Třída Harukaze

Třída Harukaze
	(c) 防衛省・自衛隊ホームページ, CC BY 4.0 Harukaze (DD-101)
Obecné informace
Uživatel	Japonské námořní síly sebeobrany
Typ	torpédoborec
Lodě	2
Osud	vyřazeny
Nástupce	třída Ajanami
Technické údaje
Výtlak	1700 t (standardní); 2340 t (plný)
Délka	109,3 m
Šířka	10,5 m
Ponor	3,7 m
Pohon	2 kotle, 2 turbíny
Rychlost	28 uzlů
Posádka	240
Výzbroj	3× 127mm kanón (3×1); 8× 40mm kanón (2×4); 2× Hedgehog (2×1); 8 vrhačů, 1 skluzavka
Radar	SPS-6B; OPS-37
Sonar	SQS-11

Třída Harukaze byla lodní třída torpédoborců Japonských námořních sil sebeobrany. Skládala se ze dvou jednotek, sloužících v letech 1956–1985.

Stavba

Celkem byly v letech 1954–1956 postaveny dvě jednotky této třídy. Objednány byly v rámci programu z roku 1953, tedy ještě před vznikem samotných japonských námořních sil sebeobrany.^[1]

Jednotky třídy Harukaze:

Jméno	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Status
Harukaze (DD-101)	15. prosince 1954	20. srpna 1955	26. dubna 1956	od 27. března 1981 pomocná loď (ASU-7002), vyřazen 5. března 1985
Jukikaze (DD-102)	17. prosince 1954	20. září 1955	31. července 1956	od 27. března 1981 pomocná loď (ASU-7003), vyřazen 27. března 1985

Konstrukce

Torpédoborce byly vyzbrojeny třemi 127mm kanóny v jednodělových věžích. Sekundární výzbrojí bylo osm 40mm kanónů Bofors. Protiponorkovou výzbroj tvořily dva salvové vrhače hlubinných pum Hedgehog, osm klasických vrhačů a jedna skluzavka hlubinných pum. Plavidla nesla radary SPS-6B, OPS-37 a trupový sonar SQS-11. Pohonný systém tvořily dva kotle a dvě převodové turbíny o výkonu 30 000 shp, pohánějících dva lodní šrouby. Zatímco Harukaze měl turbíny Mitsubishi/Escher Weiss a kotle Hitachi/Babcock, Jukikaze poháněly turbíny Westinghouse a kotle Combustion Engineering. Nejvyšší rychlost dosahovala 28 uzlů.^[2]

Modernizace

V roce 1958 byla výzbroj rozšířena o dva jednohlavňové 324mm protiponorkové torpédomety, pro torpéda MK 32. Roku 1975 byl Jukikaze používán pro zkoušky vlečného sonaru SQA-4. Z plavidla byla mimo jiné odstraněna zadní dělová věž, čtyři vrhače a jedna skluzavka hlubinných pum. Roku 1980 byla výzbroj plavidel redukována na jeden 127mm kanón a čtyři 40mm kanóny a následně byly oba torpédoborce převedeny mezi pomocné jednotky.^[3]

Reference

↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 274.
↑ Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 286.
↑ Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 275.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Harukaze na Wikimedia Commons

[lode5:274-1] PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 274.

[lode5:286-2] Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 286.

[lode5:275-3] Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 275.

[1]

[2]

[3]

Navigation

Navigace

Tématické portály