Třída Bragadin
| Třída Bragadin | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatel | Regia Marina |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 2 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | Ettore Fieramosca |
| Nástupce | třída Squalo |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 965 t (na hladině) 1068 t (pod hladinou)[1] |
| Délka | 71,5 m |
| Šířka | 6,15 m |
| Ponor | 4,98 m |
| Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory, 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 11,5 uzlu (na hladině) 7 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | 9000 nám. mil při 8 uzlech (na hladině) 72 nám. mil při 4 uzlech (pod hladinou) |
| Posádka | 55 |
| Výzbroj | 1× 102mm kanón 2× 13,2mm kulomet (2×1) 4× 533mm torpédomet (6 torpéd) 16–24 min |
| Ostatní | operační hloubka ponoru 90 m |
Třída Bragadin byla třída minonosných ponorek italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě v italském námořnictvu byly v letech 1931–1948. Účastnily se bojů druhé světové války. Sloužily výhradně pro zásobovací mise.[1]
Stavba
Celkem byly postaveny dvě ponorky této třídy. Postavila je italská loděnice Tosi v Tarentu. Do služby byly přijaty roku 1931.[1]
Jednotky třídy Bragadin:[2]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámky |
|---|---|---|---|---|
| Marcantonio Bragadin | 1927 | 21. července 1929 | listopad 1931 | Vyřazena 1948. |
| Filippo Corridoni | 1927 | 30. března 1930 | listopad 1931 | Vyřazena 1948. |
Konstrukce
Ponorky měly jednotrupou koncepci. Konstrukčně navazovaly na třídu Pisani.[2] Nesly čtyři příďové 533mm torpédomety se zásobou šesti torpéd. Dále nesly jeden 102mm kanón a dva 13,2mm kulomety. Dvě trubice na zádi pojmuly 16–24 min. Pohonný systém tvořily dva diesely Tosi o výkonu 1500 bhp a dva elektromotory Marelli o výkonu 1000 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 11,5 uzlu na hladině a 7 uzlů pod hladinou.[1] Dosah byl 9000 námořních mil při rychlosti 8 uzlů na hladině a 72 námořních mil při rychlosti 4 uzly pod hladinou. Operační hloubka ponoru dosahovala 90 metrů.[2]
Modifikace
Pro zlepšení nautických vlastností byla dodatečně zvýšena příď. Roku 1935 byly minové trubice přesunuty ze zádě na příď.[1]