Třída Dido

Třída Dido
HMS Argonaut
Obecné informace
Uživatelé	Royal Navy Novozélandské královské námořnictvo Pákistánské námořnictvo
Typ	protiletadlový křižník
Lodě	16
Osud	5 potopeno 11 vyřazeno
Předchůdce	třída Edinburgh
Nástupce	třída Crown Colony
Technické údaje HMS Argonaut
Výtlak	5600 t (standardní) 6850 t (plný)[1]
Délka	156,05 m
Šířka	15,39 m
Ponor	5,11 m
Pohon	4 tříbubnové kotle 4 turbínová soustrojí 62 000 shp
Rychlost	32,2 uzlu
Dosah	5560 nám. mil při 15 uzlech
Posádka	480
Výzbroj	10× 133mm kanón (10×2) 8× 40mm kanón (2×4) 6× 533mm torpédomet (2×3)
Pancíř	76mm boky 25–51mm paluba 13mm dělové věže
Technické údaje podtřídy Bellona
Výtlak	5950 t (standardní) 7350–7410 t (plný)[2]
Ponor	5,41–5,46 m
Rychlost	32 uzlů
Posádka	530
Výzbroj	8× 133mm kanón (4×2) 12× 40mm kanón (3×4) 6× 533mm torpédomet (2×3)

Třída Dido byla třída protiletadlových křižníků Royal Navy, přijatých do služby v letech 1940–1944. Třídu tvořilo celkem 16 jednotek, postavených ve dvou skupinách. Všechny křižníky této třídy se účastnily druhé světové války, pět jich bylo v bojích zničeno. Většina přeživších lodí byla vyřazena v průběhu 50. let. Nový Zéland měl v letech 1946–1967 zapůjčeny tři křižníky této třídy a jeden další v letech 1957–1982 provozoval Pákistán.

Vývoj třídy Dido reagoval na potřebu získat rychlá doprovodná plavidla, která by byla schopna účinně bojovat proti menším hladinovým lodím a letadlům. Konstrukce trupu byla převzata z britských lehkých křížníků třídy Arethusa. Na něj byly osazeny dvoudělové věže nesoucí dvouúčelové poloautomatické 133mm kanóny. Věže stejného typu nesly rovněž bitevní lodě třídy King George V.

Celkem bylo, ve dvou skupinách, postaveno 16 jednotek této třídy. První skupina křižníků třídy Dido čítala 11 jednotek, pojmenovaných Argonaut, Bonaventure, Charybdis, Cleopatra, Dido, Euryalus, Hermione, Naiad, Phoebe, Scylla a Sirius. Jejich stavba proběhla v letech 1939–1942, přičemž do služby byly zařazeny v letech 1940–1942. Jejich základní provedení bylo s pěti dělovými věžmi, kvůli jejich pomalé dodávce nesla dvě plavidla (Dido, Bonaventure, Phoebe) o věž méně a dvě další (Scylla, Charybdis) dostala odlišnou hlavní výzbroj.^[1]

Druhá pětičlenná skupina třídy Dido, tvořená křižníky Bellona, Black Prince, Diadem, Royalist a Spartan, do služby vstoupila v letech 1943–1944. Druhá skupina měla větší výtlak, jinak tvarované nástavby a nesla pouze čtyři hlavní dělové věže.^[2]

Jednotky třídy Dido:^[1][3]

Výzbroj jednotlivých plavidel se lišila. Základní konfigurace byla deset 133mm/50 kanónů QF Mk.I v pěti dvoudělových věžích (tři na přídi a dvě na zádi), dva čtyřhlavňové 40mm kanóny a dva trojhlavňové 533mm torpédomety. Křižníky Dido, Bonaventure, Phoebe nesly o jednu dvoudělovou věž méně. Na páté pozici byl jeden 102mm kanón QF Mk.V. Křižníky Scylla a Charybdis dostaly kvůli nedostatku věží odlišnou hlavní výzbroj v podobě osmi 114mm/45 kanónů QF Mk.III ve dvouhlavňové lafetaci. Lehké pancéřování chránilo především pohonný systém plavidel a sklady munice. Pohonný systém tvořily čtyři tříbubnové kotle Admiralty a čtyři turbínová soustrojí Parsons o výkonu 62 000 hp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 32,2 uzlu.^[1] Dosah byl 5560 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.^[4]

Křižníky měly stejný trup a pohonný systém. Vizuálně se lišily rovnými komíny a stěžni. Jejich základní výzbroj představovalo osm 133mm/50 kanónů QF Mk.I ve čtyřech dělových věžích, tři čtyřhlavňové 40mm kanóny a dva trojhlavňové 533mm torpédomety. Nejvyšší rychlost mírně poklesla na 32 uzlů.^[2] Dosah byl 5100 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.^[5]

V průběhu bylo průběžně upravováno složení výzbroje. Například křižník Dido měl v roce 1941 plnou konfiguraci s pěti dělovými věžmi (102mm kanón byl odstraněn), přičemž jeho výzbroj posílilo ještě pět 20mm kanónů v jednohlavňové lafetaci. Naopak na původně pětivěžových křižnících Cleopatra, Argonaut a Euralius byla v letech 1943–1944 jedna věž demontována. Jinak se měnilo především složení lehké výzbroje.^[1]

Celou třídu čekalo intenzivní nasazení v druhé světové válce. Bojovaly například v bitvě u Matapanu, druhé bitvě u Syrty, při vylodění v Severní Africe či v bitvě o Okinawu V bojích bylo potopeno plných pět z nich. Křižník Bonaventure potopila 31. března 1941 italská ponorka Ambra. Naiad byl 11. března 1942 potopen u Kréty německou ponorkou U-565. Hermione se účastnil Operace Vigorous, když ho 16. června 1942 potopila německá ponorka U-205. Charybdis byl 23. října 1943 potopen německými torpédovkami T23 a T27. Spartan byl 29. ledna 1944 potopen u Anzia německou rádiem řízenou kluzákovou pumou Hs 293. Zároveň byl křižník Scylla v červnu 1944 těžce poškozen minou. Nebyl opraven a po válce byl sešrotován.^[1]

Nový Zéland Nový Zéland

• Novozélandské královské námořnictvo – od britského námořnictva mělo dlouhodobě zapůjčeny tři jednotky této třídy – Bellona, Black Prince a Royalist, kterými nahradilo křižníky třídy Leander HMNZS Achilles a HMNZS Leander. Všechny patřily k novější druhé skupině třídy Dido. Bellona sloužila k výcviku a roku 1956 byla vrácena do Velké Británie. Black Prince byl, až do svého vrácení roku 1961, vlajkovou lodí. Royalist sloužil v letech 1956–1967, pak byl vrácen.^[5]

Pákistán Pákistán

• Pákistánské námořnictvo – v letech 1957–1982 provozovalo křižník Diadem, patřící do druhé skupiny třídy Dido. Křižník nesl jméno Babur (C84). Jeho výzbroj tvořilo osm 133mm kanónů, čtrnáct 40mm kanónů a šest 533mm torpédometů. Modernizována byla elektronika. Od roku 1961 využíván ve výcviku.^[6]

• JORDAN, John. Warships After London. Annapolis: Naval Institute Press, 2020. ISBN 978-1-68247-610-9. (anglicky) 
• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. 
• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389. 

• Seznam křižníků Royal Navy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Dido na Wikimedia Commons