Třída Duca d'Aosta

Třída Duca d'Aosta
Eugenio di Savoia
Eugenio di Savoia
Obecné informace
UživateléRegia Marina
Sovětské námořnictvo
Řecké námořnictvo
Typlehký křižník
Lodě2
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída Raimondo Montecuccoli
Nástupcetřída Duca degli Abruzzi
Technické údaje Duca d`Aosta[1]
Výtlak8317 t (standardní)
10 374 t (plný)
Délka186,9 m
Šířka17,5 m
Ponor6,5 m
Pohon2 turbínová soustrojí, 6 kotlů
2 lodní šrouby
110 000 hp
Rychlost36,5 uzlu
Dosah3900 nám. mil při 14 uzlech
Posádka578
Výzbroj8× 152mm kanón (4×2)
6× 100mm kanón (3×2)
8× 37mm kanón (4×2)
12× 13,2mm kulomet (6×2)
6× 533mm torpédomet (2×3)
Pancíř70mm boky
35mm paluba
90mm věže
Letadla1× katapult
2× hydroplán

Třída Duca d'Aosta byla třída lehkých křižníků italského královského námořnictva. Jednalo se o čtvrtou skupinu rozsáhlé třídy Condottieri. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1935–1964. Účastnily se bojů druhé světové války. Po válce byly předány vítězům, po jednom získaly Řecko a SSSR.

Stavba

Křižníky byly mírně větší než předchozí třída Raimondo Montecuccoli a bylo u nich dále zesíleno pancéřování. Pro udržení rychlosti, srovnatelné s předchozími třídami, byl posílen pohonný systém.[2] Celkem byly postaveny dva křižníky této třídy. Jejich stavba byla zahájena v letech 1932–1933, v letech 1934–1935 byly rozestavěné lodě spuštěny na vodu a v letech 1934–1936 byly zařazeny do služby.[1]

Jednotky třídy Duca d'Aosta:

JménoLoděniceZaložení kýluSpuštěnaVstup do službyPoznámka
Emanuele Filiberto Duca d'AostaOTO, Livorno193222. dubna 193413. července 1934Dne 2. března 1949 jej získal Sovětský svaz, přejmenován na Stalingrad a později Kerč. Od března 1958 cvičná loď OS-32.
Eugenio di SavoiaAnsaldo, Janov193316. března 193516. ledna 1936Dne 1. července 1951 jej získalo Řecko, přejmenován na Elli. Vyřazen 1964.

Konstrukce

Výzbroj představovalo osm 152mm kanónů ve dvoudělových věžích, šest 100mm kanónů, osm 37mm kanónů, dvanáct 13,2mm kulometů a šest 533mm torpédometů. Křižníky byly vybaveny jedním katapultem a až dvěma hydroplány. Pohonný systém tvořilo šest kotlů a dvě sestavy turbín o výkonu 110 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 36,5 uzlu. Dosah byl 3900 námořních mil při rychlosti 14 uzlů.[1]

Modifikace

V letech 1943–1944 byly odstraněny hydroplán, torpédomety a kulomety, které nahradilo dvanáct 20mm kanónů.[1]

Operační služba

Křižníky byly nasazeny ve druhé světové válce. V červenci 1940 se oba účastnily bitvy u Punta Stilo. Duca d'Aosta bojoval v prosinci 1941 v první bitvě u Syrty. Eugenio di Savoia byl v červnu 1942 nasazen proti britské Operaci Harpoon a naopak Duca d'Aosta vyplul proti souběžně probíhající Operaci Vigorous.

Oba křižníky válku přečkaly a po ní byly v rámci reparací předány SSSR a Řecku. Duca d'Aosta získal 12. února 1949 Sovětský svaz, ve kterém sloužil pod názvem Stalingrad (později Kerč). V březnu 1958 křižník změnil svou roli na cvičnou loď OS-32.[3] Eugenio di Savoia získalo 1. července 1951 Řecko jako náhradu za italskou ponorkou potopený malý křižník Elli.[4] Po přejmenování Elli se stal vlajkovou lodí řeckého námořnictva. Vyřazen byl roku 1964.[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d "Condottieri 4th group" type light cruisers (1935-1936) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 130 s. ISBN 80-206-0357-3. 
  3. ↑ KERCH' cruiser (1935 / 1949) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ ELLI light cruiser (1936/1951) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 29. 

Literatura

  • BRESCIA, Maurizio. Mussolini's Navy: A Reference Guide To The Regia Marina 1930–1945. Barnsley: Seaforth Publishing, 2012. ISBN 978-1-84832-115-1. Kapitola Montecuccoli class – first and second group, s. 90 až 95. (anglicky) 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Destructor italià Eugenio di Savoia.jpg
Destructor italià Eugenio di Savoia (1936-1973)