Třída Borodino
| Třída Borodino | |
|---|---|
 Izmail | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Ruské carské námořnictvo |
| Typ | bitevní křižník |
| Lodě | 4 |
| Osud | 4 zrušeny |
| Nástupce | třída Kronštadt |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 32 500 t[1] |
| Délka | 221,9 m |
| Šířka | 29,9 m |
| Ponor | 8,7 m |
| Rychlost | 29 uzlů |
| Výzbroj | 12× 356mm kanón (4×3) 24× 130mm kanón (24×1) 8× 75mm kanón (8×1) 4× 63mm kanón (4×1) 6× 533mm torpédomet |
| Pancíř | 240mm boky 75mm paluba 300–400mm velitelská věž 240mm věže |
Třída Borodino byla třída bitevních křižníků stavěných za první světové války pro Ruské carské námořnictvo. Žádná ze čtyř lodí rozestavěných roku 1912 nebyla dokončena. Později byly sešrotovány.
Pozadí vzniku
Objednány byly čtyři jednotky této třídy. Stavba všech byla zahájena roku 1912. Hotové trupy byly na vodu spuštěny v letech 1915–1916. Poté se ale práce na nich zastavily, protože byla stavba příliš vyčerpávající pro válkou vyčerpanou ekonomiku. Stavba měla být obnovena po válce. Trupy bitevních křižníků Borodino, Kinburn a Navarin byly sešrotovány roku 1923. V případě Izmailu práce v omezené míře pokračovaly až do roku 1918.[2]
Po skončení ruské občanské války se nějakou dobu uvažovalo o dokončení Izmailu. Na něm práce pokročily ze všech lodí nejdále. V polovině 20. let byl dokonce zvažován projekt přestavby Izmailu na letadlovou loď (konkurenční projekt navrhoval přestavět bitevní loď Frunze). V takovém případě by plavidlo mělo silně pancéřované boky a letovou palubu a neslo by okolo 75 letadel. Ambiciózní přestavba ale nebyla v silách válkou rozvráceného sovětského hospodářství.[3] Nakonec byl roku 1931 sešrotován i Izmail.[4]
Jednotky třídy Borodino:[2]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Osud |
|---|---|---|---|
| Borodino | 1912 | 1. července 1915 | Sešrotována 1923 |
| Izmail | 1912 | 17. června 1915 | Sešrotována 1931 |
| Kinburn | 1912 | 30. října 1915 | Sešrotována 1923 |
| Navarin | 1912 | 9. listopadu 1916 | Sešrotována 1923 |
Konstrukce
Hlavní výzbroj mělo tvořit dvanáct 356mm kanónů ve čtyřech třídělových věžích stojících v ose lodi. Sekundární výzbroj tvořilo dvacet čtyři 130mm kanónů umístěných v kasematech. Lehkou výzbroj představovalo osm 75mm kanónů a čtyři 63mm kanóny. Lodě rovněž měly nést šest 533mm torpédometů.[2] Plánovaná nejvyšší rychlost byla 29 uzlů.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. Dostupné online. 28-029-88. S. 38–39.[Dále jen Hynek, Klučina a Škňouřil (1988)]
- ↑ a b c HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 4. Rok 1917. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-85983-89-3. S. 187.
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 147.
- ↑ Hynek, Klučina a Škňouřil (1988), s. 48.
Literatura
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. S. 337.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Borodino na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce