Třída Farragut (1958)
| Třída Farragut | |
|---|---|
_1968.jpg) USS Coontz (DLG-9) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel |  US Navy |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 10 |
| Zahájení stavby | 1957–1958 |
| Spuštění na vodu | 1958–1960 |
| Uvedení do služby | 1959–1961 |
| Osud | vyřazeny 1990–1993 |
| Předchůdce | třída Forrest Sherman |
| Nástupce | třída Charles F. Adams |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 4 167 t (standardní) 5 648 t (plný) |
| Délka | 149,4 m (na vodorysce) 156,3 m (celková) |
| Šířka | 15,9 m |
| Ponor | 5,3 m |
| Pohon | 4 kotle, 2 turbíny |
| Rychlost | 33 uzlů (61 km/h) |
| Dosah | 5000 při 20 uzlech |
| Posádka | 360 |
| Výzbroj | 1× 127mm kanón Mk.42 4× 76mm kanón (2×2) 1× raketomet Mk.10 (1×2) 1× protiponorkový raketomet ASROC (1×8) 2× 324mm torpédomet (2×3) |
| Radar | SPS-53, SPS-10B, SPS-29, SPS-37, 2x SPQ-5, SPG-53A, 2x Mk.35 |
| Sonar | SQS-23 |
| Ostatní | WLR-1, WLR-11, ULQ-6B |
Třída Farragut byla lodní třída torpédoborců Námořnictva Spojených států amerických. V letech 1957–1960 bylo postaveno 10 jednotek této třídy.[1] Od čtvrté jednotky USS Coontz již nesly raketovou výzbroj, přičemž první tři kusy byly na tento standard upraveny dodatečně. Někdy se proto celé třídě říká třída Coontz.[2] Třída Farragut (pojmenovaná podle admirála Davida Glasgowa Farraguta) byla americkým námořnictvem používána v letech 1959–1993.[2]
Stavba
Celkem bylo postaveno deset jednotek této třídy. Do jejich stavby se zapojily loděnice Fore River Shipyard, Puget Sound Naval Shipyard, Mare Island Naval Shipyard, Philadelphia Naval Shipyard a Bath Iron Works. Do služby byly přijaty v letech
Jednotky třídy Farragut:[3]
| Jméno | Loděnice | Zahájení stavby | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|---|
| USS Farragut (DDG-6) | Fore River Shipyard | 1957 | 18. července 1958 | 10. prosince 1960 | Vyřazen 1992. |
| USS Luce (DDG-7) | Fore River Shipyard | 1957 | 11. prosince 1958 | 20. května 1961 | Vyřazen 1992. |
| USS MacDonough (DDG-8) | Fore River Shipyard | 1958 | 9. července 1959 | 4. listopadu 1961 | Vyřazen 1992. |
| USS Coontz (DDG-9) | Puget Sound Naval Shipyard | 1957 | 6. prosince 1958 | 15. července 1960 | Vyřazen 1990. |
| USS King (DDG-10) | Puget Sound Naval Shipyard | 1957 | 6. prosince 1958 | 17. listopadu 1960 | Vyřazen 1992. |
| USS Mahan (DDG-11) | Mare Island Naval Shipyard | 1957 | 7. října 1959 | 25. srpna 1960 | Vyřazen 1993. |
| USS Dahlgren (DDG-12) | Philadelphia Naval Shipyard | 1958 | 16. března 1960 | 4. listopadu 1961 | Vyřazen 1992. |
| USS William V. Prat (DDG-13) | Philadelphia Naval Shipyard | 1958 | 16. března 1960 | 4. listopadu 1961 | Vyřazen 1992. |
| USS Dewey (DDG-14) | Bath Iron Works | 1957 | 30. listopadu 1958 | 7. prosince 1959 | Vyřazen 1992. |
| USS Preble (DDG-15) | Bath Iron Works | 1957 | 23. května 1959 | 9. května 1960 | Vyřazen 1992. |
Konstrukce
%2c_in_July_1969_(USN_1139574).jpg){kind=icon}
Původní výzbroj měly představovat čtyři 127mm kanóny v jednohlavňových věžích, čtyři 76mm kanóny a dva vrhače hlubinných pum Hedgehog. Dodatečně ale byl projekt změněn tak, aby využil nejnovějších raketových technologií.
Po dokončení tedy lodi nesly pouze jeden 127mm kanón ve věži na přídi, druhou věž nahradilo osminásobné vypouštěcí zařízení raketových torpéd ASROC a obě zadní věže nahradilo dvojité vypouštěcí zařízení protiletadlových řízených střel Terrier se zásobou 40 střel. Výzbroj doplňovaly dva dvojité 76mm kanóny a dva trojité 324mm protiponorkové torpédomety.[1] Pohonný systém tvořily dvě turbíny a čtyři kotle. Nejvyšší rychlost dosahovala 33 uzlů. Dosah byl 5000 námořních mil při rychlosti dvacet uzlů.
Modernizace
Během služby docházelo k modifikacím výzbroje — na konci 70. let byly střely Terrier nahrazeny střelami Standard ER a navíc byly všechny lodi vybaveny dvěma čtyřnásobnými kontejnery protilodních střel Boeing Harpoon.[4]
Operační služba
.jpg)
Všech deset lodí bylo do služby zařazeno v letech 1959–1961. Nasazeny byly například v průběhu války ve Vietnamu.
Na konci 80. let byla zvažována možnost rozsáhlejší modernizace celé třídy v rámci programu New Threat Upgrade (NTU). Po skončení studené války však byla dána přednost stavbě zcela nových lodí třídy Arleigh Burke. Všech deset lodí bylo vyřazeno v průběhu let 1989–1993. Jako poslední byl 15. června 1993 vyřazen torpédoborec USS Mahan.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 59.[Dále jen Pejčoch, Novák, Hájek (1994)]
- ↑ a b c DLG 6 / DDG-37 Farragut / DLG 9 Coontz [online]. Globalsecurity.org, rev. 2008-05-09 [cit. 2010-02-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Pejčoch, Novák, Hájek (1994), s. 56.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Farragut na Wikimedia Commons - (anglicky) Profil třídy Farragut na serveru Globalsecurity.org
Média použitá na této stránce
Red Sea – The guided missile destroyer USS WILLIAM V. PRATT (DDG-44) takes on fuel from the Military Sealift Command-operated fleet oiler USNS JOSHUA HUMPHREYS (T-AO-188) as a CH-46D Sea Knight conducts vertical replenishment with the PRATT. The destroyer is conducting Maritime Interdiction Force missions in support of U.N. trade sanctions against Iraq in the aftermath of Operation Desert Storm.
The Landing Signal Officer aboard the U.S. Navy guided missile destroyer USS Coontz (DLG-9), Lieutenant (Junior Grade) Ronald E. Braley, signals to the pilot of a Kaman UH-2A/B Seasprite helicopter, as crewmen tie it to the ship's landing deck, July 1969.