Třída Birkenhead

Třída Birkenhead
HMS Birkenhead
HMS Birkenhead
Obecné informace
Uživatelvlajka Royal Navy
Typlehký křižník
Lodě2
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída Birmingham
Nástupcetřída Arethusa
Technické údaje Birkehead
Výtlak5235 t (standardní)
5855 t (plný)[1]
Délka135,9 m (max.)
Šířka15,2 m
Ponor4,57 m
Pohon12 kotlů, 4 parní turbíny
25 000 shp
Rychlost25,5 uzlu
Posádka452
Výzbroj10× 140mm kanón (10×1)
1× 76mm kanón
2× 533mm torpédomet (2×1)
Pancíř76mm boky
38mm paluba
102mm štídy děl
102mm veliteská věž
Technické údaje Chester
Výtlak5185 t (standardní)
5795 t (plný)
Délka139,1 m (max.)
Šířka15,2 m
Ponor4,65 m
Pohon12 kotlů, 4 parní turbíny
31 000 shp
Rychlost26,5 uzlu
Posádka402

Třída Birkenhead byla třída lehkých křižníků Royal Navy. Byla to poslední z pěti tříd křižníků souhrnně označovaných jako třída Town. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Původně byly objednány řeckým námořnictvem a po vypuknutí první světové války byly převzaty britským námořnictvem. Po válce o ně Řecko již nemělo zájem a proto byly roku 1921 vyřazeny.[2]

Stavba

Po skončení balkánských válek navrhl velitel řeckého námořnictva Mark Kerr jeho posílení o moderní plavidla sloužící k obraně země a jejího námořního obchodu. Požadoval torpédoborce a ponorky, doplněné o průzkumné letouny a krycí síly v podobě lehkých křižníků. Jeho záměry se naplnily jen částečně, neboť řecká vláda dala přednost objednání bitevních lodí Salamis (v Německu) a Vasilefs Konstantinos (ve Francii). Dokončení obou zabránilo vypuknutí války. Alespoň částečným naplněním Kerrova plánu byla britskému konsorciu Coventry Syndicate zadaná objednávka na dva lehké křižníky a čtyři torpédoborce, které byly po vyuknutí války odkoupeny Brity jako třída Medea. Křižníky byly upravenou verzí britské třídy Chatham, přičemž hlavní změnou bylo použití lehčích 140mm kanónů, namísto obvyklé ráže 152 mm. Dvojici křižníků Antinavarhos KontouriotisLambros Katsonis rozestavěla roku 1914 britská loděnice Cammell Laird v Birkenheadu. Po vypuknutí první světové války britské královské námořnictvo potřebovalo posílit o nová plavidla, a proto roku 1915 obě plavidla získalo. Do služby byly křižníky přijaty v letech 1915–1916.[3]

Jednotky třídy Birkenhead:[3]

JménoLoděniceZaložení kýluSpuštěnaVstup do službyPoznámka
Birkenhead (ex Antinavarhos Kontouriotis)Cammell Laird, Birkenhead27. března 191418. ledna 1915květen 1915Prodán do šrotu 1921.
Chester (ex Lambros Katsonis)Cammell Laird, Birkenhead7. října 19148. prosince 1915květen 1916Prodán do šrotu 1921.

Konstrukce

Poškozený HMS Chester po bitvě u Jutska

Oba křižníky se mírně lišily svým výtlakem, rozměry a pohonným systémem, díky čemuž byl Chester o jeden uzel rychlejší.[4] Část boků chránil 76mm pancéřový pás. Dále byly křižníky vybaveny 26mm pancéřovou palubou a chráněn byl také můstek. Výzbroj představovalo deset 140mm/50 kanónů BL Mk.I, jeden protiletadlový 76mm kanón (ten nahradil původně zamýšlenou dvojici protiletadlových 47mm kanónů) a dva 533mm torpédomety. Pohonný systém tvořilo dvanáct kotlů Yarrow a čtyři parní turbíny Parsons o výkonu 25 000 shp (Chester 31 000 shp), pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 25,5 uzlu (Chester 26,5 uzlu).[3]

Modifikace

Roku 1916 byly oba křižníky vybaveny novým trojnožkovým stožárem. Birkenhead byl roku 1918 na přídi vybaven plošinou pro start letounů a na zádi vybavením pro vypouštění balónu.[3]

Osudy

140mm dělo obsluhované Jackem Cornwellem v bitvě u Jutska je dnes vystaveno v londýnském Imperial War Museum.

Obě lodi byly nasazeny na přelomu května a června 1916 v bitvě u Jutska. Chester se v bitvě střetl s trojicí německých lehkých křižníků a nalákal je před hlavně britských bitevních křižníků, jež následně potopily SMS Wiesbaden. Sám Chester přitom byl sedmnáctkrát zasažen a utrpěl ztrátu 35 mrtvých a 42 raněných. Po bitvě byl Jack Cornwell, šestnáctiletý námořník z Chesteru, posmrtně vyznamenán Viktoriiným křížem. Jako poslední přeživší z přední dělové věže totiž, přes svá těžká zranění, pokračoval v palbě. Zemřel druhý den po konci bitvy.

Oba křižníky válku přečkaly, roku 1919 byly přesunuty do rezervy a v květnu 1920 vyřazeny. Oba byly nabídnuty Řecku, které o ně však již nemělo zájem. Proto byly roku 1921 prodány do šrotu.[2][3]

Odkazy

Reference

  1. BIRKENHEAD light cruisers (2, 1915 - 1916) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Hrbek 2001, s. 195.
  3. a b c d e GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1906–1921. New York: Conway Maritime Press., 1985. S. 58. (anglicky) 
  4. HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. Dostupné online. 28-029-88. S. 58–59. 

Literatura

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. S. 337. 

Související články

  • Seznam křižníků Royal Navy

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

HMS Chester (damaged).jpg
British light cruiser HMS CHESTER, showing damage sustained at the Battle of Jutland, 31 May 1916
BL5.5inch-50cal-MkI-NavalGun-IWM-August2006.jpg
Autor: Flickr user Marcin Wichary https://www.flickr.com/photos/mwichary, Licence: CC BY 2.0

Naval guns at the Imperial War Museum, London.