Třída Hajase

Třída Hajase
Hajase (MST-462)
Hajase (MST-462)
Obecné informace
UživatelJaponské námořní síly sebeobrany
Typminonoska
Lodě2
Osudvyřazeny
PředchůdceErimo (AMC-491)
Nástupcetřída Uraga (MST)
Technické údaje Hajase
Výtlak2000 t (standardní)
3050 t (plný)
Délka99 m
Šířka14,5 m
Ponor4,2 m
Pohon4 diesely
6400 bhp
Rychlost18 uzlů
Posádka180
Výzbroj1× 76,2mm kanón
2× 20mm kanón (2×1)
6× 324mm torpédomet (2×6)
200 námořních min
Letadla1× vrtulník
RadarOPS-14
OPS-17
Mk.34, Mk.63
SonarSQS-11A
SQS-11B
Technické údaje Soja
Výtlak2150 t (standardní)
3300 t (plný)
Délka99 m
Šířka15 m
Ponor4,2 m
Pohon4 diesely
6400 bhp
Rychlost18 uzlů
Posádka185
Výzbroj1× 76,2mm kanón
2× 20mm kanón (2×1)
6× 324mm torpédomet (2×6)
460 námořních min

Třída Hajase byly víceúčelové minonosky japonských námořních síl sebeobrany. V letech 1970–1971 byly postaveny dvě jednotky této třídy. Využívaly stejný trup, ale mírně se lišily svým posláním a vybavením. První jednotka Hajase nahradila upravenou tankovou výsadkovou loď třídy LST-542 Hajatomo (MST-461). Sloužila primárně jako vlajková a podpůrná loď minolovek a sekundárně ke kladení min (kapacita min byla menší).[1] Druhá jednotka Soja nahradila minonosku Erimo (AMC-491). Primárně sloužila jako minonoska a sekundárně jako podpůrná loď minolovek.[2] Plavidla dále mohla sloužit k různým pomocným úkolům, eskortním misím, nebo vedení protiponorkového boje.[3] Plavidla byla ve službě v letech 1971–1998. Následně dosloužila jako pomocné lodě ve druhé linii.

Stavba

Celkem byly loděnicí Ishikawajima Haruna v Tokiu postaveny dvě jednotky této třídy. Do služby byly přijaty roku 1971.

Jednotky třídy Hajase:

JménoZahájení stavbySpuštěnaVstup do službyStatus
Hajase (MST-462)16. září 197021. června 19716. listopadu 1971Od roku 1998 pomocná loď (ASU-7020), vyřazena 2002.[1]
Soja (MMC-951)9. července 197031. března 197130. září 1971Vyřazena 1996.[2]

Konstrukce

Soja (MMC-951)

Hajase

Elektroniku tvořil vzdušný vyhledávací radar OPS-14, námořní vyhledávací radar OPS-17, dále střelecké radary Mk.34 a Mk.63 a sonar SQS-11A. Plavidlo bylo vyzbrojeno dvěma 76,2mm kanóny Mk.33 ve věži na přídi, dvěma 20mm kanóny (roku 1988 je při modernizaci nahradily dva 20mm kanóny JM61 Vulcan) a dvěma trojitými 324mm protiponorkovými torpédomety typu 68 (americké Mk.32).[1] Plavidlo pojmulo až 200 námořních min, které byly spouštěny po pěti kolejnicích ze dvou vrat v záďovém zrcadle. Na zádi se nacházela přistávací plocha pro vrtulník.[4] Ta byla dimenzována pro vrtulník Kawasaki V-107.[3] Loď však nenesla hangár. Pohonný systém tvořily čtyři diesely Kawasaki/MAN V6V22/30ATL o výkonu 6400 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 18 uzlů.[1]

Soja

Minonoska Soja využívala stejný trup, pohonný systém, elektroniku a nesla totožnou výzbroj. Pojmula až 460 námořních min. Na rozdíl od své sesterské lodě nebyla vybavena přistávací plochou pro vrtulník.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d MST 462 Hayase class [online]. Globalsecurity.org [cit. 2017-05-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b MMC 951 Soya class [online]. [cit. 2017-05-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b ZAJAC, Ivan. Poslední z rodu minonosek. Military revue. 2017, roč. 13, čís. 3, s. 46. ISSN 1805-0247. 
  4. ↑ a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 300–301. 

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389. 

Média použitá na této stránce