Třída Bathurst

Třída Bathurst
HMAS Latrobe
HMAS Latrobe
Obecné informace
UživateléAustralské královské námořnictvo
Námořnictvo Čínské lidové osvobozenecké armády
Indické námořnictvo
Indonéské námořnictvo
Nizozemské námořnictvo
Novozélandské královské námořnictvo
Turecké námořnictvo
Typkorveta / minolovka
Lodě60
Osudvyřazeny
Technické údaje
Výtlak665 t (standard)
930 t (plný)[1]
Délka56,69 m
Šířka9,45 m
Ponor2,59 m
Pohonparní stroj s trojnásobnou expanzí
2 lodní šrouby
2000 hp
Rychlost15 uzlů
Dosah2850 námořních mil
Posádka85
Výzbroj1× 76mm kanón
1× 40mm kanón
2× 20mm kanón
4 vrhače, 2 skluzavky, 60 hlubinných pum
SonarASDIC

Třída Bathurst byla lodní třída australských korvet z období druhé světové války. Plavidla mohla být nasazena rovněž jako minolovky. Jejich australské označení bylo Australian Minesweepers (AMS), ale běžně byly označovány jako korvety.[2] V letech 1940–1944 bylo postaveno celkem 60 jednotek této třídy. Za druhé světové války jich 56 provozovalo australské královské námořnictvo a čtyři indické námořnictvo. Čtyři plavidla byla ztracena, ale z toho pouze jedna v boji. Po válce byla část prodána Turecku (5 ks), Nizozemsku (8 ks), Novému Zélandu (3 ks), Číně (1 ks) a další soukromým vlastníkům. Nizozemsko později čtyři ze svých korvet prodalo Indonésii. Dvě korvety třídy Bathurst se dochovaly jako muzejní lodě – HMAS Castlemaine ve Williamstownu a HMAS Whyalla ve Whyalle.[2]

Stavba

Prototypová korveta Bathurst je spouštěna na vodu
76mm kanón korvety Cowra

V únoru 1938 bylo institucí Australian Commonwealth Naval Board (ACNB) rozhodnuto, že australské královské námořnictvo potřebuje získat jednoduchá víceúčelová ekortní plavidla, vhodná především pro likvidaci ponorek a námořních min.[2] Když se ukázalo, že britské konstrukce nevyhovují australským požadavkům, bylo rozhodnuto vyvinout tako plavidla vlastními silami a postavit je v domácích loděnicích.[3] Některé prameny přitom chybně uvádějí, že se jedná o variantu britské třídy Bangor.[4] Jejich stavba přitom byla vnímána jako dočasné řešení do získání výkonnějších plavidel. Vývojem korvet byl v červenci 1938 pověřen admirál P. E. McNeil. Ten v únoru 1939 dokončil návrh plavidel o výtlaku 680 tun, rychlosti 15,5 uzlu a dosahu 2850 námořních mil, vyzbrojená 102mm kanónem a hlubinnými pumami, jejichž shoz by byl řízen sonarem ASDIC. Oproti původnímu zadání byly nové korvety poněkud větší a univerzálnější.[4]

Celkem bylo v letech 1940–1944 postaveno 60 korvet této třídy.[3] Z toho bylo 36 postaveno pro australské královské námořnictvo, dalších 20 bylo objednáno britským královským námořnictvem, ale provozováno australským královským námořnictvem a poslední čtyři získalo indické královské námořnictvo. Další tři plavidla byla objednána Indií, ale jejich stavba byla později zrušena.[2]

Do programu stavby se zapojilo plných osm loděnic – Cockatoo Island v Sydney (8 ks), Walkers Limited v Maryborough v Queenslandu (7 ks), Evans Deakin & Co v Brisbane v Queenslandu (11), Morts Dock & Engineering v Sydney (14 ks), Poole & Steel v Sydney (7 ks), State Dockyard v Newcastlu v Novém Jižním Walesu (1 ks), HMA Naval Dockyard ve Williamstownu ve státě Victoria (8 ks) a Broken Hill Pty Co Ltd ve městě Whyalla v Jižní Austrálii (4 ks). Zpočátku stavba probíhala pomalu kvůli špatné koordinaci, nedostatku zkušeností, materiálu i kvalifikovaných pracovníků.[2] Stavbu zpomalilo rovněž rozptýlení stavby mezi několik malých loděnic rozesetých na velkých vzdálenostech, mezi nimiž pendlovala malá skupina loďařských specialistů-poradců, normálně sídlících v Sydney.[4]

Konstrukce

Korveta Castlemaine se dochovala jako muzejní loď

Plavidla mohla krátkodobě přepravovat až 400 osob, při čtyřdenní plavbě to bylo až 100 osob.[4] Výzbroj a vybavení jednotlivých plavidel se lišily. Nejobvyklejší sestavu výzbroje tvořil jeden 76mm kanón (alternativně jeden 102mm kanón Mk.XIX) na přídi, tři 20mm kanóny Oerlikon, dva 7,62mm kulomety Lewis a dva 7,62mm kulomety Vickers (časté bylo nahrazení 76mm kanónu účinnějším 102mm kanónem, přičemž jeden Oerlikon často během služby nahradil 40mm kanón Bofors). Dále lodě nesly 40 hlubinných pum, k jejichž vypouštění sloužily čtyři vrhače a dvě skluzavky. K vyhledávání ponorek sloužil sonar ASDIC. Pohonný systém tvořil parní stroje s trojnásobnou expanzí, pohánějící dva lodní šrouby.[2]

Služba

Korveta Bunbury
Korveta Warrnambool se roku 1947 potápí po zásahu minou

Australské královské námořnictvo korvety využívalo na všech bojištích od Atlantiku, přes Středomoří, Indický oceán až po Pacifik a Arktidu. Osvědčila se jako užitečná víceúčelová plavidla. Byla využívána především k doprovodu konvojů, likvidaci min, nebo transportu vojáků a zásob. Australské korvety HMAS Maryborough, HMAS Wollongong, HMAS Toowoomba, Bathurst, HMAS Burnie, HMAS Goulburn a HMAS Ballarat byla poslední plavidla, která opustila Japonci obsazený Singapur.[3] HMAS Deloraine (s asistencí korvet HMAS Katoomba a HMAS Lithgow) jako první australská loď potopila ponorku, když 20. ledna 1942 poblíž Darwinu poslala ke dnu japonskou I-124.[2][4] Dne 11. září 1943 se Wollongong podílela na potopení německé ponorky U-617 a dne 11. února 1944 se korvety HMAS Ipswich a HMAS Launceston podílely na potopení japonské ponorky Ro-110.[2] Zajímavého úspěchu dosáhla indická korveta HMIS Bengal, která se společně s tankerem Ondina ubránila útoku dvou silných japonských pomocných křižníků třídy Hókoku Maru, přičemž samotný křižník Hókoku Maru byl ve střetu potopen.[2]

V bojích druhé světové války byla ztracena pouze korveta HMAS Armidale, potopená japonskými letadly 1. prosince 1942 poblíž Timoru. Korvety HMAS Geelong a HMAS Wallaroo se za války potopily po strážce s americkými nákladními plavidly z jejich konvoje. Poslední HMAS Warrnambool byla zničena minou v září 1947 u pobřeží Queenslandu při likvidaci obranného minového pole u Velkého bariérového útesu.[3] Po válce byla část plavidel využita při likvidaci min a převozu vojáků a osvobozených válečných zajatců. V letech 1951–1957 bylo pět korvet reaktivováno a využito při výcviku.[2] Australské královské námořnictvo vyřadilo jako poslední v říjnu 1960 korvetu HMAS Wagga.[2] Australské korvety během své služby urazily celkem 6 700 000 námořních mil (12 400 000 kilometrů) a na jejich palubě zahynulo 83 námořníků.[2]

Uživatelé

  • AustrálieAustrálie Austrálie – Za druhé světové války provozovalo 56 korvet této třídy. Tři byly za války ztraceny a čtvrtá byla zničena roku 1947.[2]
  • ČínaČína Čína – Vyřazená australská korveta HMAS Bendigo byla prodána hongkongské soukromé společnosti. Později plavidlo získalo námořnictvo Čínské lidové osvobozenecké armády, které jej po vyzbrojení zařadilo do služby jako Luo-jang. Ročenka Jane’s Fighting Ships plavidlo uváděla ještě v letech 1987/1988.[5]
  • IndieIndie Indie – Za druhé světové války provozovala čtyři korvety.[2]
  • IndonésieIndonésie Indonésie – Získala celkem čtyři původně Nizozemské korvety. Korveta KRI Hang Tuah (ex Ipswich) byla 28. dubna 1958 potopena náletem bombardéru B-26 Invader provozovaného CIA.[2]
  • NizozemskoNizozemsko Nizozemsko – Po válce získalo osm korvet. Později čtyři prodalo Indonésii.[2]
  • TureckoTurecko Turecko – Po válce získalo pět korvet.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ HMAS Bathurst (I) [online]. Royal Australian Navy [cit. 2017-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r Bathurst Class Corvettes [online]. Nepean Naval and Maritime Museum [cit. 2017-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-11. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d WALKER, Frank. Royal Australian Navy Corvettes World War II [online]. Battle for Australia Association, prosinec 2003 [cit. 2017-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e STEVENS, David. The Australian Corvettes [online]. Royal Australian Navy [cit. 2017-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ HMAS Bendigo (I) [online]. Royal Australian Navy [cit. 2017-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • BRIGGS, Mark. The Australian Bathurst-class Minesweeper Corvette. In: JORDAN, John. Warship 2022. Oxford: Osprey Publishing, 2022. ISBN 978-1-4728-4781-2. S. 178 až 190. (anglicky)
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 369. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Indonesia.svg
bendera Indonesia
HMAS Warrnambool sinking 1947.jpg
Australian Bathurst class corvette HMAS Warrnambool sinking after striking a mine on 13 September 1947
HMAS Cowra gun crew (109986).jpg
AWM caption : "TARAKAN ISLAND. 1945-06-22. HMAS COWRA AND CREW, PREVIOUSLY ENGAGED IN MINESWEEPING AND CONVOY WORK ROUND TARAKAN ISLAND, BEGAN PREPARATIONS FOR A TRIP TO MOROTAI. SHOWN, MEMBERS OF THE CREW PRACTICING GUN DRILL ON THE SHIP'S MAIN ARMAMENT, A 4 INCH M19 QF GUN. IDENTIFIED PERSONNEL ARE:- PM4633 ABLE SEAMAN C. D. HEARD (1); 21756 PETTY OFFICER J. L. GRAY (2); B2344 ABLE SEAMAN H. W. MOESSINGER (3); PM2160 LEADING SEAMAN N. R. GERRARD (4); PM3489 ABLE SEAMAN E. A. THOMPSON (5); PM6741 ABLE SEAMAN N. B. SHEPHERD (6); PA4352 ABLE SEAMAN I. S. SMOKER (7)."
Latrobe (AWM 044738).jpg
AWM Caption: "BATHURST CLASS MINESWEEPER/CORVETTE HMAS LATROBE. COMMISSIONED ON 6TH NOVEMBER 1942 LATROBE SPENT HER WAR SERVICE CARRYING OUT MINESWEEPING, CONVOY, PRISONER OF WAR EVACUATION AND TROOP CARRYING DUTIES. AFTER THE WAR SHE WAS BASED AT WESTERNPORT, VICTORIA AS A TRAINING SHIP. ON 18TH MAY 1956 LATROBE WAS SOLD AS SCRAP TO HONG KONG ROLLING MILLS LTD. LATROBE WAS ONE OF ONLY TWO RAN SHIPS LAUNCHED BY A MAN".
HMAS Castlemaine April 2011.JPG
Autor: Nick-D, Licence: CC BY-SA 3.0
Museum ship ex-HMAS Castlemaine viewed from Commonwealth Park, Williamstown in April 2011
HMAS Bathurst launching 004269.jpg
Australian War Memorial image 004269 HMAS Bathurst being launched at Cockatoo Dockyard, Sydney