Třída Fudži

Třída Fudži
Bitevní loď Fudži v roce 1905
Obecné informace
Uživatel	Japonské císařské námořnictvo
Typ	Predreadnought (bitevní loď)
Lodě	2
Zahájení stavby	1894
Spuštění na vodu	1896
Uvedení do služby	1897
Osud	1 potopena 1904 1 sešrotována 1948
Nástupce	třída Šikišima
Technické údaje
Výtlak	Fudži: 12 533 T normální[1] Jašima: 12 320 T normální[1]
Délka	F: 113,99 m mezi svislicemi J: 113,39 m mezi svislicemi[1]
Šířka	F: 22,25 m max J: 22,45 m max[1]
Ponor	F: 8,08 m J: 8,00 m[1]
Pohon	Po dokončení: 10 válcových kotlů 2 vertikální tříválcové parní stroje s trojnásobnou expanzí Humphrys, Tennant and Co. 13 500 k indikovaný (9929,2 kW[p 1]) Fudži projektovaný 2 hřídele[1]
Rychlost	F: 18,655 uzlů (34,5491 km/h) při zkouškách[1] J: 19,46 uzlů (36,040 km/h) při zkouškách[1]
Dosah	7000 námořních mil při 10 uzlech (12 964 km při 18,5 km/h)[1]
Posádka	F: 726 J: 741[1]
Výzbroj	Po dokončení: 4 × 305 mm/40 Armstrong (2×II) 10 × 152 mm/40 Armstrong (14×I) 20 × 47 mm/40 3-pdr kanón Jamauči (20×I) 4 × 47 mm 2,5-pdr kanón Jamauči s krátkou hlavní (4×I) 5 × 450mm[p 2] torpédomet typu AN (1 nadhladinový, 4 podhladinové)[1]
Pancíř	Harveyovaná ocel: 356 až 457 mm boční pás 127 až 356 mm barbety 102 mm přední a zadní přepážka 152 mm čelo kasemat 356 mm velitelská věž 63 mm paluba (niklovaná ocel)[1]
Ostatní	5 × 60cm světlomet[1]

U japonských jmen je rodné jméno uváděno na prvním místě a rodové jméno na druhém

Při přepisu japonštiny byla použita česká transkripce

Třída Fudži (japonsky 富士型, Fudži-gata) byla třída dvou predreadnoughtů japonského císařského námořnictva postavených v letech 1894 až 1897 v britských loděnicích podle modifikovaných plánů bitevních lodí Royal Navy. Skládala se z lodí Fudži a Jašima – byly to první bitevní lodě, které Japonské císařství získalo. Původně byly objednány jako odpověď na čínské obrněnce, ale byly dokončeny až po první čínsko-japonské válce. Zúčastnily se rusko-japonské války, ve které se Jašima 15. května 1904 potopila po najetí na minu. Fudži byla v roce 1910 překlasifikována na kaibókan a jako plovoucí kasárna se dočkala druhé světové války, po které byla v roce 1948 sešrotována.

Japonská námořní strategie na konci 19. století vycházela z francouzské radikální koncepce Jeune École, kterou sem přinesl a pomohl uvést do praxe francouzský námořní architekt a vojenský poradce v Japonsku, Emile Bertin. Přestože ne všichni byly přesvědčeni o správnosti této strategie, Japonsko znepokojovala čínská objednávka stavby nových bitevních lodí pro Pej-jang ťien-tuej (北洋艦隊 ~ Severní loďstvo) ve Francii. Protože Japonsko prozatím postrádalo technologii a kapacitu pro stavbu bitevních lodí, obrátilo se na Velkou Británii s objednávkou dvou co nejmodernějších bitevních lodí.

Kolem financování lodí se rozpoutaly spory v japonském parlamentu. Nejprve měly být peníze vyčleněny v rozpočtu na rok 1891, ale pro politické spory k tomu nedošlo. Ministerský předseda princ Masajoši Macukata tedy svůj požadavek přednesl znovu a když byl opět odmítnut, rozpustil svou vládu. Jeho nástupce Hirobumi Itó chtěl finance na stavbu lodí vyčlenit v roce 1892, ale opět neuspěl. Problém vedl až k mimořádné intervenci samotného císaře éry Meidži v prohlášení z 10. února 1893, ve kterém císař nabídl financování stavby obou bitevních lodí z vlastních prostředků, pomocí úspor na provoz státní administrativy a žádal tedy pro státní úředníky snížení platů o 10%. Parlament krátce nato přidělil stavbě lodí třídy Fudži dostatek prostředků.

Konstrukce bitevních lodí třídy Fudži vycházela z bitevních lodí Royal Navy třídy Royal Sovereign. Tyto lodě, které projektoval Sir William White, byly ve své době považovány za technicky nejpokročilejší, největší a nejrychlejší na světě. Projekt třídy Royal Sovereign byl pro japonskou objednávku v mnoha ohledech přepracován a nové lodě byly například o 1,25 uzlu rychlejší.

Hlavní výzbroj bitevních lodí třídy Fudži tvořily čtyři kanóny ráže 305 mm o délce 40 ráží, umístěné v přední a zadní dělové věži. Pod označením Typ 41 je vyvinula zbrojovka Armstrong Whitworth a vyrobila Elswick Ordnance Company. Byly původně vyvinuty právě pro britské lodě třídy Royal Sovereign.

Sekundární výzbroj tvořilo 10 rychlopalných kanónů ráže 152 mm o délce 40 ráží. Ty měly lodě chránil proti menším plavidlům, jako byly torpédovky a torpédové čluny. Děla střední ráže byla umístěna po jednom a na dvou palubách, aby při případném zásahu bylo zničeno vždy jen jedno z nich. Část z nich byla umístěna v kasematách na boku lodi.

Lehčí výzbroj tvořilo 20 kusů kanónů ráže 47 mm o délce 40 ráží. Ty doplňovalo pět torpédometů, z nichž byly 4 pod hladinou a jeden v přídi nad hladinou.

Bitevní lodě třídy Fudži byly silně pancéřové pancířem typu Harvey. Ten tvořil pás 3 metry vysoký a 457 mm silný. Na koncích se jeho tloušťka zmenšovala až na 356 mm. Nad ním byl ještě 102 mm ocelový pancéřový pás. Za tímto pancéřovým pásem byly ještě 3 metry široké sklady uhlí, které tvořily další ochranu v případě zásahu. Pancéřová paluba měla sílu 63 mm.

• Fudži vstoupila do služby 17. srpna 1897 a během rusko-japonské války se zúčastnila bitvy o Port Arthur, bitvy ve Žlutém moři a bitvy u Cušimy. Po válce byla překlasifikována na kaibókan a poté sloužila k výcviku až do roku 1922, kdy byla odzbrojena. Do roku 1948 pak sloužila jako plovoucí kasárna.

• Jašima vstoupila do služby 9. září 1899. Účastnila se rusko-japonské války, ale už 15. května 1904 najela před Port Arthurem na minu a potopila se. Bylo to jedna z největších ztrát císařského námořnictva v rusko-japonské válce.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fuji class battleship na anglické Wikipedii.

• EVANS, David C.; PEATTIE, Mark R. Kaigun: Strategy, Tactics, and Technology in the Imperial Japanese Navy, 1887-1941. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-87021-192-8. (anglicky) 
• FUKUI, Shizuo. Japanese Naval Vessels at the End of World War II. London: Greenhill Books, 1992. Dostupné online. ISBN 1-85367-125-8. S. 54. (anglicky) 
• HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 
• JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy 1869-1945. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1986. Dostupné online. ISBN 0-87021-893-X. S. 16 a 17. (anglicky) 
• LENGERER, Hans; KINGSEPP, Sander; MCLAUGHLIN, Stephen. Japanese Battleships and Battlecruisers – Part II. In: LENGERER, Hans; AHLBERG, Lars. Contributions to the History of Imperial Japanese Warships. [s.l.]: [s.n.], 9. 2008. Ebook Paper V. S. 6 až 79. (anglicky)
• SCHENCKING, J. Charles. Making Waves: Politics, Propaganda, and the Emergence of the Imperial Japanese Navy, 1868-1922. Stanford, California: Stanford University Press, 2005. ISBN 0-8047-4977-9. (anglicky) 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Fudži na Wikimedia Commons
• NISHIDA, Hiroshi. Fuji class 1st class battleships [online]. [cit. 2013-10-26]. Dostupné v archivu. (anglicky) 
• PIKE, John. IJN Fuji Class Battleships [online]. globalsecurity.org, rev. 2011-07-11 [cit. 2013-10-26]. Dostupné online. (anglicky)