Třída Eidsvold

Třída Eidsvold
Norge v roce 1933
Obecné informace
Uživatel	Norské královské námořnictvo
Typ	pobřežní bitevní loď
Lodě	2
Osud	potopeny
Předchůdce	třída Tordenskjold
Nástupce	třída Bjørgvin
Technické údaje
Výtlak	3645 t (standardní) 4166 t (plný)[1]
Délka	94,6 m (max.)
Šířka	15,4 m
Ponor	5,38 m
Pohon	2 parní stroje s trojnásobnou expanzí 6 kotlů 2 lodní šrouby 4500 hp
Rychlost	16,5 uzlu
Dosah	6000 nám. mil při 10 uzlech
Posádka	266
Výzbroj	2× 210mm kanón (2×1) 6× 150mm kanón (6×1) 8× 76mm kanón (8×1) 4× 47mm kanón (4×1) 2× 450mm torpédomet
Pancíř	až 152mm boky až 203mm dělové věže až 51mm paluba 152mm velitelská věž

Třída Eidsvold byla třída pobřežních bitevních lodí norského královského námořnictva. Jednalo se o vylepšenou verzi třídy Tordenskjold. Byly to největší norské válečné lodě v období první a druhé světové války. Společně s třídou Tordenskjold tvořily po několik dekád jádro norského námořnictva. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1901–1940. Obě plavidla byla potopena německým námořnictvem v první den německé invaze do Norska při obsazení Narviku.^[1]

Stavba

Stavba dvou jednotek této třídy byla objednána u britské loděnice Armstrong Whitworth v Elswicku. Vývoj byl dokončen roku 1898. Obě jednotky byly do služby přijaty roku 1901.^[1]

Jednotky třídy Eidsvold:^[1]

Konstrukce

Plavidla chránil kruppův pancíř. Jejich výzbroj tvořily dva 210mm kanóny v jednodělových věžích, šest 150mm kanónů, osm 76mm kanónů, čtyři 47mm kanóny a dva 450mm torpédomety. Pohonný systém tvořilo šest kotlů Yarrow a dva parní stroje s trojnásobnou expanzí o výkonu 4500 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 16,5 uzlu. Dosah byl 6000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.^[1]

Modernizace

Během služby třída neprošla žádnou rozsáhlejší modernizací. Hlavní změnou bylo posílení protiletadlové výzbroje na konci 30. let.^[1]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Eidsvold na Wikimedia Commons