Třída Děkabrist
Třída Děkabrist (třída D) | |
---|---|
Revolucioněr | |
Obecné informace | |
Uživatel | Sovětské námořnictvo |
Typ | ponorka |
Lodě | 6 |
Osud | 4 ztraceny 2 vyřazeny |
Předchůdce | třída AG |
Nástupce | třídy L (Leninec) |
Technické údaje | |
Výtlak | 933 t (na hladině) 1354 t (pod hladinou)[1] |
Délka | 76 m |
Šířka | 6,5 m |
Ponor | 3,8 m |
Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory 2600 + 1600 hp |
Rychlost | 14 uzlů (na hladině) 9 uzlů (pod hladinou) |
Dosah | 7500 nám. mil při 9 uzlech (na hladině) 132 nám. mil při 2 uzlech (pod hladinou) |
Posádka | 53 |
Výzbroj | 8× 533mm torpédomet (14 torpéd) 1× 100mm kanón 1× 45mm kanón 1× 7,62mm kulomet |
Ostatní | max. hloubka ponoření 75 m |
Třída Děkabrist (jinak též třída D) byla třída ponorek Sovětského námořnictva. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Ve službě byly od roku 1930. Byly to první sovětské ponorky a zároveň první ruské ponorky postavené od konce první světové války a Říjnové revoluce. Druhou světovou válku přečkaly pouze dvě. Ponorka D-2 se dochovala jako muzejní loď v Petrohradu.[1]
Stavba
Stavba ponorek třídy D byla součástí sovětského programu obnovy flotily z roku 1926. Hlavním konstruktérem třídy byl Boris Michajlovič Malinin. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Dokončeny byly v letech 1930–1931. Nevyzrálá konstrukce si během služby vynucovala četné úpravy a opravy.[1]
Jednotky třídy Děkabrist:[2]
Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámky |
---|---|---|---|---|---|
Děkabrist | Leningrad | 1927 | 3. listopadu 1928 | listopad 1930 | Od roku 1934 D-1. Dne 13. listopadu 1940 ztroskotala v Motovském zálivu. |
Narodovec | Leningrad | 1927 | 19. května 1929 | září 1931 | Od roku 1934 D-2. Cvičný hulk 1956. Muzejní loď. |
Krasnogvardějec | Leningrad | 1927 | 12. července 1929 | říjen 1930 | Od roku 1934 D-3. V červnu 1942 zmizela u norského pobřeží, pravděpodobně zničena minou. |
Revolucioněr | Nikolajev | 1927 | 21. března 1930 | prosinec 1930 | Od roku 1934 D-4. Dne 4. prosince 1943 poblíž Jevpatorije potopena německými plavidly UJ102 a UJ103. |
Spartakovec | Nikolajev | 1927 | 12. října 1930 | duben 1931 | Od roku 1934 D-5. Od roku 1948 testovací plavidlo, vyřazena 1955. |
Jakobinec | Nikolajev | 1927 | 15. listopadu 1930 | červen 1931 | Od roku 1934 D-6. Dne 18. srpna 1941 poškozena německým letectvem. Dne 26. června 1942 v Sevastopolu zničena vlastní posádkou. |
Konstrukce
Jednalo se o středně velká plavidla dvoutrupé koncepce. Trup byl rozdělen do osmi sekcí. Hlavńovou výzbroj představoval jeden 100mm kanón, jeden 45mm kanón a jeden 7,62mm kulomet. Dále nesly osm 533mm torpédometů se zásobou čtrnáct torpéd. Pohonný systém tvořily dva diesely o výkonu 2600 bhp a dva elektromotory o výkonu 1600 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala čtrnáct uzlů na hladině a devět uzlů pod hladinou. Dosah byl 7500 námořních mil při rychlosti devíti uzlů na hladině a 132 námořních mil při dvou uzlech pod hladinou.[1]
Odkazy
Reference
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Děkabrist na Wikimedia Commons
- (rusky) Sovětské ponorky 1917 - 1945
- (rusky) Děkabrist série I.
- (anglicky) O zachované ponorce D-2
Média použitá na této stránce
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Подводная лодка Д-4 «Революционер» в Стамбуле
Autor: Steven Pavlov, Licence: CC BY-SA 4.0
MINOLTA DIGITAL CAMERA