Třída Caracciolo
| Třída Caracciolo | |
|---|---|
 Loď třídy Caracciolo | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Regia Marina |
| Typ | bitevní loď |
| Lodě | 4 |
| Osud | stavební program zrušen |
| Předchůdce | třída Andrea Doria |
| Nástupce | třída Littorio |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 31 400 t (standardní) 34 000 t (plný) |
| Délka | 210 m |
| Šířka | 29 m |
| Ponor | 9,4 m |
| Pohon | 4 turbínová soustrojí 20 kotlů 4 lodní šrouby 105 000 hp |
| Rychlost | 28 uzlů |
| Výzbroj | 8× 381mm kanón (4×2) 12× 152mm kanón (12×1) 8× 102mm kanón 12× 40mm kanón 8× torpédomet |
Třída Caracciolo byla třída čtyř bitevních lodí, které italská Regia Marina rozestavěla před zapojením země do první světové války. V roce 1916 byl jejich stavební program zastaven, dokončena nebyla ani jedna loď, ovšem například jejich kanóny byly používány ještě za druhé světové války monitorem Faà di Bruno či pobřežními bateriemi.
Pozadí vzniku
Po šesti dreadnoughtech tříd Dante Alighieri, třídy Conte di Cavour a třídy Andrea Doria měly italské námořnictvo posílit nová plavidla, lišící se zejména silnější výzbrojí 381mm kanóny. V letech 1914–1915 začaly práce na celkem čtyřech bitevních lodích této třídy.[1] Situaci ale změnil vstup, dosud neutrální, Itálie do světové války. V březnu 1916 byl celý program zastaven. Trup Francesco Caracciolo byl po válce spuštěn na vodu a později sešrotován. Sešrotovány byly i zbylé tři kusy. Cristoforo Colombo byl hotov z 5,5%, v případě Marcantonio Colonna a Francesco Morosini to bylo ještě méně.[1]
Některé prvky ale byly využity jinak. Například 381mm kanóny, vyrobené pro třídu Caracciolo, byly využity jako výzbroj monitoru Faà di Bruno , plovoucích či pobřežních baterií. Italský monitor Faà di Bruno a některé pobřežní baterie jimi byly vyzbrojeny ještě během druhé světové války.[2]
Konstrukce
Hlavní výzbroj mělo tvořit osm 381mm kanónů umístěných ve čtyřech dvoudělových věžích.[1] Sekundární výzbroj tvořilo dvanáct 152mm kanónů v kasematech a osm 102mm kanónů. Lehkou výzbrojí bylo dvanáct 40mm kanónů a plavidla měla nést rovněž osm torpédometů. Pohonný systém tvořily čtyři turbíny a 20 kotlů. Lodní šrouby byly čtyři. Tato třída měla dosahovat vysoké rychlosti 28 uzlů.[3]
Reference
- ↑ a b c Caracciolo class battleships [online]. Hazegray.org [cit. 2012-03-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Italian 381 mm/40 (15") Model 1914 [online]. Navweaps.com/, rev. 2006 [cit. 2012-03-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 2. Rok 1915. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-85983-85-0. S. 199.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Caracciolo na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
(c) Balin42632003 at the English Wikipedia, CC BY-SA 3.0
Italian Caracciolo class battleship