Třída Beograd
| Třída Beograd | |
|---|---|
%2c_jugoslawische_Schiffe.jpg) (c) Bundesarchiv, Bild 101I-185-0116-22A / Arndt / CC-BY-SA 3.0 Torpédoborce Dubrovnik a Beograd po okupaci země | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Jugoslávské královské námořnictvo Regia Marina Kriegsmarine |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 3 |
| Osud | potopeny |
| Předchůdce | Dubrovnik |
| Nástupce | Split |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1210 t (standardní) 1655 t (plný) |
| Délka | 98 m |
| Šířka | 9,5 m |
| Ponor | 3,18 m |
| Pohon | 2 par. turbíny, 3 kotle 40 000 shp |
| Rychlost | 38 uzlů |
| Posádka | 145 |
| Výzbroj | 4× 120mm kanón (4×1) 4× 40mm kanón (2×2) 2× 15mm kulomet (2×1) 6× 550mm torpédomet (2×3) 30 min |
Třída Beograd byla třída torpédoborců jugoslávského královského námořnictva konstrukčně vycházející z francouzského typu Simoun.[1] Jeden torpédoborec byl potopen při okupaci Jugoslávie. Zbylé dva byly ukořištěny a potopeny v dalším průběhu války.
Pozadí vzniku
Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy pojmenované po hlavních městech Srbska, Chorvatska a Slovinska Beograd, Ljublana a Zagreb. Plavidla byla objednána v roce 1936.[2] Zatímco první byl postaven ve francouzské loděnici Ateliers et Chantiers de la Loire v Saint-Nazaire[3], zbylé dva postavila domácí loděnice Jadranska Brodogradilista ve Splitu. Na vodu byly spuštěny v letech 1937–1938 a do služby byly přijaty v roce 1939.[2]
Konstrukce
Výzbroj tvořily čtyři 120mm kanóny Škoda v jednohlavňových věžích, čtyři 40mm kanóny Bofors, šest 15mm kulometů a dva trojhlavňové 550mm torpédomety. Loď mohla nést až 30 min. Pohonný systém tvořily dvě parní turbíny Parsons a tři kotle Yarrow. Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 38 uzlů.[1] Dosah byl 1200 námořních mil při rychlosti 16 uzlů.[2]
Operační služba
Služba plavidel v jugoslávském námořnictvu skončila kvůli okupaci země v dubnu 1941.[1] Beograd dne 6. dubna 1941 poškodily německé střemhlavé bombarédry a dne 17. dubna 1941 jej Itaové ukořistili v Kotoru. Ve stejný den Zagreb vyhodila do vzduchu vlastní posádka a torpédoborec Ljublana byl rovněž ukořistěn Italy. Itálie oba získané torpédoborce zařadila do královského námořnictva jako Sebenico a Lubiana.[2] Modifikovanou výzbroj tvořily čtyři 120mm kanóny, jeden 37mm kanón, pět 20mm kanónů a šest 533mm torpédometů. Torpédoborec Lubiana dne 1. dubna 1943 ztroskotal na pobřeží Tunisu.[4]
Po italské kapitulaci Sebenico dne 11. září 1943 ukořistili Němci.[4] Kriegsmarine jej do služby zařadila jako TA 43.[3] Loď byla potopena vlastní posádkou dne 1. května 1945 poblíž Terstu.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 167.
- ↑ a b c d e YUGOSLAVIAN NAVY (YUGOSLAVIA) [online]. Navypedia.org [cit. 2015-06-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b TA43 [online]. German-navy.de [cit. 2015-06-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b [Pejčoch, Novák, Hájek (1994), s. 180.]
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.
Média použitá na této stránce
(c) Bundesarchiv, Bild 101I-185-0116-22A / Arndt / CC-BY-SA 3.0
Yugoslavian destroyers Dubrovnik (left, then Italian Premuda), and Beograd (then Italian Sebenico)
The Simoun, ONI203 booklet for identification of ships of the French Navy, published by the Division of Naval Inteligence of the Navy Department of the United States (9 November 1942).