, pomocný diesel Fiat o výkonu 425 bhp a dva elektromotory Savigliano o výkonu 2200 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 16 uzlů na hladině a 7 uzlů pod hladinou. Pomocný diesel sloužil pro plavbu na hladině ekonomickou rychlostí a pro nabíjení baterií. Na dalších italských ponorkách již pomocný diesel instalován nebyl.[1] Dosah byl 13 000 námořních mil při rychlosti 7 uzlu na hladině a 110 námořních mil při rychlosti 3 uzly pod hladinou. Operační hloubka ponoru dosahovala 90 metrů.[3]

Modifikace

Roku 1934 byl původní 120mm kanón italských ponorek nahrazen novým, umístěným přímo na hlavní palubě.[1]

Služba

Ponorky byly nasazeny za druhé světové války. Bojové plavby ve středomoří komplikovaly jejich velké rozměry. Balilla a Domenico Millelire byly vyřazeny již roku 1941. Antonio Sciesa a Enrico Toti sloužily déle, zejména dopravovaly zásoby do severní Afriky. Ponorku Antonio Sciesa 12. listopadu 1942 potopila vlastní posádka.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 304. (anglicky) 
  2. ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 137 s. ISBN 80-206-0357-3. 
  3. ↑ a b c BALILLA large submarines (1928 - 1929) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

040286 Humaitá – Submarino Humaitá (26171332714).jpg
Autor: Marinha do Brasil, Licence: CC BY-SA 2.0
Arquivo liberado pela Marinha do Brasil através de projeto GLAM com Wiki Educação Brasil
Italian Submarine Domenico Millelire.jpg
Italian Submarine Domenico Millelire