Třída Gojunbong
| Třída Gojunbong | |
|---|---|
 Tank K1 opouští výsadkovou loď | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Námořnictvo Korejské republiky |
| Typ | tanková výsadková loď |
| Lodě | 4 |
| Osud | aktivní (2016) |
| Předchůdce | LST-542 / třída Un Bong |
| Nástupce | třída Cheon Wang Bong |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 4300 t (plný) |
| Délka | 112,5 m |
| Šířka | 15,4 m |
| Ponor | 3,1 m |
| Pohon | 2 diesely |
| Rychlost | 16 uzlů |
| Dosah | 4500 nám. mil 12 uzlech |
| Posádka | 121 |
| Výzbroj | 1× 40mm kanón 2× 20mm kanón (2×1) |
Třída Gojunbong je třída tankových výsadkových lodí námořnictva Korejské republiky. Slouží k přepravě vojáků, vozidel a materiálu a jejich výsadku přímo na pobřeží. Celkem ji tvoří čtyři jednotky, postavené v průběhu 90. let v rámci modernizačního programu LST-I. Všechny jsou stále v aktivní službě. Vývoj typu dále pokračuje a do roku 2016 mají být do služby zařazeny další lodě třídy Cheon Wang Bong, vzniklé v rámci programu LST-II. Jejich kvalitativně vyšším doplňkem jsou vrtulníkové výsadkové lodě třídy Dokdo z programu LPX.[1]
Stavba
Vývoj tankových výsadkových lodí, které by nahradily z USA pocházející lodě typu LST, byl zahájen roku 1987 pod označením LST-I. Všechny čtyři jednotky postavila v letech 1991–1999 domácí loděnice Korea Tacoma (nyní Hanjin Heavy Industries)v Masanu. Pojmenovány jsou Gojunbong (LST-681), Birobong (LST-682), Hyangnobong (LST-683) a Seonginbong (LST-685).[1]
Jednotky třídy Gojunbong:[1]
| Jméno | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|
| Gojunbong (LST-681) | 1991 | 24. března 1994[2] | aktivní |
| Birobong (LST-682) | 1995 | 1. prosince 1997[2] | aktivní |
| Hyangnobong (LST-683) | 1996 | 1999 | aktivní |
| Seonginbong (LST-685) | 1996 | 1999 | aktivní |
Konstrukce
Konstrukce lodí je výrazně ovlivněna americkým typem LST-542. Vozidla mohou na palubu vjíždět pomocí ramp na přídi a na zádi. Doplňkovým výsadkovým prostředkem jsou čtyři čluny typu LCVP. Přepravní kapacita plavidel dovoluje naložit až 258 vojáků, 12 tanků K1, 14 obojživelných výsadkových vozidel a osm 2,5tunových nákladních vozidel. Výzbroj tvoří jeden 40mm a dva 20mm kanóny. Přistávací plocha na zádi umožňuje operace středního transportního vrtulníku. Pohonný systém tvoří dva diesely SEMT-Pielstick 16 PA6V 280. Nejvyšší rychlost je 16 uzlů.[1]
Reference
- ↑ a b c d Go Jun Bong Class LST, South Korea [online]. Naval-technology.com [cit. 2016-05-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Class HDL 4000 Landing Ship Tank [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-05-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-24. (anglicky)
Literatura
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Gojunbong na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
040326-F-0193C-021 Pohang Beach, Korea (Mar. 26, 2004) - A Republic of Korea Type 88 K1 Main Battle Tank drives off the Korean Amphibious Ship [Seonginbong] (LST 685) onto Pohang Beach, Korea, throughout a simulated amphibious attack on Pohang Beach, Korea, during Reception, Staging, Onward Movement, and Integration, and Foal Eagle 2004. The exercise is an annual U.S. and South Korea exercise tailored to evaluate command capabilities to receive U.S. Forces from outside Korea while teaching, coaching, and mentoring exercise participants. U.S. Air Force photo by Staff Sgt. D. Myles Cullen. (RELEASED)