Třída Colorado
Třída Colorado | |
---|---|
USS Maryland | |
Obecné informace | |
Uživatel | US Navy |
Typ | bitevní loď |
Lodě | Colorado Maryland Washington West Virginia |
Předchůdce | třída Tennessee |
Nástupce | třída North Carolina |
Technické údaje | |
Výtlak | 32 600 t[1] |
Délka | 190,2 m |
Šířka | 29,7 m |
Ponor | 9,3 m |
Pohon | 27 585 kW |
Rychlost | 21 uzlů |
Dosah | 10 000 nám. mil |
Posádka | 1 407 |
Výzbroj | (po dokončení):[1] 8× 406 mm (4×2) 14× 127 mm (14×1) 4× 76 mm 2× torpédomet |
Pancíř | paluba 76 mm boky až 406 mm věže 406 mm[1] |
Třída Colorado byla třída bitevních lodí US Navy, které se účastnily druhé světové války. Z plánovaných jednotek USS Colorado, USS Maryland, USS West Virginia a USS Washington, byly dokončeny pouze první tři. Byly to typické americké bitevní lodě té doby – robustní, silně vyzbrojené, dobře pancéřované, ale relativně pomalé.[2]
West Virginia a Maryland se nacházely v Pearl Harboru při japonském útoku. První loď byla potopena a po vyzvednutí výrazně modernizována, druhá byla poškozena. I Maryland a Colorado byly za války, byť v menším rozsahu, modernizovány. Všechny tři lodě pak operovaly v Tichomoří, zejména při podpoře obojživelných operací. Maryland a West Virginia bojovaly v posledním střetnutí bitevních lodí v bitvě v úžině Surigao. Po válce lodi strávily řadu let v rezervě a na konci 50. let byly prodány k sešrotování.
Stavba
Všechny čtyři lodě byly Kongresem objednány v roce 1916 (pro rozpočtový rok 1917) a jejich stavba byla součástí rozsáhlého programu, který měl Americké námořnictvo posílit o 10 bitevních lodí a šest bitevních křižníků.[3] Stavba probíhala v loděnicích na východním pobřeží USA, jejich stavbu ale zdržela první světová válka a tak byly spuštěny na vodu teprve v letech 1920–1921 a dokončeny v letech 1921–1923.[2] Byly to poslední americké bitevní lodě, které byly dokončeny před Washingtonskou konferencí. Na konferenci se USA zavázaly k sešrotování 11 bitevních lodí a bitevních křižníků k nimž patřil i Washington (další dvě lodě byly přestavěny na letadlové)[4] – její trup byl v roce 1924 prodán k sešrotování. Konference také na řadu let utlumila stavbu lodí této kategorie takže nová třída North Carolina na ně navázala bezmála o dvacet let později.
Konstrukce
Třída Colorado konstrukčně navázala na předchozí třídu Tennessee, změnila se však její výzbroj. Čtrnáctipalcové kanóny použité u třídy Tennessee nahradily kanóny šestnáctipalcové (406 mm). Těch lodě nesly osm kusů ve čtyřech dvoudělových věžích. Sekundární výzbroj tvořily 127mm kanóny, umístěné v kasematech. Modernizace, provedená ve 30. letech se omezila pouze na posílení protiletadlové výzbroje a vylepšení systému řízení palby.[2]
Operační nasazení
Maryland a West Virginia zastihl japonský útok dne 7. prosince 1941 na základnu Pearl Harbor. West Virginia byla při náletu potopena, po vyzvednutí byla výrazně modernizována a od svých sesterských lodí se pak vizuálně lišila. Byl u ní rozšířen trup, oba mřížové stěžně byly demontovány a nástavba upravena. Dvojici komínů nahradil jeden. Instalován byl dále nový systém řízení palby, byla zesílena protiletadlová výzbroj a původní 127mm kanóny v kasematech nahradilo šestnáct 127mm kanónů v osmi dvoudělových věžích.
Poškozený Maryland byl opraven a prošel podobnou modernizací jako Colorado – zejména šlo o vylepšení protitorpédové ochrany a protiletadlové výzbroje (až čtyřicet kusů 40mm kanónů a padesát kusů ráže 20 mm). Dále z nich byl odstraněn zadní stožár a z dělových věží demontovány katapulty.
Všechny tři jednotky po modernizaci sloužily zejména při podpoře spojeneckých obojživelných operací v Pacifiku. Maryland a West Virginia také bojovaly v historicky posledním střetnutí bitevních lodí – bitvě v úžině Surigao dne 25. října 1944, ve které byl zničen Nišimurův Jižní svaz, skládající se z bitevních lodí Jamaširo, Fusó, těžkého křižníku Mogami a torpédoborců Mičišio, Asagumo, Jamagumo a Šigure.
Poválečná služba
Všechny tři jednotky se dočkaly konce války. Krátce poté byly převedeny do rezervy, ve které zůstaly do roku 1959, kdy byly prodány k sešrotování.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. Dostupné online. 28-029-88. S. 38–39.[Dále jen Hynek, Klučina, Škňouřil (1988)]
- ↑ HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři 5. díl - rok 1918. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-7277-102-7. S. 206.[Dále jen Hrbek (2002)]
- ↑ Hrbek (2002), s. 210.
Literatura
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4.. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
- HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři 5. díl - rok 1918. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-7277-102-7. S. 342.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Colorado na Wikimedia Commons
- (anglicky) Třída Colorado na webu Naval Historical Center Archivováno 6. 4. 2004 na Wayback Machine.
Média použitá na této stránce
US Flag with 48 stars. In use for 47 years from July 4, 1912, to July 3, 1959.
The sunken battleship USS West Virginia (BB-48) at Pearl Harbor after her fires were out, possibly on 8 December 1941. USS Tennessee (BB-43) is inboard. A Vought OS2U Kingfisher floatplane (marked "4-O-3") is upside down on West Virginia's main deck. A second OS2U is partially burned out atop the Turret No. 3 catapult. Note the CXAM radar antenna atop West Virginia´s foremast.