Třída Brin
| Třída Brin | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatel | Regia Marina |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 5 |
| Osud | 4 ztraceny 1 vyřazena |
| Předchůdce | třída Marcello |
| Nástupce | třída Liuzzi |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1000 t (na hladině) 1245 t (pod hladinou)[1] |
| Délka | 72,47 m |
| Šířka | 6,68 m |
| Ponor | 4,54 m |
| Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory, 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 17,3 uzlu (na hladině) 8 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | 9000 nám. mil při 8 uzlech (na hladině) 90 nám. mil při 4 uzlech (pod hladinou) |
| Posádka | 58 |
| Výzbroj | 1× 120mm kanón 4× 13,2mm kulomet (4×1) 8× 533mm torpédomet (14 torpéd) |
| Ostatní | operační hloubka ponoru 110 m |
Třída Brin byla třída oceánských ponorek italského královského námořnictva. Celkem bylo postaveno 5 jednotek této třídy. Ve službě v italském námořnictvu byly v letech 1938–1948. Účastnily se bojů druhé světové války. Čtyři byly ve válce ztraceny.[1]
Stavba
Ponorky konstrukčně úzce vycházely z třídy Archimede. Celkem bylo postaveno pět ponorek této třídy. Jejich stavbu provedla italská loděnice Tosi v Tarentu. Do služby byly přijaty v letech 1938–1939.[1]
Jednotky třídy Brin:[2]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámky |
|---|---|---|---|---|
| Archimede | 1937 | 5. března 1939 | duben 1939 | Dne 15. dubna 1943 u brazilského pobřeží potopena americkým hydroplánem PBY Catalina. |
| Brin | 1936 | 3. dubna 1938 | červen 1938 | Roku 1943 kapitulovala, 1944–1945 využívána k výcviku. Vyřazena 1948. |
| Galvani | 1936 | 22. května 1938 | červenec 1938 | Dne 24. června 1940 v Perském zálivu potopena britskou šalupou HMS Falmouth. |
| Guglielmotti | 1936 | 11. září 1938 | říjen 1938 | Dne 17. března 1942 poblíž Kalábrie potopena britskou ponorkou HMS Unbeaten. |
| Torricelli | 1937 | 26. března 1939 | květen 1939 | Dne 23. června 1940 v Rudém moři potopena vlastní posádkou po střetu s britskými torpédoborci HMS Kandahar, HMS Khartoum a HMS Kingston a šalupou HMS Shoreham. |
Konstrukce
Ponorky měly částečně dvoutrupou koncepci. Nesly čtyři příďové a čtyři záďové 533mm torpédomety se zásobou 14 torpéd. Dále nesly jeden 120mm/43 kanón, který se nacházel v zadní části věže a byl krytý štítem. Doplňovaly jej čtyři 13,2mm kulomety. Pohonný systém tvořily dva diesely Tosi o výkonu 3400 bhp a dva elektromotory Ansaldo o výkonu 1300 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 17,3 uzlu na hladině a 8 uzlů pod hladinou.[1] Dosah byl 9000 námořních mil při rychlosti 8 uzlů na hladině a 90 námořních mil při rychlosti 4 uzly pod hladinou. Operační hloubka ponoru dosahovala 110 metrů.[2]
Modifikace
Na počátku války původní kanón nahradil nový 120mm/47, umístěný na palubě.[1]