Třída E (1912)
| Třída E | |
|---|---|
 HMS E1 | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Britské královské námořnictvo Australské královské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 57 |
| Osud | 26 ztraceno 31 vyřazeno |
| Předchůdce | třída D |
| Nástupce | třída S |
| Technické údaje HMS E1[1] | |
| Výtlak | 655 t (na hladině) 796 t (pod hladinou) |
| Délka | 54,2 m |
| Šířka | 6,92 m |
| Ponor | 3,83 m |
| Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory 2 lodní šrouby 1600 + 840 hp |
| Rychlost | 15 uzlů (na hladině) 9 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | 3000 nám. mil při 10 uzlech |
| Posádka | 31 |
| Výzbroj | 4× 457mm torpédomet 1× 76mm kanón |
| Ostatní | hloubka ponoru 30 m (operační) |
| Technické údaje HMS E9[2] | |
| Výtlak | 667 t (na hladině) 807 t (pod hladinou) |
| Délka | 55,2 m |
| Šířka | 4,61 m |
| Ponor | 3,81 m |
| Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory 2 lodní šrouby 1600 + 840 hp |
| Rychlost | 15 uzlů (na hladině) 9 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | 3000 nám. mil při 10 uzlech |
| Posádka | 31 |
| Výzbroj | 5× 457mm torpédomet 1× 76mm kanón |
| Ostatní | hloubka ponoru 30 m (operační) |
Třída E byla třída diesel-elektrických ponorek britského královského námořnictva. Jednalo se o zvětšenou a vylepšenou verzi předcházející třídy D. Celkem bylo postaveno 57 jednotek této třídy. Ve službě byly od roku 1913. Dělily se do tří podskupin, označených E1, E9 a E21. Ve službě byly v letech 1913–1922. Jediným zahraničním uživatelem třídy bylo australské královské námořnictvo se dvěma ponorkami. Třída E tvořila za první světové války jádro britského ponorkového loďstva. Ve válce jich bylo 25 zničeno a jedna zajata.[3]
Stavba
Celkem bylo v letech 1911–1917 postaveno 57 jednotek této třídy. Z toho 55 získala Velká Británie a dvě Austrálie.[1] Během stavby byly ponorky postupně vylepšovány, a proto se třída dělí na tři podskupiny. První skupinu tvořily britské ponorky E1 až E8 a australské AE1 a AE2, druhou ponorky E9 až E20 a třetí ponorky E21 až E27 a E29 až E56. Do jejich stavby se zapojilo celkem 13 loděnic: Vickers v Barrow-in-Furness (20 ks), Chatham Dockyard v Chathamu (6 ks), William Beardmore & Co. v Dalmuiru (6 ks), Armstrong Whitworth (4 ks), Cammell Laird v Birkenhead (3 ks), William Denny and Brothers v Dumbartonu (3 ks), John Brown & Co. v Clydebanku (3 ks), Swan Hunter ve Wallsendu (3 ks), Fairfield Shipbuilding and Engineering Company v Govanu (2 ks), Scotts Shipbuilding and Engineering Company v Greenocku (2 ks), John I. Thornycroft & Co. ve Woolstonu (2 ks), White (1 ks), Yarrow v Glasgow (1 ks).[4]
Konstrukce
Podtřída E1
Ponorky třídy E měly jako první trup členěný vodotěsnými přepážkami na několik oddílů. Varianta E1 byla vybavena dvěma přepážkami a třemi oddíly. Ponorky byly vyzbrojeny čtyřmi 457mm torpédomety (dva příďové a po jednom na každém boku). Využívána byla torpéda Mk.8 s účinným dosahem 2800 m a maximálním dosahem 5500 m. Jako první britské ponorky byly vyzbrojeny 76mm (nebo 102mm) kanónem, který byl lafetován za velitelskou věží.[5] Pohonný systém tvořily dva diesely Vickers o výkonu 1600 hp a dva elektromotory o výkonu 860 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost na hladině dosahovala 15 uzlů a pod hladinou 9 uzlů. Dosah byl 3000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů na hladině. Operační hloubka ponoru až 30 metrů.[1]
Podtřídy E9 a E21
Konstrukce byla upravena na základě zkušeností s provozem třídy D a prvních ponorek třídy E. Ponorky měly mimo jiné tři vnitřní přepážky dělící trup na čtyři úseky. Výzbroj tvořilo pět 457mm torpédometů (dva příďové, po jednom na každém boku a jeden záďový) a jeden kanón.[5] Šest ponorek (E24, E34, E41, E45, E46 a E51) bylo upraveno pro kladení min. Celkem 20 min bylo neseno místo bočních torpédometů.[4]
Služba
Ponorky třídy E byly intenzivně nasazeny za první světové války. Ve službě dosáhly značných úspěchů. Jejich hlavními operačními oblastmi bylo Severní moře a Baltské moře, přičemž během Operace Gallipoli několikrát pronikly do Marmarského moře. V boji bylo 25 potopeno a jedna byla zajata. Vyřazeny byly do roku 1922.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c 'E' submarines (E1 group) (1913-1914) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 'E' submarines (E9 group) (1914-1917) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha: Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 30.
- ↑ a b c Miller, Jordan, 2008, s. 29.
- ↑ a b Miller, Jordan, 2008, s. 28.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída E na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
British E-class submarine HMS E3 Sunk on 18 October 1914
Autor: Australian National Maritime Museum on The Commons, Licence: No restrictions
Photograph of the Australian submarine AE2 with crew on deck at Portsmouth, 1914. Inscription reads `A.E.2 Australian submarine arrival at Portsmouth/ to prepare for voyage to Australia - S.Cribb.S'sea'.
AE2 was the first submarine to penetrate the Dardanelles Strait. From 25 April to 30 April, 1915, it played a hectic game of cat and mouse with Ottoman forces causing confusion and raising alarm by creating the illusion that other Allied vessels had penetrated the Strait. AE2 was eventually sunk by its commanding officer to avoid capture and the crew spent the next three and half years as prisoners of war in Turkey during which time three of them died.
Object no. 00015862Royal Australian Navy submarine AE1 (foreground), HMAS Australia (left background) and a River-class destroyer (centre background) at a rendezvous off Rossell Island before proceeding to Rabaul.