Třída Chamois

Třída Chamois
	Gazele
Obecné informace
Uživatelé	Francouzské námořnictvo; Svobodná Francie; Kriegsmarine; Marocké královské námořnictvo; Tuniské námořnictvo
Typ	avízo
Lodě	12
Osud	5 ztraceno; 7 vyřazeno
Předchůdce	třída Élan
Nástupce	třída Le Corse
Technické údaje plavidel dokončených před válkou
Výtlak	647 t (standardní); 900 t (plný)
Délka	73,8 m (mezi svislicemi); 78,3 m (max.)
Šířka	8,7 m
Ponor	3,28 m
Pohon	2 diesely, 2 lodní šrouby; 4000 hp
Rychlost	20 uzlů
Dosah	10 000 nám. mil při 9 uzlech
Posádka	106
Výzbroj	1× 100mm kanón nebo 2× 90mm kanón (1×2); 8× 13,2mm kulomet (1×4, 2×2); 2 vrhače, 1 spouštěč hlubinných pum

Třída Chamois byla třída minolovných avíz francouzského námořnictva z období druhé světové války. Celkem byla plánována stavba 24 jednotek této třídy. Dokončeno jich bylo jedenáct. Pět ještě pro francouzské námořnictvo, tři v průběhu války pro německou Kriegsmarine a konečně tři po skončení války opět pro francouzské námořnictvo. Za války dále tři sloužily v silách Svobodné Francie. Po jednom plavidle v letech 1959 a 1961 získali Tunis a Maroko.

Stavba

Třída konstrukčně navazovala na předcházející třídu Élan. Celkem byla plánována stavba 24 jednotek této třídy. Do stavby se zapojily loděnice Ateliers et Chantiers de La Loire v Nantes, Forges et Chantiers de la Méditerranée v La Seyne, Ateliers et Chantiers de Provence v Port-de-Bouc, Arsenal de Lorient v Lorientu a Forges et Chantiers de la Gironde v Bordeaux. Stavba patnácti jednotek byla zrušena. Několik bylo dokončeno ještě pro francouzské námořnictvo a část jich získalo Německo jako rychlé eskortní lodě. Čtyři jednotky byly dokončeny po válce.^[2]

Jednotky třídy Chamois:^[1]

Jméno	Loděnice	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Status
Commandant de Pimodan (A 06, F 739, ex Alfred de Courcy)	Ateliers et Chantiers de La Loire	1939	1941	1949	Do šrotu 1966.
Amiral Duperré	Ateliers et Chantiers de La Loire	1939	–	–	Stavba zrušena 1940.
Amiral Gourdon	Forges et Chantiers de la Méditerranée	1939	–	–	Stavba zrušena 1940.
Amiral Sénès	Ateliers et Chantiers de Provence	1939	1942	březen 1944	Ukořistěno Němci a přejmenováno na SG21 Bernd von Arnim (Conway uvádí SG16^[2]). Dne 15. srpna 1944 poblíž Saint-Tropez potopeno americkým torpédoborcem USS Somers (DD-381).^[3]
Annamite (ex Chamois)	Arsenal de Lorient	1938	17. června 1939	únor 1940	V letech 1940–1942 podřízeno vládě ve Vichy. Od listopadu 1942 v silách Svobodné Francie. Od roku 1961 marocký El Lahiq. Vrácen 1967. První velká válečná loď marockého námořnictva.^[4]
Chamois	Arsenal de Lorient	1936	29. dubna 1938	1939	Dne 27. listopadu 1942 potopeno vlastní posádkou v Toulonu. Vyzvednuto Němci a zařazeno jako SG21. Dne 15. srpna 1944 potopeno poblíž Toulonu.^[2]
Chevreuil	Arsenal de Lorient	1937	17. června 1939	1939	Dne 3. července 1940 ukořistěno Brity a předáno silám Svobodné Francie. Od 13. října 1959 tuniský Destour. Od roku 1972 hulk.^[5]
Enseigne Ballande	Ateliers et Chantiers de Provence	1939	25. května 1942	–	Němci přejmenováno na SG22 (SG17). Nedokončené potopeno vlastní posádkou 20. srpna 1944.^[3]
Enseigne Bisson	Ateliers et Chantiers de La Loire	1939	–	–	Stavba zrušena 1940.
Gazelle	Arsenal de Lorient	1937	17. června 1939	říjen 1939	Od listopadu 1942 v silách Svobodné Francie. Do šrotu 1961.
Bisson (A 05, F 737, ex L`Ambitieuse)	Arsenal de Lorient	1939	5. března 1946	1947	Do šrotu 1964.
La Furieuse	Forges et Chantiers de la Méditerranée	1939	–	–	Stavba zrušena 1940.
La Généreuse	Arsenal de Lorient	1939	–	–	Stavba zrušena 1940.
L`Heureuse	Arsenal de Lorient	1939	–	–	Stavba zrušena 1940.
La Joyeuse	Ateliers et Chantiers de Provence	1939	–	–	Stavba zrušena 1940.
La Maliceuse	Arsenal de Lorient	1939	–	–	Stavba zrušena 1940.
Commandant Ducuing (ex La Preneuse)	Forges et Chantiers de la Gironde	1939	8. června 1948	–	Stavba zrušena 1948.
La Rieuse	Forges et Chantiers de la Gironde	1939	–	–	Stavba zrušena 1940.
La Sérieuse	Forges et Chantiers de la Gironde	1939	–	–	Stavba zrušena 1940.
La Surprise (ex Bamobora)	Arsenal de Lorient	1938	17. června 1939	březen 1940	Dne 8. listopadu 1942 potopena.
La Trompeuse	Ateliers et Chantiers de Provence	1939	–	–	Stavba zrušena 1940.
Commandant Amyot d`Inville (A 07, F 738, ex La Victorieuse)	Ateliers et Chantiers de La Loire	1939	1941	1947	Do šrotu 1965.
Matelot Leblanc	Ateliers et Chantiers de Provence	1939	10. července 1942	květen 1943	Němci přejmenováno na SG41, zařazeno do služby jako SG14. Dne 24. srpna 1944 jižně od Capri potopeno spojeneckým letectvem.^[3]
Rageot de la Touche	Ateliers et Chantiers de Provence	1939	2. září 1942	říjen 1943	Němci přejmenováno na SG15 a SG42 a od května 1944 na UJ2229. Dne 25. května 1944 poblíž Janova potopeno torpédem.^[3]

Konstrukce

Plánovanou výzbroj představovaly dva 100mm kanóny, osm 13,2mm kulometů a minolovné vybavení. Finální složení výzbroje ale více odpovídalo eskortnímu plavidlu. Jako minolovka nakonec nebyla vybavena žádná. Skutečnou výzbroj tvořil jeden 100mm kanón (nebo dva 90mm kanony), osm 13,2mm kulometů, dále dva vrhače a jeden spouštěč hlubinných pum, kterých bylo neseno čtyřicet kusů. Pohonný systém tvořily dva diesely Sulzer o výkonu 4000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala dvacet uzlů. Dosah byl 10 000 námořních mil při rychlosti devět uzlů.^[1]

Modifikace

Po válce dokončená plavidla nesla dva 105/45 kanóny, jeden 40mm/60 kanón Mk.3, čtyři 20mm/70 kanóny Mk.4, čtyři vrhače a dva spouštěče hlubinných pum se zásobou 120 kusů.^[1] Podobně byla po válce upravena rovněž výzbroj plavidel Annamite, Chevreul a Gazelle.^[1]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e CHAMOIS avisos-minesweepers (1939 - 1944) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-12-12]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 277. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d SG14 escorts (1943 - 1944) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-12-12]. Dostupné online. (anglicky)
↑ EL LAHIQ corvette (1940/1961) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-12-12]. Dostupné online. (anglicky)
↑ DESTOUR corvette (1939/1959) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-12-12]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Chamois na Wikimedia Commons

[nav-1] CHAMOIS avisos-minesweepers (1939 - 1944) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-12-12]. Dostupné online. (anglicky)

[con-2] GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 277. (anglicky)

[nav4-3] SG14 escorts (1943 - 1944) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-12-12]. Dostupné online. (anglicky)

[nav2-4] EL LAHIQ corvette (1940/1961) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-12-12]. Dostupné online. (anglicky)

[nav3-5] DESTOUR corvette (1939/1959) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-12-12]. Dostupné online. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

Navigation

Navigace

Tématické portály