Třída Hardy
| Třída Hardy | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatel | Royal Navy |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 2 |
| Zahájení stavby | 1894 |
| Spuštění na vodu | 1895 |
| Uvedení do služby | 1896 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Charger |
| Nástupce | třída Janus |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 260 t (standardní) 325 t (plný) |
| Délka | 61 m (celková) |
| Šířka | 5,85 m |
| Ponor | 2,36 m |
| Pohon | 8 kotlů, 2 parní stroje s trojnásobnou expanzí 2 lodní šrouby 4200 hp |
| Rychlost | 27 uzlů |
| Dosah | 3000 nám. mil při 10 uzlech |
| Posádka | 54 |
| Výzbroj | 1× 76mm kanón 5× 57mm kanón (5×1) 2× 457mm torpédomet (2×1) |
Třída Hardy byla třída torpédoborců Britského královského námořnictva. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1896–1912.[1]
Třída Hardy představovala jednu ze sedmnácti podtříd raných britských torpédoborců od různých výrobců, které jsou souhrnně označovány jako třída A. Torpédoborce třídy A neměly jednotný design, ale důraz byl u nich kladen na jednotnou rychlost (u prvních tří podtříd 26 uzlů a u zbývajících čtrnácti podtříd 27 uzlů). Třída Hardy patřila do druhé skupiny označováné jako „27-knotters“.
Stavba
Britská loděnice William Doxford & Sons v Sunderlandu postavila celkem dvě jednotky této třídy. Stejně jako třída Ardent měly oproti dřívějším třídám výzbroj posílenu o dva další 57mm kanóny a nenesly příďový torpédomet. Jejich stavbu zajistila loděnice Yarrow Shipbuilders v Cubitt Townu v Londýně. Do služby byly torpédoborce přijaty roku 1896.[1]
Jednotky třídy Hardy:[2]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěn | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|
| HMS Haughty | 28. května 1894 | 18. září 1895 | srpen 1896 | vyřazen 1912 |
| HMS Hardy | 4. června 1894 | 16. prosince 1894 | srpen 1896 | vyřazen 1911 |
Konstrukce
Výzbroj představoval jeden 76mm kanón, pět 57mm kanónů a dva jednohlavňové 457mm torpédomety se zásobou čtyř torpéd. Pohonný systém tvořilo osm kotlů Yarrow a dva tříválcové parní stroje s trojnásobnou expanzí o výkonu 4200 hp, roztáčející dva lodní šrouby. Spaliny odváděly tři komíny. Nejvyšší rychlost dosahovala 27 uzlů. Dosah byl 3000 námořních mil při rychlosti deset uzlů.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 91. (anglicky)
Literatura
- CROSSLEY, Jim. Biritsh Destroyers 1892–1918. Oxford: Osprey Publishing, 2009. 48 s. ISBN 978-1-84603-514-2. (anglicky)