Třída Generali
| Třída Generali | |
|---|---|
 Generale Achille Papa (PP) | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Regia Marina Kriegsmarine |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 6 |
| Zahájení stavby | 1919–1921 |
| Spuštění na vodu | 1921–1922 |
| Uvedení do služby | 1921–1922 |
| Osud | potopeny |
| Předchůdce | třída Palestro |
| Nástupce | třída Curtatone |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 730 t (standardní) 870 t (plný) |
| Délka | 72,5 m (na vodorysce) 73,5 m (celková) |
| Šířka | 7,3 m |
| Ponor | 2,7 m |
| Pohon | 2 turbíny, 4 kotle 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 30 uzlů |
| Dosah | 2000 nám. mil při 14 uzlech |
| Posádka | 118 |
| Výzbroj | 3× 102mm kanón (3×1) 2× 76mm kanón (2×1) 4× 450mm torpédomet (2×2) 2× vrhač hlubinných pum |
Třída Generali (jinak též Generale Antonio Cantore) byla lodní třída torpédoborců italského námořnictva. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Ve službě byly v letech 1919–1943. Od roku 1929 byly klasifikovány jako torpédovky. Všechny byly potopeny za druhé světové války. Byly to poslední italské torpédoborce konstrukčně navazující na třídu Indomito.[1]
Stavba
Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Stavbu zajistila italská loděnice Cantieri navali Odero v Sestri Ponente v Janově. Do služby byly zařazeny v letech 1921–1922.[1]
Jednotky třídy Generali:[1]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|
| Generale Antonio Cantore (CE) | listopad 1919 | 23. dubna 1921 | červenec 1921 | Dne 22. srpna 1942 u pobřeží Kyrenajky potopen minou z britské ponorky HMS Porpoise (N14). |
| Generale Antonio Cascino (CI) | březen 1920 | 18. března 1922 | květen 1922 | Dne 9. září 1943 potopen vlastní posádkou v La Spezia. |
| Generale Antonio Chinotto (CH) | listopad 1919 | 7. srpna 1921 | září 1921 | Dne 28. března 1941 poblíž Palerma potopen minou z britské ponorky HMS Rorqual (N74). |
| Generale Carlo Montanari (MN) | červen 1921 | 4. října 1922 | listopad 1922 | Dne 9. září 1943 potopen vlastní posádkou v La Spezia. Němci plavidlo vyzvedli, ale do služby nebyl zařazen. Dne 4. října 1944 jej potopil nálet. |
| Generale Achille Papa (PA) | prosinec 1919 | 8. prosince 1921 | únor 1922 | Dne 9. září 1943 potopen vlastní posádkou v Janově. Němci jej vyzvedli a přejmenovali na TA7, později SG20. Do služby však zařazen nebyl. |
| Generale Marcello Prestinari (PR) | květen 1921 | 4. července 1922 | srpen 1922 | Dne 31. ledna 1943 v Sicilském průlivu potopen minou z minonosky HMS Welshman (M84). |
Konstrukce
Výzbroj tvořily tři 102mm kanóny, dva 76mm kanóny a dva dvojhlavňové 450mm torpédomety. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Thornycroft a dvě turbíny Tosi o výkonu 15 500 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Spaliny odváděly tři komíny. Nejvyšší rychlost dosahovala 30 uzlů. Dosah byl 2000 námořních mil při rychlosti čtrnáct uzlů.[1]
Modernizace
Roku 1936 byly všechny jednotky vybaveny mechanickým tralem. Roku 1939 byla upravena jejich výzbroj. Oba 76mm kanóny nahradily dva dvojité 20mm kanóny Breda.[1]
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Generali na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
The destroyer Generale Achille Papa in navigation.
The destroyer Generale Antonio Cascino (CI) moreed.
The recovery of the destroyer Generale Carlo Montanari (MN) in La Spezia.