Třída Hacujuki

Třída Hacujuki
	(c) 海上自衛隊, CC BY 4.0 Isojuki (DD-127)
Obecné informace
Uživatel	Japonské námořní síly sebeobrany
Typ	torpédoborec
Lodě	12
Osud	vyřazeny
Předchůdce	třída Minegumo
Nástupce	třída Asagiri
Technické údaje
Výtlak	2950 t (standardní); 3700 t (plný)
Délka	130 m
Šířka	13,6 m
Ponor	4,1 m
Pohon	COGOG
Rychlost	30 uzlů
Posádka	195
Výzbroj	1× 76mm kanón OTO Melara; 8× Boeing Harpoon (2×4); 1× ASROC (8hl.); 8× RIM-7 Sea Sparrow; 6× 324mm torpédomet (2×3)
Letadla	1 vrtulník

Třída Hacujuki je třída univerzálních raketových torpédoborců Japonských námořních sil sebeobrany. Skládá se z celkem 12 jednotek postavených v letech 1979–1987. Probíhá jejich postupné vyřazování.

Stavba

Jednotky třídy Hacujuki:^[1]

Jméno	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Status
Hacujuki (DD-122)	14. března 1979	7. listopadu 1980	23. března 1982	vyřazen 25. června 2010
Širajuki (DD-123)	3. prosince 1979	4. srpna 1981	8. února 1983	od 16. března 2011 cvičná loď (TV-3517), vyřazen 27. dubna 2016
Minejuki (DD-124)	7. května 1981	19. října 1982	26. ledna 1984	vyřazen 7. března 2013
Sawajuki (DD-125)	22. dubna 1981	21. června 1982	15. února 1984	vyřazen 1. dubna 2013
Hamajuki (DD-126)	4. února 1981	27. května 1982	18. listopadu 1983	vyřazen 14. března 2012
Isojuki (DD-127)	23. ledna 1982	19. září 1983	23. ledna 1985	vyřazen 13. března 2014
Harujuki (DD-128)	11. března 1982	6. září 1983	14. března 1985	vyřazen 13. března 2014
Jamajuki (DD-129)	25. února 1983	10. července 1984	3. prosince 1985	od 27. dubna 2016 cvičná loď (TV-3519), vyřazen 19. března 2020
Macujuki (DD-130)	7. dubna 1983	25. října 1984	19. března 1986	vyřazen 7. dubna 2021
Setojuki (DD-131)	16. ledna 1984	3. července 1985	11. prosince 1986	od 14. března 2012 cvičná loď (TV-3518), vyřazen 24. prosince 2021
Asajuki (DD-132)	22. prosince 1983	16. října 1985	20. února 1987	vyřazen 16. listopadu 2020
Šimajuki (DD-133)	8. května 1984	29. ledna 1986	7. února 1987	od 18. března 1999 cvičná loď (TV-3513), vyřazen 19. března 2021

Konstrukce

Hlavňovou výzbroj torpédoborců tvoří jeden 76mm kanón OTO Melara, umístěný v příďové dělové věži. Mezi touto věží a můstkem se nachází osminásobné vypouštěcí zařízení raketových torpéd ASROC. Ta ve výzbroji lodí doplňují dva tříhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety. Protilodní výzbroj představuje osm protilodních střel Boeing Harpoon, umístěných po obou stranách komína. Protiletadlovou výzbroj tvoří osminásobné vypouštěcí zařízení střel RIM-7 Sea Sparrow. Blízkou obranu proti letadlům a protilodním střelám zajišťují dva systémy Phalanx CIWS. Torpédoborce rovněž nesou jeden těžký protiponorkový vrtulník. Pro jeho uskladnění je na palubě hangár.

Pohonný systém je koncepce COGOG. Pro plavbu ekonomickou rychlostí slouží dvě plynové turbíny Tyne RM-1C, zatímco v bojové situaci lodě pohání dvě plynové turbíny Rolls-Royce Olympus TM 3B. Nejvyšší rychlost lodí dosahuje 30 uzlů. Cestovní rychlost je 18 uzlů.

Odkazy

Reference

↑ Class Hatsuyuki Destroyer [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-24. (anglicky)

Literatura

PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Hacujuki na Wikimedia Commons
(anglicky) Profil na serveru Globalsecurity.org

[ref1-1] Class Hatsuyuki Destroyer [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-24. (anglicky)

[1]

Navigation

Navigace

Tématické portály