Třída Hamburg

Třída Hamburg / Typ 101
Schleswig-Holstein (D 182)
Obecné informace
Uživatel	Německé námořnictvo
Typ	torpédoborec
Lodě	4
Zahájení stavby	1959–1961
Spuštění na vodu	1960–1963
Uvedení do služby	1964–1968
Osud	vyřazeny (1990–1994)
Předchůdce	Zerstörer 1944
Nástupce	třída Lütjens
Technické údaje
Výtlak	3340 t (standardní) 4330 t (plný)[1]
Délka	128 m (na vodorysce) 133,7 m (celková)
Šířka	13,4 m
Ponor	5,2 m
Pohon	4 kotle, 2 sady turbín 2 lodní šrouby 72 000 hp
Rychlost	36 uzlů
Dosah	6000 nám. mil při 13 uzlech
Posádka	244
Výzbroj	4× 100mm kanón (4×1) 8× 40mm kanón (4×2) 2× 375mm protiponorkový raketomet Bofors (4 hl.) 4× 533mm torpédomet (4×1) 2 spouštěče hlubinných pum 60–80 min
Radar	LW-02, DA-02, Kelvin Hughes 14/9, M45 (4×4)
Sonar	1BV

Třída Hamburg (či též typ 101) byla třída torpédoborců německého námořnictva z doby studené války. Vyvinuty byly pro operace v mělkém Baltském moři. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1964–1994. Během služby byly modernizovány na verzi typ 101A, mimo jiné vyzbrojenou protilodními střelami. Byly to jediné torpédoborce, postavené v německých loděnicích od konce druhé světové války. Ve službě je nahradily nové fregaty třídy Brandenburg.

Stavba

Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Postavila je loděnice Stülcken v Hamburku. Do služby byly přijaty v letech 1964–1968.^[1]

Jednotky třídy Hamburg:^[1]

Konstrukce

Lodě měly robustní konstrukci, usnadňující jejich pozdější modernizace a architekturu připomínající lehké křižníky. Elektronické vybavení představovaly radary LW-02, DA-02, Kelvin Hughes 14/9 a M45 (4×), sonar 1BV a systém elektronického boje WLR-6. Hlavňovou výzbroj tvořily čtyři 100mm/55 kanóny Creusot-Loire v jednodělových věžích na přídi a na zádi. Ty doplňovalo osm 40mm kanónů Breda-Bofors typ 106 lafetovaných po dvou. Další výzbroj tvořily dva čtyřhlavňové 375mm protiponorkové raketomety Bofors, čtyři 533mm torpédomety a dva spouštěče hlubinných pum (neseno dvanáct kusů). Nést rovněž mohly 60–80 námořních min. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Wahodag a dvě turbíny Wahodag o výkonu 72 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 36 uzlů. Dosah byl 6000 námořních mil při rychlosti 13 uzlů.^[1]

Modifikace

V letech 1976–1979 torpédoborce prošly modernizací na standard typ 101A.

Odstraněnou třetí dělovou věž nahradila dvě dvojitá odpalovací zařízení protilodních střel MM.38 Exocet. Demontovány byly také všechny torpédomety. Demontované radary LW-02, DA-02, M45 (1×) nahradily modernější radary LW-04, DA-08 a SGR-103 a dva vrhače klamných cílů SCLAR. Odstraněn byl zadní stožár. Roku 1978 navíc dostaly nový uzavřený můstek.^[1]

Odkazy

Reference

Literatura

• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Hamburg na Wikimedia Commons