Třída Clemson

Třída Clemson
USS Clemson (DD-186)
Obecné informace
Uživatel	US Navy
Typ	torpédoborec
Lodě	156
Osud	vyřazeny
Předchůdce	třída Wickes
Nástupce	třída Farragut
Technické údaje
Výtlak	1 090 t standardní 1 310 t plný[1]
Délka	94,5 m na vodorysce 95,7 m celkem
Šířka	9,4 m
Ponor	3 m
Pohon	4 kotle White-Foster 2 parní turbíny Westinghouse 27 000 hp (20,1 MW)
Palivo	400 t topného oleje
Rychlost	35 uzlů (65 km/h)
Dosah	2 500 nám. mil (4 633 km) při 20 uzlech (37 km/h)
Posádka	114 důstojníků a námořníků
Výzbroj	Po dokončení: 4 x 102 mm (4"/50 Mark 9) (4xI) 12 x 533 mm torpédomety (4xIII) pro torpéda Bliss-Leavitt 21" Mark 8[2] 2 x skluzavka hlubinných náloží Mk 6 a Mk 9

Třídu Clemson tvořilo celkem 156 torpédoborců, které sloužily v US Navy od konce první světové války až do druhé světové války. Část z nich během druhé světové války sloužila i v Royal Navy.

Námořnictvo Spojených států přebíralo jednotlivé torpédoborce do služby v letech 1919 až 1922. Lodě byly stavěny v loděnicích New York Shipbuilding a Bethlehem Steel. Šlo o modifikaci předchozí třídy Wickes a jednotky obou tříd byly souhrnně označovány jako „liberty“ destroyers (torpédoborce „svobody“). Byly to poslední torpédoborce s průběžnou palubou (flush deck) zařazené do služby u US Navy před druhou světovou válkou. Stejně jako všechny předchozí třídy amerických torpédoborců se i třída Clemson vyznačovala čtyřkomínovou konfigurací. Žádné další americké torpédoborce již tuto siluetu neměly.

Třída Clemson navázala na předchozí třídu Wickers. Stejně jako ona byla i třída Clemson určena primárně k oceánské službě a k doprovodu nejrychlejších bitevních křižníků, které byly v té době navrhovány. Paradoxně žádný z nich nebyl realizován.^[1]

Od předchozí třídy se jednotky této třídy lišily zejména větší zásobou paliva (400 t oproti 300 t) a o 200 námořních mil (370 km) větším dosahem. To ale vedlo ke zvýšení plného výtlaku na 1310 t. Při zachování rozměrů si tato úprava vyžádala zvětšení ponoru o 0,1 m na 3 m. Zvýšení výtlaku při zachování rozměrů a tvaru trupu si vynutilo instalaci výkonnějších strojů pro udržení stejné rychlosti.^[1]

Výzbroj zůstala zachována jako u předchozí třídy. Čtyři 102mm kanóny 4"/50 Mark 9 byly umístěny po jednom na přídi a zádi a dva byly umístěny na nástavbě uprostřed lodi po stranách komínů. Zadní 102mm kanón byl později přesunut více k přídi na zadní nástavbu, aby uvolnil místo dvěma skluzavkám hlubinných náloží. Dělo na přídi bylo často vybaveno ochranným štítem. Tím bylo výjimečně vybaveno i dělo na zádi. Protiletadlová výzbroj nejprve sestávala ze dvou 76,2mm kanonů (3"/23) a páru 12,7mm kulometů. Po vstupu USA do války byla protiletadlová výzbroj na stále sloužících jednotkách posílena o 40mm Boforsy a 20mm Oerlikony.^[1]

Některé jednotky třídy Clemson se ale odlišovaly výzbrojí od tohoto standardu. Hovey a Long (DD-208 a 209) měly na přídi a zádi místo jednohlavňových 4"/50 Mark 9 umístěnu dvouhlavňovou lafetaci. Hatfield, Brooks, Gilmer, Fox a Kane (DD-231 až 235) měly místo 4"/50 Mark 9 nainstalovány děla 127mm/51.^[1][3]

Hlavní výzbroj tvořily čtyři trojhlavňové torpédomety ráže 533 mm umístěné asymetricky na levo- a pravoboku mezi hlavní a zadní nástavbou. K dispozici byla pouze torpéda nabitá v torpédometech, tedy celkem 12 kusů. Po jejich vystřelení je bylo třeba doplnit ze zásobovací lodě torpédoborců (AD).^[1]

Čtrnáct torpédoborců třídy Clemson se stalo účastníky tragédie u Honda Point 8. září 1923, při které bylo ztraceno sedm jednotek a dvě další poškozeny.

Několik jich bylo odprodáno nebo sešrotováno při snižování stavů na základě londýnské odzbrojovací konference (1930). Čtyři z nich (Putnam, Worden, Dale a Osborne) koupila Standard Fruit Company, která je nechala přestavět na tzv. „banana boats“ (banánové čluny) – odzbrojené, poháněné vznětovými motory místo turbín a kotlů a obsluhované posádkou devatenácti mužů sloužily tyto relativně rychlé nákladní lodě k dopravě banánů ze Střední Ameriky do Států.^[4]

19 jednotek bylo v roce 1940 předáno Royal Navy výměnou za pronájem britských základen v západním Atlantiku. V Royal Navy pak jednotky sloužily jako část třídy Town zejména při doprovodu konvojů. Další torpédoborce byly přestavěny na rychlé transportéry (APD), či zásobovací lodě hydroplánů (AVD) a sloužily během druhé světové války.

Většina lodí, které zůstaly ve službě za druhé světové války byla přezbrojena. Původní 102mm děla (4"/50 Mark 9) byla nahrazena víceúčelovými 76mm kanóny (3"/50 Mark 22). Zásobovací lodě hydroplánů (AVD) obdržely dva 76mm kanóny, rychlé transportéry (APD), minolovky (DMS) a minonosky (DM) měly po třech 76mm dělech a jednotky, které zůstaly v roli torpédoborců (DD) dostaly šest 76mm děl. Demontovaná 102mm děla byla použita v rámci programu DEMS na obchodních lodích jako prostředek protiponorkové ochrany. Další přestavby a rekonfiguraci výzbroje pak prodělaly jednotky předané Royal Navy.

Další více či méně častou modifikací stárnoucích plavidel byla přestavba na pomocné plavidlo (AG), malý tendr pro hydroplány (AVP), či předání pobřežní stráži (CG).

V rámci třídy Clemson byly postaveny následující jednotky:

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Clemson class destroyer na anglické Wikipedii.

• (anglicky) ADCOCK, Al. US Flush Deck Destroyers. Carrollton, Texas: Squadron/Signal Publications, 2003. (Warships in action; sv. 19). ISBN 0-89747-460-0. 4019. 

• Seznam amerických torpédoborců
• Námořnictvo Spojených států amerických

• Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Clemson na Wikimedia Commons
• (anglicky) Clemson-class destroyers na Destroyer History Foundation
• (anglicky) DD-186 Clemson
• ALDEN, John D. They Became Banana Boats [online]. navalhistory.org, 2019-03-12 [cit. 2019-07-19]. Adaptace původního článku z Proceedings (duben 1971). Dostupné online. (anglicky)